Jak zvládnout přijímačky bez paniky a co nejvíc v pohodě? Rady zkušené úči

Na testy přijímací zkoušky chystám děti už dvacet dlouhých let. Už před jednotnými zkouškami byly zkoušky „nejednotné“, které si dělaly školy samy a bylo to vše daleko těžší a složitější. Na ty se tak dobře připravit nedalo. Od dob „cermatích“ testů máme ale všichni, co žáky připravujeme, cestu daleko snazší. Jako učitel tedy už po těch letech umím docela poradit, co a jak před testy udělat a čeho se vyvarovat. A navíc jsem vloni „vyváděla“ z hnízda i svého deváťáka a před pár lety takto i druhé dítě. Situaci tedy prožívám každý rok jako učitel a dvakrát jsem to zažila i jako rodič. Takže milí budoucí studenti (a také jejich rodiče), tady je pár rad jen a jen pro vás. Vezměte je všechny, nebo jen část a nebo (jak se říká) nechte ležet.

Tak předně: den těsně před zkouškou (letos je to čtvrtek a pak neděle), se rozhodně už nic neučím. Aspoň určitě nic nového. Tím bych si jen ublížil. Nové věci mi jen zamotají hlavu. Že jsem nestihl pochopit třeba slovní úlohy na společnou práci? Už to prostě nedoženu. Čtvrteční odpoledne a neděli spíš jen relaxuji podle toho, co mám rád. Rozhodně nedělám ani matematiku, ani češtinu. Kdo rád sportuje, ať si jde ven na kolo nebo zaběhat, kdo rád kouká na filmy, ať si pustí nějakou oddechovku.

Jdu brzy spát a rozhodně večer nekoukám do žádných digitálních zařízení. Modré světlo mobilů nebo tabletů způsobuje ošálení mozku, který pak nechce usnout a myslí si, že je venku ještě světlo. Ráno pak vstanu s velkou časovou rezervou, abych se v klidu najedl (mozek přece jede na kyslík a na cukr) a v klídku dojel (nebo došel) na dané místo.

Cestu do místa konání přijímaček je dobré si projít nebo projet předem, abych věděl, jak dlouho mi to bude trvat a počítám opět s nějakou rezervou. Nechodím zbytečně brzy (asi je nesmysl stepovat před učebnou o 2 hodiny dříve), ale přijít přece jen o chvilku dřív, je výhoda. Pokud nebude v učebně zasedací pořádek, mohu si tedy svobodně vybrat místo. Někteří z nás jsou rádi u zdroje (vepředu, což je třeba můj případ), nebo naopak někteří mají rádi svůj klid vzadu u stěny.

S sebou mám funkční rýsovací a psací potřeby. Není povolena kalkulačka, tabulky, chytré hodinky a také nesmím zapomenout, že mazacím perem psát přijímačkový test opravdu nesmím. Takže ho radši nechám doma. Co naopak doma nenechávám, je nějaký talisman nebo drobný dáreček, který mi pomůže. Mnoho z nás na to věří a bereme si na sebe pro důležité události například stejný kus oblečení (já měla na vysoké svoji úspěšnou zkouškovou halenku), náramek od kamarádek (tak ty nosím víceméně stále) a nebo třeba tužku, kterou jsme napsali skvěle poslední zkušební test. Věřte, že tyto věci, pokud jim dáváme váhu, na nás fungují. Je to o naší hlavě.

Oblečení na den D volím hlavně pohodlné. Jak jsem sama řekla „svým dětem“ ve škole, není to módní přehlídka. V teplákách bych asi vyloženě na JPZ nechodila, ale hlavní heslo je pohodlí. Ať nás nic neškrtí a ať se zbytečně nepotíme (stačí, že se budeme potit nad testem). Vezmeme si s sebou něco k jídlu, přičemž jak už jsem psala, mozek nám mj. jede na cukry. Takže milovníci čokolády si ji určitě mezi matikou a češtinou rádi dopřejí.

První se píše matematika. Je to dobře, protože hlava je přeci jen čerstvější. Zbytečně nespěchám a raději si příklad kontroluji. Nezapomenu přepisovat výsledky do záznamového archu. Já dětem radím, ať to dělají průběžně, aby náhodou nezapomněly. Začnu si příklady, které jsou mi milejší, kde jsem si jistý. Nabírám tak první body, a dostanu se tak víc do klidu. Pokud už se mi ke konci nedostává času, tak příklady, které jsou v druhé části, klidně natipuji. Správný tip se totiž také počítá a je v matematice důležitý. A trestné body v Cermat testech nejsou. Pak následuje přestávka a po přestávce český jazyk. Češtinář nejsem, tak tady se do konkrétních rad pouštět nebudu. Určitě je děti slyšely od svých češtinářů x-krát.

Domluvte se předem s rodiči, jestli chcete být o přestávce mezi testy rušeni, či ne. Sama vím, jak jsem byla jako rodič nervózní, ale vydržela jsem. Syn mi jen napsal, že je vše „v cajku“ a to mi muselo stačit. Telefonovat si můžete až pak, nebo si o pocitech z testů popovídáte v klidu doma.

O hovorech o stresu bych také ráda něco poznamenala. My dospělí, kteří máme za sebou už mnoho takových testů, a to jak maturitu, zkoušky na vysoké, promoce, řidičák nebo jakékoliv jiné zkoušky, které vás napadnou, jsme už na takovou psychickou zátěž zvyklí. Pro děti je to ale leckdy úplně poprvé. Není nutné asi deváťákovi (páťákovi či sedmákovi) říkat stále dokola, že „to zvládne“. To on to, samozřejmě, určitě nějak zvládne. Ale asi je lepší mu říct, že víte, že je to pro něj důležité a víte, že je nervózní. A že se pokusíte ten stres nějak spolu překonat. Třeba tím, že mu po zkoušce slíbíte něco, na co se může těšit. Třeba, že mu přichystáte nějaké jeho dobré oblíbené jídlo, nebo že se po zkoušce sejdete na kafi a o důležitém dopoledni si popovídáte.

A nakonec přání. Všem dětem, které čeká důležitý okamžik, přeju hodně štěstí a rodičům i prarodičům pevné nervy.

(Pokud byste chtěli mít upozornění na moje nové texty (které jsou především o školství, dětech a vzdělávání), pak si na začátku článku zaklikněte sledování.)