Článek
Ještě před par lety jsem anglické město Coventry znala pouze z hodin dějepisu. „Wir mussen alles coventrieren!“, měl prý prohlásit Hitler po úspěšném útoku na toto průmyslové centrum v noci ze 14. na 15. listopadu roku 1940. Dodnes se přesně neví, jestli to byl záměr, či spise navigační omyl. Pravda je ta, že tato noc byla jedna z nejtragičtějších během druhé světové války v Anglii vůbec. Bylo zabito přes pět set civilistů, město bylo téměř vymazáno z map.
No a přesně sem byla naše dcerunka přijata na doktorské studium. Přestěhovala se z romantického skotského města Stirlingu, kde mají na každém rohu nějaké historické místo spjaté s národním hrdinou Wallacem, bojovníkem právě proti Angličanům. Velmi tam ošetřují malý nenápadný mostek, kde dostala anglická armáda na frak, avšak jinak je většina památníků spise připomínkou porážek skotských.
Byla jsem docela zvědavá na toto město, válečný vykřičník. Jak se ho podařilo obnovit a jak se tu asi žije, tolik let po válce.
Do Coventry jsme se dostali poprvé před dvěma lety na podzim. Naší vnuci měli zrovna prázdniny, tak jsme je vzali za českou tetkou a skotským strejdou. Národnosti zmiňuji záměrně, naši hoši jsou totiž napůl Afričané a ostatních tetiček a strejdů mají požehnaně po celé střední Africe.
K první legrační situaci došlo už v letadle. Letušce se kluci líbili, začala se vyptávat: „Vezete vnuky domů?“
Nene, jedeme všichni pouze na návštěvu. A jo, normálně je to opačně. Děvče si za pobytu v Británii najde nějakého cizince a prarodiče pak dětičky vozí z prázdnin. Jo, tak my to máme úplně jinak. My je na prázdniny vezem tam a pak hajdy domů do Prahy.
Kdo chce od nás do Coventry, poletí pravděpodobně do Birminghamu. Birmingham je druhé největší město v Británii a je to znát. Výstavné město je neuvěřitelně živé. Za druhé světové války se jako velké průmyslové centrum dostalo též do hledáčku nacistických bombardérů. Bylo velmi poničeno a mnoho lidí zahynulo. Povstalo však jako Fénix z popela a dnes kypí životem. Stalo se významným obchodním i kulturním centrem, lépe řečeno multikulturním. Na ulicích je možno potkat Indy v turbanech a velké arabské rodiny. Komunity se zpravidla drží pospolu, avšak jsou k vidění i smíšené páry. V podvečer se ulice zaplní početnými skupinami teenagerů, tady se etnický původ neřeší už vůbec.
Do Coventry se cestovatel z Birminghamu dostane vlakem, autobusem nebo Uberem. My jsme zvolili vlak a neudělali jsme moc dobře. Vlaky jsou sice čisté a dost pohodlné, ale po většinu času přeplněné. S kufry a dvěma malými dětmi to bylo celkem náročné. Na gentlemanství se tu moc nehraje, takže nejvíc sedadel obsadí dravá mládež a silní mladí muži. Ostatní si holt postojí. Ještěže to není moc daleko…
Z nádraží si berem Ubera a jedeme na adresu dcery a jejího snoubence. Vystupujem, už nás čekají venku. Nastává bouřlivé halekání a objímání, Skoťák Andrew si už na náš temperament zvykl a řidič byl Polák. Kouká na nás a usmívá se. Trochu bolestně, ale to se mi asi jen zdá.
Dcera doktoranduje na Warwick University, to je však tak trochu zavádějící. Univerzita je plně na území Coventry, avšak město Warwick je mnohem, mnohem krásnější! Tak zřejmě i proto uchazeče o studia lákají na toto jméno. Warwick je totiž velice půvabné město plné křivolakých středověkých uliček, kterým vévodí mohutný hrad s velkolepým výhledem na střední Anglii.
Leč zpět do Coventry. Jak již zmíněno, bylo téměř zničeno. S obnovou nutné infrastruktury se začalo zřejmě již za války. K celkové rekonstrukci došlo v letech následujících a zde bych si dovolila nesouhlasit s AI. Historický charakter města se nepodařilo zachovat. V centru zbyla pouze jedna úchvatná ulice tvořena hrázděnými domky. V přízemí jsou obchůdky a je tam též naprosto úžasná středověká hospoda. Představte si, trámy ve stropech, prošlapaná začernalá dlažba, potemnělý prostor členěný do mnoha zákoutí a salonků. Několikero planoucích krbů a sálajících kamen. To se v anglickém klimatu obzvláště cení.
Katedrála svatého Michaela v centru města během bombardování vzala téměř za své. Zbylo jen par obvodových zdí za oltářem. Jako by se sám bůh smiloval v tom válečném běsnění a svůj statek si aspoň trochu ochránil. I naši dva malí kluci zmlkli, když jsme se ocitli uprostřed tohoto mystického prostoru. Rozervané zdi, zbytky velkolepé stavby, důkazu lidského důmyslu, tvořivosti a síly němě žalují. Jaké memento v dnešních časech!
Hned vedle však stojí katedrála nová, velkolepá a moderní. Názorná ukázka nezlomného britského ducha. Je skutečně nádherná. Obrovská vitrážová okna propouštějí dovnitř spoustu světla. Působí jinak než její nešťastná předchůdkyně. Je obrovská, avšak prostorem nedrtí. Je velkolepá, ale jedinec tu cítí spíše svoji důležitost než nicotnost.
Jinak však musím konstatovat, ze Coventry je kromě pár zajímavých nových staveb město spíše nudné a nijak poutavé. Krajina kolem je placatá, je tu něco lesíků kolem univerzity, spíš docela zanedbaných listnatých hájů. Člověk tu klopýtá po vyšlapaných cestičkách, všude plno listí a spadaných větví. Neútulno, nehostinno. Naštěstí jsme v centrální Anglii a v okolí je mnoho zajímavých míst.
Z Coventry se da dojít pěšky do Kenilworthu. Je to velice malebné městečko s krásným hradem. Ve starobylé restauraci jsme ochutnali anglické víno Lyme Bay a bylo skvostné! Naneštěstí se moc nevyváží, Angličané si svou produkci stačí vypít sami.
Další skutečně krásné místo je Royal Leamington Spa. Velice elegantní město jsou známé lázně. Bílé gregoriánské budovy navozují pocit vznešenosti a klidu. V lázních jsme nebyli, ale se dvěma kluky jsme šli raději do rozsáhlého parku Jephson Gardens plného květin a mohutných stromů, mnohdy cizokrajných. Anglie mě nikdy nepřestane udivovat svou flórou. Nemohu pochopit, jak je možné, že tu bez problémů venku přežívají i vysloveně teplomilné květiny a stromy.
V tomto parku jsme ke svému překvapení našli památník, věnovaný československým statečným parašutistům, účastníkům atentátu na Heydricha.
Jenomže my se musíme vždycky vrátit do Coventry. Se slzou v oku vzpomínám na Stirling. Malebná krajina, majestátní kopce středního Skotska mi chybí. Proč ta holka nemohla zůstat tam? I lidé se mi zdají být ve Skotsku příjemnější. Tady pravděpodobně naše skupinka nepůsobí na místní zrovna důvěryhodně. Dva lidé, řekněme vyššího středního věku, hovořící nějakým asi slovanským jazykem, dva malí míšenci a páreček mlaďochů v angličtině, co s tím? Skoti jsou usměvavější a otevřenější, zdá se mi. Angličani jsou uzavření a podezřívaví. Kdo se jim to tady zase chce usadit?
Tak to mohou být v klidu, Coventry stačí vidět jednou, vážně. Ať to ta holka rychle dodělá a pak rychle pryč!
To jsem ovšem netušila, že sem narychlo pojedu zase a na delší čas!
