Článek
Zbyde mu 8000 korun na měsíc
Milan se už pátým rokem živí jako OSVČ. Je publicista na volné noze. Pracuje pro dva subjekty. A poslední rok zjišťuje, že mu jeho výdělky už na uživení rodiny nestačí. Když mu každý měsíc z účtu odejdou všechny platby včetně povinných odvodů na zdravotní a sociální pojištění, zbyde mu 8000 korun. Z těch musí nakoupit jídlo, palivo do auta, léky a další k životu nezbytné věci.
Kde dělám chybu? ptá se Milan
„Nevím, kde dělám chybu. Mám dvě práce. Z příjmů platím bydlení, energie, nutné poplatky a splátku půjčky. Tenhle stát však nemá drobné živnostníky jako já vůbec rád. Povinné platby na OSSZ a VZP mi v lednu zvýšili na téměř 7000 korun měsíčně. A když se zpozdím, tak si účtují penále. A na pobočce VZP se vám paní za přepážkou vysměje do očí, když jí řeknete, že momentálně na zaplacení dlužné částky zkrátka a dobře nemáte peníze, protože jste měl nepředvídané výdaje. Ona má svůj klídek u počítače a nějaký živnostník ji absolutně nezajímá,“ posteskl si Milan.
Asi si najdu třetí práci, říká živnostník
Poslední dobou zvažuje, že si najde třetí džob, aby rodinu uživil. Manželka sice chodí do práce, ale poslední dva roky se situace kvůli inflaci a neustálému zvyšování cen natolik zhoršila, že rodina s dvěma dospívajícími dětmi žije od výplaty k výplatě. A jít třeba všichni čtyři do kina je pro ně nemyslitelný luxus. Chyběly by jim totiž peníze na živobytí. Druhou možností je najít si stabilní zaměstnání a jednu ze stávajících výdělečných činností prostě „pustit“.
Je vám dvaapadesát? Tak to máte smůlu!
Milan proto pravidelně denně prochází nabídky práce ve svém oboru, které mu chodí do mailu nebo je sám aktivně hledá na pracovních portálech. Rozesílá životopisy a motivační dopisy. Když už se mu někdo ozve zpět, tak je odpověď buď rovnou zamítavá, nebo ho odkáží na pozvánku na pracovní pohovor. Čtyři z pěti firem či institucí ho však už nepozvou. A když se zadaří a Milan jde na pohovor, tak už po vkročení do kanceláře personalisty či šéfa ví, že tenhle člověk ho coby padesátníka nezaměstná. Většinou totiž chtějí člověka s praxí ve věku kolem třicítky. A nejlépe ženu, která už odrodila. Té nemusejí dát tolik peněz, co by dali zkušenému profíkovi s třicetiletou praxí v oboru. A třicátníka si zase „vychovají“ podle svých not.
Loni ukončilo činnost 273 110 podnikatelů
O tom, že tenhle stát likviduje byrokracií a zvyšováním finanční zátěže podnikatele, živnostníky a malé firmy, svědčí i oficiální čísla Ministerstva průmyslu a obchodu ČR: Loni ukončilo živnost 273 110 podnikatelů, z toho fyzických osob 260 913 a právnických osob 12 197. Oproti předloňskému roku, kdy ukončilo živnost celkem 77 218 subjektů, je to tedy nárůst o hrozivých 195 892. „Vůbec se tomu nedivím. Ceny energií stouply drasticky třeba dvakrát tolik, poplatky a povinné odvody se zvyšují, za nákup v obchodě utratíte doslova raketu. A řada drobných podnikatelů ani neotevřela datovou schránku, kterou jim stát povinně zřídil,“ komentuje to Milan.
Jak z toho ven?
Ten letos asi na dovolenou do Chorvatska neodjede. „Nebudeme na to mít. Leda, že bych si našel práci, kde by mi dali 50 tisíc čistého nebo splašil brigádu aspoň za desítku měsíčně,“ řekl živnostník. Ten prý zvažuje i to, že zruší nebo pozastaví živnost a půjde se přihlásit na úřad práce. Původní radost ze svobody a nezávislosti je totiž pryč.
