Článek
Jako studentka gymnázia, na které jsem se dostala navzdory výbornému prospěchu až po mnoha obstrukcích díky katastrofálnímu rodinnému profilu, jsem dostala za úkol popsat oslavy prvního máje. Úkol přetěžký. Na gymplu bych se ráda udržela, jenže psát o jásajících davech dělníků a pracující inteligence (poněvadž u inteligence se tak nějak počítalo s tím, že se práce bude štítit, takže se oceňovala ta pracující) se mi příčilo. Natož o mávajících tribunách, nacpaných snaživými soudruhy ve špatných oblecích a soudružkami v hrozivých módních kreacích marně se snažících zakrýt přetékající těla. Nakonec jsem spáchala za vydatné pomoci svého táty, nadaného žurnalisty, jemuž byl po Pražském jaru celkem záhy zatnut tipec, jakousi oportunistickou oslavu barev nad rozverným průvodem.
Jo, nebe bylo modré, proti němu se třepotala barevná mávátka z krepového papíru vyrobená naistruovanými soudružkami učitelkami výtvarné výchovy. Sluníčko bylo žluté a celkem pálilo. Sakra fix, aspoň jarní bouřka se mohla soudruhům spustit. Leč nikoli. I počasí se spřáhlo s mezinárodním dělnickým hnutím na všechny časy, a hlavně se Sovětským svazem, nebo jak se už k čertu ty všechny bláboly donekonečna opakovaly.
A zazněly projevy. Tak hlavně ten boj za mír, díky němuž tady na planetě nezůstane kámen na kameni. Pak taky internacionální pomoc všem těžce zkoušeným soudruhům v Palestině, ve Vietnamu a v Angole. Pak to rozhodně nandáme celému světovému imperialismu, tedy hlavně tomu americkému, páč my jim se svými pětiletkami konečně ukážeme, jak vymazat hospodářské krize z ekonomické mapy světa. Pak taky socialistický systém školství, ochrany přírody, bezplatné zdravotnictví, úžasné trávení volného času zajištěno odborovým systémem atd.
Tleskalo se a tleskalo, přičemž ta osvícenější a pak stále širší a širší část společnosti věděla, jaký je to malér. Čert vem světový mír s prominutím, ne že by na něm nezáleželo, ale na ten měla Československá socialistická republika pramalý vliv. Ty hry se hrály úplně jinde a my jsme plnili tak leda roli užitečného kolečka v sovětském soukolí. Těžce zkoušení soudruzi ve světě se museli teprve učit, kdože jim to poskytuje tu internacionální pomoc a jak toho co nejlépe využít. Buď v podobě výcviku guerillových bojovníků jako „studentů“ anebo přímé finanční injekce.
Ekonomicky jsme to světovému imperialismu nenandávali vůbec, což roky procházelo též díky tomu, že jsme tady úspěšně za vedení Komunistické strany Československa prožírali vše, co naši vyvlastnění, pozavíraní a umučení předkové nashromáždili. Školství tyjící z pravidel Marie Terezie se vyčerpávalo rychleji a rychleji, v přímé souvislosti s rozvojem IT technologií, ochrana přírody se ukázala jako bezzubá v momentě, kdy už všem začalo téct do bot, a to doslovně. V bezplatném zdravotnictví si ani neškrtl ten, kdo nezaplatil, ovšem peníze rozhodně netekly do systému. A úžasného trávení volného času v odborových zotavovnách se dostávalo čím dál užšímu výběru prověřených soudruhů.
Teď jsme taky oslavili první máj. Přiznám se, po zkušenostech z mládí mě nijak nebere. Jsem ráda volnému dni v rodinném kruhu. Jenomže muž při přípravě ovocného salátu na snídani pustil ČT24 a tam přímý přenos z tiskovky ANO u příležitosti zahájení volební kampaně.
Napřed přehled toho, s čím v Evropě souhlasit rozhodně nebudeme. Takže stop všem soudruhům z jiných částí světa. Problematických. Nee, fuj. Si tam klidně chcípněte, my vás tady fakt nechceme. Je už dost Ukrajinců, se kterými si tak nějak nevíme rady, protože rozumíte, nám je to nakonec fuk, pracovní síla bude zapotřebí tak jako tak, ale ti naši voliči! Avšak vše se dá zařídit, protože Bůh je vysoko, car daleko a Brusel tady nikoho stejně nezajímá, tak tam podškrábnem, co bude třeba a tady to pak svedem na vládu.
Ochrana přírody, to je naše téma, to je jasný přece! Tak ten green deal je blbost, to vidí každej, proti tomu budem rozhodně! Tak jako náš kádr pan Brabec pro tu Bečvu udělal, co moh! Že to potom orgány činné v trestném řízení nějak zamotaly, no to sorry jako!
Šéf a za ním zástup poslušných nohsledů. Asi mě šálí zrak, avšak všichni mají bledě modré košile a červené kravaty, jako mladí svazáci kdysi. Mám já to s těmi barvami úchylku nějakou asi… A všichni unisono opisují různými malebnými slovy totéž.
Soudružky spolustranice též rozhodně nezůstaly pozadu! Nejsouc na tik toku, zírala jsem s otevřenými ústy. Že paní Klára Dostálová vládne jistými ekonomickými dovednostmi, jsem již věděla, avšak nejsem si vůbec jista, že by zrovna tento um byl až takovým přínosem pro zájmy naší vlasti. Pak tato kandidátka na post v Evropském parlamentu, bombasticky uvedena vřelou přítelkyní Alenkou Schillerovou, spustí. Přiznám se, teď už ani nevím přesně co. Jsem fascinována tou blonďatou kočkou na obrovitém billboardu hned vedle mluvčí. Je to Klára? Není to Klára? Je to Klára!
Nevkus komunistických soudružek daleko za námi! Nyní povýšen marketéry ANO do jakýchsi stratosférických výšin. Tam být opravdu nechci, trpím totiž závratí. A než celý ten cirkus vypnu, slibuji: k těmto volbám rozhodně přijdu!
