Pět přihlášek na SŠ a silnější školní kolo přijímaček? S tím druhým bych byla dost opatrná.

V těchto dnech publikovala známá výzkumná organizace PAQ Research zajímavý text, kde rozebírá možné zavedení dalších novinek u přijímacích zkoušek. Že se zkoušky budou brzy měnit, ministerstvo avizuje už delší dobu.

Jde hlavně o předsunutí zkoušek před výběr škol a tudíž před podávání přihlášek do systému DIPSy. Že by se s tím ale mohly svézt i další změny, je klidně možné. Pojďme se tedy podívat, které by to mohly eventuálně být. Diskuse kolem změn přijímaček se pěkně rozjíždí a není důvod být někde stranou.

U dalších by totiž také nešlo jen o kosmetické úpravy: větší počet přihlášek a také možná změna váhy školních kol.

Jak se na to dívají autoři textu? Co se týká oslabení JPZ, mám na to s nimi stejný názor. Pokud má systém fungovat, nesmíme současně oslabit význam jednotné přijímací zkoušky.

Jak upozorňují Jan Zeman a Samuel Šmíd z PAQ Research, pokud by se například dnešní poměr obrátil a JPZ měla jen 40 procent bodů, zatímco školní část 60 procent, výsledek z jednotné zkoušky by rodičům při volbě školy už tolik neřekl. Spíš naopak.

Podle mne by je tento systém spíš znejistěl.

Dnes je logika systému poměrně srozumitelná: hlavní váhu mají výsledky z češtiny a matematiky. Škola si může přidat vlastní kritéria, ale jednotná zkouška zůstává základem. A tak by to i podle mne mělo zůstat.

Zajímavá jsou přitom data také o tom, jak střední školy školní část přijímaček skutečně využívají. Jen 11 procent přihlášek na gymnázia a 12 procent přihlášek na střední odborné školy míří do oborů, které používají skutečně profilová kritéria – vlastní test, pohovor, talentovou zkoušku nebo portfolio. To je i podle mne opravdu překvapivě málo.

Většina škol, pokud vlastní kritéria vůbec používá, volí něco, co lze snadno doložit a převést na body: známky ze základní školy, výsledky soutěží nebo jazykové certifikáty.

Ale vlastně se školám ani nedivím. Vytvořit vlastní kvalitní test není jednoduché. Musíte zajistit jeho obtížnost, spravedlivost i bezpečnost. Ještě složitější může být obhájit před rodiči bodování pohovoru nebo portfolia.

U talentových škol je takové hodnocení samozřejmé. Ale jak přesně a hlavně spravedlivě ohodnotit „talent“ uchazeče například o ekonomickou školu nebo pedagogické lyceum? A otázkou také je, proč bychom měli tisíce středních škol tlačit do systému, o který dnes většina z nich evidentně příliš nestojí.

Druhý návrh PAQ Research už mě přesvědčuje méně. Autoři navrhují zvýšit počet přihlášek ze tří alespoň na pět.

Jejich argument je celkem pochopitelný. Při třech přihláškách mají rodiny tendenci dát na první místo vysněnou školu a další dvě používat hlavně jako pojistku. Při pěti možnostech by si mohly dovolit být odvážnější.

Data navíc ukazují, že část rodičů stále nerozumí tomu, jak systém rozřazování funguje. V roce 2025 přibližně třetina uchazečů o maturitní obory seřadila přihlášky neefektivně. Čtvrtina rodičů si podle průzkumu o samotném algoritmu nic nezjistila. Více jsem o tom psala ve svém článku o tom, jak moc rodičů vlastně rozhoduje o budoucnosti svých dětí naslepo (odkaz máte v boxu).

Jenže právě tady si nejsem jistá, zda je řešením další přihláška. Pokud rodiny nerozumějí systému, potřebují především lepší informace a pomoc. Výraznější roli by podle mě mohli dostat například výchovní poradci na základních školách.

Pět přihlášek totiž zároveň znamená více přihlášek pro školy a tím výrazněji nárůst administrativy a větší organizační náročnost celého přijímacího řízení. Proto bych tyto dvě změny určitě nezaváděla: více přihlášek a zároveň silnější školní kola by mohly místo zjednodušení přinést další komplikace. A my chceme mít přece systém co nejjednodušší.

Přijímačky rozhodují v patnácti letech o velmi důležité části další vzdělávací cesty dítěte. Systém proto musí být nejen spravedlivý, ale také srozumitelný. Předřazení jednotné přijímací zkoušky před volbu školy může být podle mne krok správným směrem. Ale jen tehdy, pokud výsledek této zkoušky bude mít při přijímání stále skutečnou váhu. Tedy váhou, jakou má minimálně dnes.

Posilovat tedy školní kola podle mě smysl vůbec nedává. Školy to evidentně podle dat, která máme, nevyužívají ani dnes na oněch 40 %. Buď se toho bojí nebo na to nemají kapacity.

A než jednoduše přidáme další dvě přihlášky, měli bychom si také nejprve položit jinou otázku: není lepší naučit rodiče i žáky (třeba s pomocí školy) dobře používat systém, který už máme? A nevršit stále jednu změnu na druhou?

A na závěr oblíbená anketa. Která z variant se vám zdá nejlepší?

Jestli chcete dostávat upozornění na moje nové texty, zaklikněte si +sledovat. A můžete také podpořit můj blog přes následující box.