Článek
Tenhle filmový náklad si dát před Vánoci možná asi není nejlepší nápad, ale nedalo mi to. Jakmile byl film uveden tento týden na Netflixu, musela jsem ho vidět.
Starostlivý otec, který má problém s firmou
Snímek začíná idylicky. Otec, kterého výborně hraje Milan Ondrík, je starostlivý tatínek, který miluje dceru i manželku. Jeho svět tvoří vedle těchto dvou milovaných bytostí však ještě práce. A ta je náročná. Je vlastníkem regionálních novin, které se dostaly do červených čísel. Hlavní hrdina tak má vedle rodiny k řešení upadající firmu a mj. také rodinu bývalé manželky.
Ve filmu je patrné, jak si režisérka Tereza Nvotová snaží díky úvodnímu rychlému tempu filmu zajistit u diváků pocit, který známe my všichni, jež řešíme spoustu věcí naráz a všechny se je snažíme dělat dobře. V osudné ráno, které se o několik hodin později ukáže jako tragické, rychle zvládnout hygienu, oblékání, dítě, práci, odvoz do školky a rychlý příjezd do práce. A někde mezi tím zrychleným tempem je možné snadno udělat chybu. V tomto případě ale chybu fatální.
Cítím vinu, že jsem nedokázal ochránit své dítě. Cítím vinu za to, že jsem tuto hrůzu způsobil.
Největší trest na světě
Skutečnému otci, sedmapadesátiletému Jozefovi z Nitry na Slovensku, hrozil u soudu až pětiletý trest odnětí svobody. Ani ve filmu, ani ve skutečnosti však do vězení nenastoupil. Tím největším trestem je totiž pro rodiče stejně ztráta dítěte. Navíc, pokud si za to sám můžete.
Sdílení pocitu s hrdinou je nejnáročnější
Hlavní filmový předěl se odehrává celkem brzy, asi po čtvrt hodině trvání snímku. Otec zjišťuje, co se stalo a hroutí se. Neskutečnou bolest, kterou zažívá, zažijí podle mne aspoň částečně s ním i všichni diváci, kteří mají děti. My všichni totiž v ten moment máme na mysli jediné. Tohle se může stát i nám. Zatmění mozku, představa, že jste něco udělal, ale ono to tak vlastně není, uvědomění si, že i když jste sebelepší rodič, tragédie se může odehrát i ve vaší rodině, tak tohle všechno vám prolétne hlavou v okamžiku, kdy otec zjišťuje, co se stalo malé dceři a nemůže tomu uvěřit.
Na takových filmech je právě nejnáročnější to sdílení pocitů s hlavním hrdinou. Každý, kdo měl někdy vlastní malé dítě, které se ještě o sebe neumí postarat úplně samo a je odkázáno na dospělého, musel v ten okamžik pocítit něco jako vnitřní paniku. Přestáváte vnímat herce jako herce a vciťujete se v totálně srdcervoucí scéně do pocitu milujícího otce, který si právě uvědomil, že nejen, že přišel o to nejcennější, ale že za tuto ztrátu sám může. Každému, kdo nemá hroší kůži, se tento vjem zaryje do morku kostí a ocitne se v lehké paralýze.
Soudní dohra
Druhá část filmu se pak odehrává po tragédii, kdy se nejdřív hlavní hrdina dostává společně s manželkou do kritického psychického stavu a postupně se pomalu začínají smiřovat s tím, co se stalo. Otec se v noci budí a zkouší se dopátrat příčiny selhání svého vlastního mozku, který mu opakovaně říká, že dceru (jak bylo dohodnuto) vysadil u školky. Ve skutečnosti však zůstala v autě a to se jí stalo osudným.
Součástí filmu je pak i následná soudní dohra, kde se hlavní filmový hrdina dočká podpory jak vlastní ženy, tak exmanželky, které obě potvrzují, že byl milující otec i dobrý muž a člověk. Jak filmový, tak skutečný otec nakonec od soudu odešli s podmínkou.
Základní údaje:
Drama Otec
Slovensko / Česko / Polsko, 2025, 103 min
Režie: Tereza Nvotová
Scénář: Tereza Nvotová, Dušan Budzak
Hrají: Milan Ondrík, Dominika Morávková, Martina Sľúková, Aňa Geislerová, Dominika Zajcz, Peter Bebjak, Roman Polák
...
Pokud chcete dostávat přednostní upozornění na moje nové texty, zaklikněte +sledovat.
Píšu hlavně o školství, ale občas také o médiích, o filmech nebo seriálech.
ZDROJE:
https://www.csfd.cz/film/1536818-otec/videa/rozhovory/
https://en.wikipedia.org/wiki/Father_(2025_film)
