Článek
Když si chce český rodič zjistit kvalitu školy, stát ani zřizovatel mu to příliš neusnadní. Je na něm, kolik informací si zjistí. Čili jací učitelé na škole učí, jak jsou kvalifikovaní, jaké má škola výsledky v hlavních předmětech, kolik dětí se dostane na jakou střední nebo na vysokou, jaké má škola vybavení atd. Musí si školy sám obejít, nejlépe školy navštívit ve Dny otevřených dveří, poptat se po kamarádech, kteří už mají se školou zkušenosti a také se trochu vyznat v datech, která jsou sice dohledatelná, ale ne úplně přístupná. A tak vlastně nejsou úplně veřejná.
Pro mne (pokud se hovoří o veřejných datech o školách) totiž slovo veřejné znamená, že data jsou přístupná snadno. Čili na pár kliknutí. Probírat se totiž soubory dat v nepřehledných excelových tabulkách či hledat údaje prostřednictvím různých agentur, think-tanků (dík ovšem za PAQ research) či médií, totiž opravdu není pro každého.
Sbíráme kvanta dat už nyní, ale nepracujeme s nimi
Náš stát přitom (i díky digitalizaci) sbírá velké množství údajů a dat o školách a o každém žákovi. Vedle základních údajů o škole, které lze vyčíst mj. i na webech škol, je v České republice prováděn ve velkém sběr údajů o každém jednotlivci, který projde školním systémem. Jak žák prospívá, jestli dítko opakovalo ročník, jaké má speciální potřeby, kolik bodů mělo z přijímaček, kdy změnilo školu, jaké mělo výchovné problémy a tak dále.
Naše školská matrika je obrovská. Digitalizace pokročila (viz například DIPSy) a stále se sbírá víc a víc dat. Nově se začala od března například stahovat dokonce ze škol i data o docházce, čili kolik má dítko omluvených a kolik neomluvených hodin. Máme tu tedy paradox. Stát sbírá data o každé maličkosti, ale rodiče o školách vědí poměrně málo. Jinými slovy: náš stát vidí jednotlivce velmi detailně, ale celek zůstává rozostřený.
Jak moc uvolňovat data pro veřejnost? Estonsko to dělá částečně
V některých zemích je to ale jinak. Data se veřejně uvolňují, a to buď z části nebo dokonce úplně. Třeba v Estonsku jsou data o jednotlivých žácích přísně chráněná stejně jako u nás, ale agregované informace o školách jsou veřejně dostupné. Rodiče si tam mohou během pár minut porovnat výsledky škol nebo zjistit, jak se liší mezi regiony.
Nutno ovšem říci, že naprosto otevřená data s porovnáním škol jsou v Estonsku až u škol středních. Tam si dokonce můžete prostřednictvím estonské státní instituce (spadající pod ministerstvo školství Estonska a založené v roce 2021) pod názvem Haridus - ja Noorteamet (zkratka HARNO) vytvořit žebříček středních škol. Můžete se podívat, jaké měly „maturitní“ výsledky v matematice (tzv. užší či širší), estonštině či angličtině. A podle toho si vybírat. Sama jsem si to vyzkoušela a odkaz na tuto instituci máte ve zdrojích. Na základních školách se data v Estonsku sbírají samozřejmě také, ale takto veřejná nejsou. Estonsko se v rámci základních škol totiž zatím tvoření žebříčků brání. Stejně jako i naše Česká republika. Nechtějí na základní školy tolik tlačit.
Velká Británie testuje a dělá žebříčky
Zato taková Velká Británie je v tomto ohledu naprosto otevřená. V Británii tak mají nejen „hardcore“ data-driven systém jako třeba v Estonsku, kde data sbírají a digitalizují v posledních letech snad úplně o všem a navíc podle nich systém řídí, ale mají tu ještě větší a naprostou otevřenost a přístupnost ke všem údajům o školách a jejich výsledcích. Data žáků jsou sice chráněná, ale jinak si můžete nalézt vlastně všechno. A udělat si žebříček ze škol, které si sami vyberete. Opět jsem vyzkoušela. Zadáte si město (např. já vyzkoušela Manchester), najdete si školy ve svém okruhu zájmu (např. v okruhu bydliště do 1 míle) a necháte si je seřadit podle výsledků.
Základnou údajů je v Británii School performance tables, což je vládní portál, kde jsou výsledky testů a zkoušek plus hodnocení inspekce (Ofsted). Mladí Britové se testují v 11 letech i v 16 letech a z obou testování si pak lze udělat žebříčky škol. Sama jsem si vybrala na portále v Compare school and college performance in England náhodně několik škol do seznamu My school a nechala je seřadit dle výsledků ve čtení a v matematice. Fungovalo to.
Posedlost žebříčky a marketizace vzdělávání
Pokud se o školní žebříčky v Británii začnete zajímat, vypadne jich na vás na internetu hned několik. Můžete si vybrat (několik z webů, které se komparací škol zabývají, máte v odkazech ve zdrojích). Jak se zdá, společnost je ve Velké Británii různými školními žebříčky až posedlá. V této souvislosti si říkám, jak by někteří komentátoři našeho školství, kteří se staví na zadní u jednotných přijímacích zkoušek složených ze 2 testů a tvrdí, že se v devítce dřou děti prakticky jen na ně, okomentovali mohutné testování v Británii.
Vedle testu v 11 letech (SATs), který je z angličtiny a matematiky, na všechny žáky v 16 letech čeká opravdu big testování GCSE (General Certificate of Secondary Education), což je jakási velká komplexní zkouška na konci základního vzdělávání. Děti se tu testují z matematiky, angličtiny, science (biologie, chemie, fyzika), z historie, geografie a cizího jazyka. Pro zajímavost testy z matematiky žák musí vypočítat celkem tři a na každý má 1,5 hodiny. Jeden je bez kalkulačky a dva s kalkulačkou a děti si vybírají buď standartní nebo těžší variantu. Ostatní předměty mají 2 až 3 části na 60 až 120 minut.
Estonsko data uvolňuje částečně, Británie naplno, Česko zatím tápe, co vše zveřejnit a co ne.
Pokusy o žebříčky škol jsou zatím jen v médiích
Česko tak stojí na zvláštní křižovatce. Data máme. Možná víc než kdy dřív. Otázka je, kdo je vlastně vidí – a k čemu slouží. Jakési pokusy o žebříčky konkrétních škol tu probíhají občas v médiích. Před přijímačkami na střední školy se například už třetím rokem v jednom médiu objevuje (ovšem za paywallem) TOP 10 základních škol v každém okrese, a to podle výsledků přijímacích testů nebo TOP 10 středních podle toho, jak náročné je se na ně dostat. Nutno ale říci, že takové žebříčky jsou dost zkreslené a porovnávají malé školy, kde může být v devítce třeba jen 10 žáků, s velkými městskými školami, kde přijímačky dělá třeba většina z 80 deváťáků. Přijímací testy navíc u nás nedělají všechny děti, jen ty, které jdou na SŠ s maturitou, a tak nejsou data v ČR o školách a výsledcích jejich dětí úplná.
To by se však mohlo změnit už za dva roky. Testy by měly dělat všechny děti v deváté třídě. Hovoří se o tom už nějakou dobu, ministr Plaga s tím souhlasí a budou se zřejmě provádět přímo na základních školách. Tudíž bychom mohli mít poprvé kompletní data o tom, jak si která škola v testování stojí. Čili nejen v porovnání dětí, které chtějí, jsou motivovanější se učit a hodlají dělat v budoucnu maturitu a předpokládá se, že se na testy nachystají. Ale mohli bychom tak mít výsledky úplně ode všech. Jak pak s daty naložíme, je na nás.
Co si o testování a uveřejňování žebříčků škol myslíte vy?
Pokud chcete dostávat upozornění na moje texty, zaklikněte si +sledovat.
Anketa
Zdroje a odkazy:
