Článek
Na adventním věnci jsme zapálili už dvě svíčky, ale přijde mi, že čas strašně rychle letí. Jeho vnímání se v mém případě hodně zrychlilo od pandemie covidu, kdy jsme byli zavření doma na home office a hledali jsme každou možnost, jak z toho uniknout, jít ven, nadechnout se čerstvého vzduchu, vyčistit si hlavu.
A z home office se v mém případě stal pracovní standard. Redakci v obytné kuchyni opouštím kvůli práci v terénu a kvůli plnění různých povinností v podobě cest za nákupem či příbuznými. Jako publicista a novinář na volné noze mám jistou výhodu, že si mohu svůj čas naplánovat a psaní a editování článků „promíchat“ s vařením, nakupováním a vyřizováním různých pochůzek.
Poslední dobou mi však přijde, že se mezi lidmi šíří „blbá nálada“. Nemáme čas se zastavit a nadáváme na drahotu a přemrštěné ceny energií. A mnozí doslova a do písmene bojují o přežití, když svůj čas dělí na vydělávání peněz, zajištění rodiny a povinný spánek. Na nic jiného čas není. Přitom se blíží Vánoce, svátky klidu a míru, svátky, kdy má být rodina pohromadě. Na Vánoce se máme těšit. Ale to radostné očekávání Štědrého dne, Božího hodu vánočního a svátku sv. Štěpána nám často přebíjí stres a honba za dárky.
I proto si říkám, že je třeba aspoň dvakrát týdně zvolnit a vyplnit večer povídáním s manželkou a dětmi tak, jak to dělali naši předci po každém dni naplněném prací. A při tom povídání třeba upéct perníčky, linecké, medvědí tlapky nebo rohlíčky. Uvařit si k tomu čaj či svařák a udělat si aspoň na hodinu či dvě pohodu, kterou může doplnit hudební podkres v podobě tlumeně puštěných koled nebo vánočních hitů. A můžete mi věřit: funguje to. Jen si na to udělat čas.
