Článek
Paní prezidentka Čaputová už pár dní prezidentkou není. V bratislavském prezidentském paláci nyní úřaduje její nástupce. A já říkám, a nejsem sama, škoda. Veliká škoda.
No ano, není úplně košer kritizovat poměry v sousedním státu, natož pak výsledek demokratické volby. Ani když se jedná o národ tak blízký, bratrský, se kterým jsme strávili pár i dost pohnutých desetiletí. Český veřejný prostor je v tomto rozpolcený, jedni radí a kritizují, druzí naopak radí neradit a nekritizovat, poněvadž co nám je nakonec do toho.
Ale jenomže nám do toho naopak je dost a mně obzvláště, poněvadž já mám za muže Slováka, a tak jsou moje děti taky napůl Slováci a moji vnuci jsou na čtvrt Slováci a ta slovenská krev a geny budou v naší rodině ve větší či menší míře přítomny do skonání věků. Z toho tedy usuzuji, že já si můžu radit a kritizovat do aleluja a pořád to zůstane v rodině. Heč.
Tak se do toho pusťme. Pár let po sametové revoluci se naše cesty rozešly a naše rodina, ostatně jako mnoho jiných, se ocitla v situaci, kdy se jeden člen musel rozhodnout pro změnu občanství. Náš život byl tak pevně spjat s Českou republikou, že volba byla jasná. Což ovšem neznamenalo, že bychom na novou Slovenskou republiku zanevřeli. Naopak, po našem návratu ze Švýcarska se rodinné vztahy spíše utužily.
A tak jsme navzájem sledovali, co se děje u nich a co u nás. Naši milí Slováci nám roky záviděli prezidenta Havla. U nich kraloval mistr Mečiar, který na rozdíl od našeho prezidenta byl absolutně neprezentábl a nepoužitelný pro zahraničí. Doma zavedl mafiánský systém, kdy létala do povětří auta nejen druhých mafiánů, ale i nepohodlných zástupců státní moci. Absolutním majstrštykem však byl únos syna prezidenta Kováče, který takto dopadl za snahu se panu předsedovi vlády vzepřít.
Pak následovalo u nás období prezidenta Klause a na Slovensku se to celkem střídalo, až na „trůn“ na Pražském hradu zasedl prezident Zeman, který tam prožil svá dvě šťastná období, zatímco na Slovensku překvapivě zvítězil outsider voleb Andrej Kiska, ten porazil těžkou váhu Roberta Fica.
Je pravda, že Fico byl oslaben, po právu, otřesnou kauzou vraždy mladého investigativního novináře a jeho snoubenky. Ovšem je také pravda, že pan prezident Kiska se rozhodl již podruhé nekandidovat z důvodů promyšlených útoků a žalob na svou osobu. To už u nás otěže pevně třímal v rukou pan prezident Zeman, neotřesen žádným ze svých poměrně výživných skandálů.
I dočkali se bratři Slováci nové paní prezidentky, a to bylo slovo do pranice! Nám mnohým tady v Čechách vyschla ústa otevřená upřímnou závistí, neboť tato dáma splňovala snad všechna kritéria státní reprezentace.
Ztepilá, důstojná, inteligentní, elegantní, empatická a velice krásná žena v nejlepším věku, oplývající přirozeným mateřským instinktem, navíc nebojácná a nepodplatitelná. Uvěřitelná, když přijímala světové státníky a sama vyrážela do světa, kde byla za hvězdu. A já věřím tomu, že se hodně lidí pak ptalo, kde vlastně je to Slovensko, co je to za lidi, kteří si ze svého středu zvolili právě ji.
Když došlo k vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové, měli jsme zrovna na návštěvě manželova bratra s rodinou. Stáli jsme u televize a nevěřícně sledovali zpravodajství ze Slovenska. Debata pak byla dlouhá a vášnivá. Na Slovensku pak následovaly hromadné protesty, pád vlády, volby, zdálo se, že tomu mafianismu bude konec, že aspoň těch pár horních hlav padne.
A vida, nepadlo. Slováci jsou tam, kde dlouho byli a kde se chvíli zdálo, že už nebudou. Mají nového pana prezidenta.
Protože jejich úchvatná paní prezidentka se rozhodla již nekandidovat. Protože je především matka a musí myslet na své děti, jejich bezpečnost. Protože tam stála jako skála a čelila jako ta osamělá skála přívalu sprostoty, neurvalosti, nízkosti a podlosti.
A protože jste ji, milí moji, nebránili. Nechali jste ji napospas, jako by to byl jen její boj. A to nebyl, milánkové. Byl to boj za vás za všechny a jestli někdo prohrál, pak především vy, milí bratři! A my nakonec též.
