Článek
Příliš mnoho rodičů rozhoduje o budoucnosti svých dětí naslepo. Ukazuje to průzkum výzkumné společnosti Data Collect pro PAQ Research, který proběhl mezi zhruba tisícovkou rodičů deváťáků měsíc před podáním přihlášek na střední školy. Položil jim přitom zdánlivě jednoduchou otázku (zkuste si ji zodpovědět také):
„Žák získal v jednotné přijímací zkoušce 80 bodů. Na obor jeho první priority bylo potřeba minimálně 55 bodů, na druhý 60 bodů a na třetí 50 bodů. Na který obor byl přijat?“
Správná odpověď? Na obor první priority.
Jenže každý čtvrtý rodič deváťáka správnou odpověď neznal! U rodičů bez maturity chybovalo dokonce 35 %. A více než čtvrtina rodičů přiznala, že si o samotném algoritmu přijímacího řízení nezjistila vůbec nic – přestože právě ten rozhoduje o tom, kam se jejich dítě dostane. Nejde přitom o detail. Jde o základní princip systému.
Rodiče neznají zásadní principy systému rozřazování dětí na SŠ
Rozřazovací algoritmus funguje jednoznačně: pokud má dítě dostatek bodů, systém ho automaticky přiřadí na školu s nejvyšší prioritou. Žádné dodatečné „vybírání“ neexistuje. Žádná druhá šance. Jedno špatně zvolené pořadí může znamenat, že dítě skončí jinde, než mohlo. Přesto velká část rodičů tuto logiku nechápe.
Výzkumníci položili rodičům čtyři otázky týkající se algoritmu. Všechny správně zvládl jen jeden ze tří. Jinými slovy: většina rodičů nerozumí systému, podle kterého rozhoduje o dalším vzdělávání svého dítěte. A problém je ještě hlubší.
Rodiče často neznají ani další klíčovou informaci pro přijetí
Rodiče často nepracují ani s druhou klíčovou informací – kolik bodů bylo v minulých letech potřeba k přijetí na konkrétní školu. Polovina méně vzdělaných rodičů tento údaj vůbec nehledala. Neměli tak žádnou představu, jestli jejich dítě míří realisticky – nebo zbytečně nízko. Naopak mezi vysokoškolsky vzdělanými rodiči si tyto informace zjistilo 75 % z nich. Rozdíl v informovanosti je propastný. A dopady nesou děti.
Paradox? Samotní žáci často své možnosti znají lépe než jejich rodiče. Testy si zkouší nanečisto, využívají materiály od Cermatu, chodí na přípravné kurzy. Vědí, kolik bodů zhruba získají. Jenže bez správné strategie při podávání přihlášek je to málo. Systém přitom není úplně tajný. Data existují. I když jak je vidět, pro mnoho rodičů je nepřehledný a neumí si data na různých webech a zdrojích najít. (Zrovna o této problematice jsem psala svůj poslední článek - odkaz na něj máte v boxu níže.)
Například web vzdelavanivdatech.cz zveřejňuje minimální bodové hranice z minulých let – tedy kolik získal poslední přijatý uchazeč. Nejde o jistotu, ale o zásadní orientační bod. Přesto (jak vidíme) ho velká část rodičů ignoruje anebo nemá schopnost si tyto informace dohledat. Nebo ani neví, že je lze někde najít.
Výsledek? Přihlášky se často podávají bez znalosti pravidel i bez práce s daty. V systému, kde rozhodují nuance, tak rodiče riskují víc, než si připouštějí. A jejich děti to mohou zaplatit.
Zdroj: průzkum PAQ Research
Vylepšení systému: jednotné místo se srozumitelnými daty, poradci a více přihlášek
Nově zveřejněná data ukazují nepříjemnou skutečnost: problém není jen na straně rodičů. Selhává i samotný systém. Informace, které rozhodují o budoucnosti tisíců dětí, jsou roztříštěné. Neexistuje jedno oficiální, přehledné a srozumitelné místo pod taktovkou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, kde by rodiče našli jasné odpovědi: jak funguje algoritmus, jak správně seřadit priority, jak pracovat s bodovými hranicemi, kde tyto body přesně nalézt, jak se podle nich zorientovat
Ano, informace existují. Jsou ve videích, na různých webech, v metodikách. Ale nejsou tam, kde je rodiče skutečně hledají – a hlavně nejsou podané tak, aby jim rozuměl každý. A i kdyby byly. Je realistické očekávat, že každý rodič bude schopen projít si všechny podklady, pochopit systém a strategicky rozhodnout? Data ukazují, že ne. Každý prostě takovou schopnost nemá. Máme tu tedy další nerovnost hned vedle té nejvíce kritizované, což je otázka dostupnosti intenzivní přípravy dětí k JPZ, kterou mají určitě dostupnější děti z rodin s vyšším socioekonomickým statusem. (Otázkou je, zda tuto nerovnost lze vůbec kdy narovnat…)
O to zásadnější je otázka: kdo má tuhle roli převzít? Nejblíže k tomu podle mne mají asi výchovní poradci na základních školách. Právě oni systém znají, radí jak pracovat s přihláškami v systému DIPSy a mají přístup k informacím o studijních výsledcích žáků a mohli by mít i informace o jejich ambicích. Jenže mají na to kapacitu? A je jejich role v systému vůbec takto nastavená? Zatím určitě ne. V praxi tedy často záleží na konkrétní škole – a někdy i na konkrétním učiteli. Systémové řešení, které by zaručilo, že každé dítě dostane kvalifikované doporučení, zatím chybí. Nyní to vše plně závisí na rodičích.
Výchovní poradci by mohli hrát ve výběru škol a jejich prioritizaci důležitější roli. Otázkou je, zda na to mají při své běžné pedagogické praxi čas.
Další často zmiňovanou „záchranou“ má být rozšíření počtu přihlášek. Více možností by teoreticky mohlo snížit riziko špatné volby. Jenže bez pochopení pravidel může větší počet přihlášek znamenat spíš větší chaos než lepší výsledek. A navíc střední školy už dopředu avizují, že čím větší počet přihlášek, tím více času budou potřebovat a na administraci s tím spojenou. Už teď je čas čekání na výsledky JPZ pro rodiny dostatečně mučivý.
Ve Francii je možné podat 10 přihlášek na střední školy. V Polsku se běžně podávají tři přihlášky, ale ve velkých městech, jako je Varšava či Krakov, mají počet přihlášek neomezený, protože se jedná o místa s přetlakem žáků vlivem populačních ročníků i migrací do měst.
Podobné naděje se upínají i k dalším plánovaným změnám – například k tomu, že by se přijímací zkoušky konaly ještě před podáním přihlášek. Rodiny by tak dopředu znaly bodový výsledek dítěte a mohly se rozhodovat informovaněji. Sama za sebe říkám, že je to moc dobrý nápad, jen nesmí deváťáky okrást o čas, který až do půlky dubna jinak využívají k učení témat nutných k testování a přípravě na JPZ.
Zásadní problém tak přetrvává: systém, který má být spravedlivý a transparentní, je pro velkou část rodičů stále nepřehledný a pro některé děti nespravedlivý. Tak snad se tvůrci přijímaček budou zamýšlet nejen nad obsahem, ale i formou JPZ.
Pokud chcete dostávat upozornění na moje nové texty, zaklikněte si +sledovat.
ZDROJE:
DOPORUČENÉ ZDROJE DAT PRO RODIČE:
