Článek
Ministerstvo to, co chystá v blízké budoucnosti, nazvalo parametrizací. Říká, že chce systém zkvalitnit, dostat asistenty do všech škol a tak, aby byli stálou součástí pedagogického sboru. Což dosud neplatilo a je to chvályhodné. Ale podle všeho to spíš vypadá, že se bude odehrávat hlavně šetření na platech asistentů. Část z nich bude zřejmě muset z kola ven. Výpočet, o kolik asistentů přijde jaká škola, udělala například společnost SOFA (Society for All), což je vlastně bývalý ČOSIV. Tedy společnost pro inkluzivní vzdělávání, která se velmi aktivně v Česku účastnila dění při zavádění inkluze. Prohlášení s podporou mnoha organizací vydala SOFA nedávno a celé znění si můžete přečíst zde.
Vyjádření SOFA
Podstatné v tomto textu je podle mě hlavně to, že má dle ministerské parametrizace počet asistentů klesnout na všech školách, kde nyní působí a někde dost zásadně. Procento je podle této zprávy od děsivých 73 % u malých škol, přes minus 38 % asistentů u velkých sídlištních škol, po 22 % u mateřinek. Počty dětí, které asistenty nutně potřebují, je přitom v Česku dost velké. Podle této zprávy SOFA jde o 2710 autistů, 3845 dětí s lehkým mentálním postižením a 19060 žáků s těžkou poruchou chování, které jsou teď v běžných základkách. Je tedy jasně vidět, že valná většina rodičů se snažila v minulých letech inkluzi naplno využít a dát děti se speciálními vzdělávacími potřebami do běžných českých škol.
Řekněme si, jak se v současné době vlastně takový žák s asistentem ocitne v běžném školském zařízení. Velmi zjednodušeně řečeno, škola po zavedení inkluze musí přijmout prakticky jakékoliv spádové dítě, které je schopné docházet do školy. Pokud takovému děcku přizná specializované pedagogické pracoviště třetí a vyšší stupeň podpory (typicky jsou to děti s autismem, s lehkým mentálním postižením, s těžší poruchou učení nebo těžkou poruchou chování), pak má nárok na asistenta.
Nařízení začalo platit v dobách bohatých a také s představou, že těchto dětí do systému běžných škol zřejmě nedoputuje tolik. A tak zatímco se původně předpokládalo, že inkluze přijde asi na miliardu až dvě ročně, tak se po pár letech ukazuje, že inkluze bude podstatně, podstatně dražší. Například ministryně Valachová ještě v roce 2017 počítala s částkou 1 a půl miliardy (text z tehdejší doby si můžete přečíst zde.) Inkluze se ale stala po pár letech takovým finančním Bumbrlíčkem. Propočítat si aktuální sumu, na kterou nás inkluze přijde teď, přitom není zase tak těžké. Můžete to zkusit se mnou: víme-li, že asistentů je zhruba 30 tisíc a většina má poloviční úvazek (čili budeme počítat 15 tisíc celých úvazků), tak při hrubé mzdě na 1 úvazek 27 tisíc korun je to necelých 5 miliard korun českých ročně. Jak vidíme, suma je několikanásobná oproti tomu, co kdysi spočítali úředníci ministryně Valachové. Nutno říci, že suma to není konečná, ale na platy asistentů jde největší podíl financí určených na inkluzi.
Idea inkluze sama o sobě určitě není špatná (i když její překotné provedení bez patřičného proškolení učitelů už bylo kritizováno mnohokrát), ale aby fungovala, stát na ni musí mít peníze. Velké peníze. Když je nemá, někdo to prostě nakonec odnese. Nabízí se tedy několik scénářů a žádný z nich se mi vůbec nelíbí.
Jestli se počet asistentů opravdu dle výpočtů odborníků na inkluzi sníží, pak se děti, rodiče a učitelé dočkají situace, kdy buď žáci budou mít asistenta k dispozici jen občas, a to na pár předem určených hodin týdně. (V návrhu je totiž zamýšleno sdílení asistentů v rámci školy, kteří by měli na starosti více dětí, než mají dnes.) Nebo asistenta nebudou mít vůbec a učitelé zůstanou v běžných třídách (s 28 dětmi ) na tyto inkludované děti sami. To považuji za naprosto nepřípustné a beru to jako černý scénář. A nebo tyto děti budou opět docházet do speciálních škol nebo se začnou opět otevírat speciální třídy. (Sama jsem v takových učila 15 let a výhodou zde bylo, že dětí se speciálními potřebami v nich bylo třeba jen 10 nebo 12.) Podle SOFA je ovšem speciálních škol momentálně málo a potřebám tolika tisícovek dětí, které by měly na školy se speciálními pedagogy, kde se učí v malém kroužku dětí (autisté třeba jen v 6 dětech), nárok, by prý nestačily. Otázkou samozřejmě je, kolik jich zaniklo v průběhu inkluze, když se počet dětí v těchto speciálních školách snižoval a zda by bylo možné je opět oživit a obnovit.
Kdy skutečně dojde v této oblasti k revoluci a jestli vůbec, si zřejmě ještě chvíli počkáme. Jak se zdá, současný ministr Bek se snaží zatím v nedostatku financí pro školství nějak bruslit a z naprostého průšvihu, zdá se, zatím docela vybruslil. Z mínus 30 miliard korun v rozpočtu pro resort školství už udělal nejdříve minus 12 miliard a nakonec se dostal dle čerstvých zpráv na plus 3,9 miliardy korun pro školství navíc oproti loňskému roku. Tak uvidíme, jak plánovaná revoluce s asistenty chystaná na začátek roku 2025, dopadne. Vzhledem k tomu, že je ale rok 25 rokem volebním, nečekám žádné revoluce a velké škrty ve školství. Spíš očekávám, že se buď celá věc s asistenty odloží, a nebo se nebude konat velká revoluce, ale spíš jen drobná úprava.
zdroje:
