Článek
Můžeme se shodnout na tom, že číst, psát a počítat musí umět každý? Že to i v celém 21. století budeme muset ovládat kvůli porozumění světu kolem sebe a zapojení se do něj? Jestli tuhle premisu přijmete za svou, tak paráda. Máme se společně od čeho odpíchnout.
Základní gramotnosti, a to čtenářská a matematická jsou podle mého názoru základem nejen pro 20., 21., ale troufnu si tvrdit, že i pro další století. Pak tu máme i digitální gramotnost, ale do té se (s dovolením) úplně pouštět nebudu, protože tam opravdu očekávám já a se mnou asi spousta lidí, velmi překotný vývoj. Podívejme se na počítače a technologii před 20 lety a dnes. Tam budoucnost pro dalších třeba 50 let možná předpoví jen opravdu fundovaní a zdatní futurologové. A to já nejsem.
Mým denním chlebem ve škole je gramotnost matematická. A tady si smlsnu, protože jsem pevně přesvědčená o tom, že nutnost uvažovat logicky, analyticky, systematicky, kriticky budou muset umět lidé vždy, a to bez rozdílu, zda se budou nacházet v 19., 20. či 21. století. Že pomůcky k rozvoji takových druhů myšlení se zlepšují a budou zlepšovat (už dnes za nás počítače /nebo i jen aplikace na mobilu/ vypočítají ledasco, čili si výpočty můžeme krásně překontrolovat, máme různé výukové programy, digitální pomůcky atd.), to je klidně možné a téměř jisté. Ale stejně to nejpodstatnější se bude muset i v budoucnu u každého z nás odehrávat v prostoru mezi našima ušima.
Možná tu mohu připustit, že si někteří budou chtít vylepšit svůj mozek různými implantáty pro zlepšení paměti či některých smyslů. Ale že učení a pamatování stojí na vytváření spojů mezi neurony našeho mozku, které se opakováním obnovují a posilují, abychom je mohli pro sebe lépe využívat, se ví už dávno. A dokonce to bylo i vědeckou zobrazovací technikou dokázáno. Jsou to jakési cestičky, které se s každým novým učením prošlapou a čím víc po nich chodíte, tím širší jsou z toho cesty a dálnice. A troufám si tvrdit, že tyhle cesty si každý musíme a budeme i v budoucnu muset prošlapat každý sám. A tu námahu si tu odpracovat.
Budoucnost ?
Co se čtenářské gramotnosti týká, tak mám pocit, že to bude velmi obdobné jako s matematikou. Porozumět textu psanému či čtenému, různým piktogramům, umět být citlivý na drobné nuance v textu nebo i v mluveném slově, budeme muset, podle mého, ovládat také v jakékoliv době. A pokud v tom budeme slabí, pak náš život bude obtížnější a chudší. Představivost, kterou posilujeme při čtení třeba krásné literatury, posilování naší citlivosti, když se zahloubáme do krásného textu. Tohle vše přece nemůže zmizet! Jak dlouho tu máme literaturu a před tím příběhy v ústním podání. A je přece fuk, jestli si budeme papírovou knihu či knihu ve čtečce číst sami, jestli nám ji přečte stroj (robotky nám už teď běžně velmi hezky čtou články třeba na zpravodajských webech) nebo se nám ten text dostane do hlavy jinak.
Co se tedy týká těchto hlavních gramotností, pokud je budeme v našich školách dobře učit, určitě učíme děti pro budoucnost. Tady nemusíme mít vůbec strach.
No a pak tu máme ty další oblasti lidského života, které se ve škole promítají do různých nauk, výchov a podobně. Jazyková vybavenost bude důležitá určitě také a učení cizímu jazyku (i když překladače budou určitě čím dál lepší) bude patřit i nadále k prioritám. Vždyť přece mluvit s někým z očí do očí bez prostředníka (robota, aplikace) nebo umět si přečíst přímo sami text bez nutnosti používat technické vymoženosti (Google překladač atd.) bude určitě také vždy plus pro nás i v dalších desetiletích.
V čem spatřuji pravdivost výroků těch z kritiků, kteří se obávají úrovně učení pro budoucnost, je to, že ještě málo učíme v souvislostech mezi předměty. To u nás opravdu pokulhává. Hraní si učitelů na svém písečku určitě žákům neprospívá a jakési větší prolnutí mezi předměty by se v budoucnu, ale už i teď hned, hodilo.
Také větší volnost ve výběru toho, co kterého žáka zajímá, by byla na místě. Sama jsem velmi pro zavedení co největšího možného množství hodin předmětů, které by si žáci (třeba od 2. stupně vzdělávání) mohli vybírat sami. Máme tu více humanitně zaměřené děti, někteří zase mají rádi přírodní vědy, jiní jsou zaměření umělecky. Snad se toho již brzy dočkáme aspoň u těch progresivnějších škol.
Co mi vadí na kriticích nejvíce, je, že sami nedokáží přesně říci, co je tedy vlastně tak kardinálně špatně. Jak ta budoucnost tedy podle nich přesně bude vypadat? Co z učení je tedy úplně zbytečné? Co vše škrtneme? Dějepis? Zeměpis? Tělocvik? Fyziku? Asi těžko. Ano, biflování nesmyslných seznamů čehokoliv bez souvislostí, je určitě špatně. Ale myslím si, že to snad dnes už ví každý učitel, a to i ten poslední, který to dosud nesmyslně vyžadoval.
Co přesně tedy mají děti pro budoucnost vědět, znát, umět? Základní gramotnosti a základy věd jsou po obsahové stránce podle mého to nejdůležitější. No a pak také umět se učit. Učit nové věci a nebát se toho.
Autorka
(Na závěr poznámka: o soft skills u žáků, čili umění kooperace, komunikace, schopnosti sebereflexe, práce v týmu atd., se v tomto článku zmiňovat nebudu, protože tam bych se s kritiky, že v této oblasti je hodně co zlepšovat, zřejmě na 100 % shodla.)
Na závěr malá anketa. Pojďme si zahrát na budoucnost. Zkuste si sami, čtenáři, představit, co asi budou naše děti nejvíce v budoucnu (v následujících 10 – 20 let) potřebovat umět :
