Článek
Já mám ale díky své letité zkušenosti s ježděním na lyžařské výcviky asi trochu jiný pohled na věc. Uznávám, že kritici mají pravdu v tom, že ceny lyžáků se za posledních pár let pěkně vyšplhaly vzhůru. Sama jsem před nějakými deseti lety vybírala na kurz od rodičů kolem 3 tisíc a dnes už se nedostaneme pod 6 tisíc korun. A to jsem přitom vlastně z Krkonoš, takže například za dopravu dětí na hory neplatíme tolik. Ale pravdou také je, že se naše české děti hýbou čím dál méně a některé z nich přimět k pravidelném pohybu, je umění. Za fyzickou aktivitu dětí a jejich fyzickou kondici přitom odpovídají rodiče a teoreticky by tedy měli být velmi rádi, že jim s tím chce někdo pomoci.
Atraktivní pohyb na sněhu a na horách
V první řadě tedy na lyžáku dáme dětem další možnost, jak se hýbat. Tahle možnost je navíc moc atraktivní. Je totiž na sněhu. Na většině lyžáků se učí jak sjezd, tak běh na lyžích, někde dokonce i snowboard. Děti se dostanou do prostředí, kde vidí, že tento pohyb přirozeně provozuje kolem nich spousta lidí a vidí, že jde vlastně o docela populární činnost. Obzvlášť pro děti z města a z míst, kde sníh není přes rok prakticky žádný, je takový pobyt obzvlášť zajímavý.
Děti zažijí atmosféru horské chalupy nebo aspoň pobytu na horách. Mnoho z nich se do takového prostředí podívá úplně poprvé a poprvé se sklouzne na lyžích na sněhu. Dětské nadšení a rozjařenost z takového prostředí musí navnímat snad úplně každý a já ho zažívám pokaždé, když na takovou chalupu nebo horský hotel s dětmi dorazím. Jen slepý by neviděl, jak jim pobyt mezi vrstevníky, se kterými se jinak zná jen z prostředí školní třídy, udělá radost, a že prostě pobyt na horách v kombinaci se sportem, je bezva.
Na lyžák se vzpomíná ještě na srazu po letech
Nemohu také souhlasit se škarohlídy, kteří ve svých komentářích pod články o lyžácích tvrdí, že se děti mohou takto potkat s vrstevníky vlastně kdekoliv a nepotřebují kvůli tomu lyžovat. Pobyt na horách má přeci jen jinou atmosféru. Zažijí často velkou nepohodu. Fouká, sněží, chvíli svítí sluníčko, chvíli mrzne. Učit se na lyžích přitom není pro začátečníky úplně snadné, a tak prožívají společně pády i úspěchy, a to ve velmi zhuštěné formě v krátkém čase. Adrenalin, endorfin, to vše tu funguje. I proto jsou společné chvíle tak hodně vryté do paměti a lidé na lyžáky vzpomínají ještě dlouhá léta poté. A mají si co vyprávět, když se sejdou třeba na srazu.
Na lyžáku musí děti brát také ohled na ostatní. Musí se spolu naučit fungovat. Mají služby na vše možné (budíček, úklid v lyžárně, úklid po jídle), musí se společně naučit týden bydlet v jednom pokoji, kde se probírají různé věci, do toho se všude suší mokré oblečení z venku, hrají se karty, hry na mobilu, chodí se k sousedům do pokoje, stojí se fronta na sprchy a tak dále.
Cenu za soukromou výuku na lyžích v lyžařské škole ani nechtějte vědět
No a velkým argumentem je také (kupodivu) cena lyžáku. Určitě se spoustě rodičům školou povinných dětí zdá cena za výcvik ve výši 7 až 10 tisíc, což je momentálně obvyklé cenové rozpětí za pobyt na horách s permanentkou na 5 až 7 dní, vysoká. Ale myslím, že tady je na místě zmínit, že učitelé, kteří s dětmi jezdí, jsou za výuku a pobyt s dětmi na horách placeni školou, čili potažmo ze státního rozpočtu. A rodiče vlastně za čas strávený s jejich dětmi na sjezdovce výukou nebo i večerní čas, kdy kantoři děti hlídají a hrají s nimi třeba hry nebo je vzdělávají, nedají ani korunu. Učitelé jsou k dispozici dětem prakticky 24 hodin denně, mají za ně zodpovědnost a protože s dětmi na hory většinou jezdí lyžařští nadšenci, určitě nasbírají při pobytu s nimi na horách i další zážitky.
Ale pojďme teď k těm cenám konkrétněji. Protože mám přímo v rodině, ale i kolem sebe mezi známými hodně instruktorů lyžování, tak vím, že kompletní výuku v profesionální lyžařské škole si může dovolit opravdu málokdo. Ceny se šplhají do závratných výšek. Například v jedné z největších lyžařských škol v Krkonoších, kde učí přímo členové mé rodiny, chtějí letos majitelé 1300 Kč za 3,5 hodiny při skupinové výuce (což je systému lyžáku asi nejbližší), nebo 1200 Kč za jednu jedinou hodinu při individuální výuce. Nemusím snad zdůrazňovat, že základy lyžování nebudete mít po jedné hodině, ale ani po jednom dni. Většinou potřebujete takových půldnů několik, abyste bezpečně vyjeli na vleku a sjeli menší kopec. Cena za takovou soukromou výuku s instruktorem pak rodiče stojí tisíce a tisíce. Myslím, že z tohoto pohledu se pak cena lyžáku dostává do trochu jiného světla.
Čerpejte příspěvky od pojišťoven, lyžák se vám zlevní
Navíc lze čerpat na lyžáky i příspěvek. Trochu jsem se porozhlédla po českých pojišťovnách a VZP letos dává na lyžák velmi pěkný příspěvek ve výši 2000 korun, Pojišťovna ministerstva vnitra 1500 korun, Česká průmyslová zdravotní pojišťovna 500 korun a například VoZP 1000 Kč. (Odkazy na stránky pojišťoven přímo s informacemi o příspěvku na lyžák a podmínkami čerpání máte zde: VZP, MVCR, CPSZP a VOZP.)
...
Pokud chcete dostávat přednostně upozornění na můj nový článek, zaklikněte si +sledovat na začátku textu.
Na závěr ještě anketa:
