Článek
To, že dívka musí mít po mnohonásobném znásilňování otčímem psychické následky, beru jako jasný fakt. Nerozumím tomu, proč se musí takovou věcí zaobírat posudek a proč to soud vůbec řeší. Spíš se ptám, jak by vůbec mohl někdo po takovém činu (navíc mnohokrát opakovaném po dobu několika let) nějakou psychickou újmu nemít? Toto bych osobně prostě brala jako fakt vždy, když by se jednalo o přiznané sexuální násilí (otčím se doznal) a obzvlášť na mladistvých.
Psychická újma je samozřejmá
Je samozřejmě asi dobré, když se i v takové situaci vytváří posudek o míře traumatu, o míře fyzického poškození oběti atd. Ale psát do posudku, či z něj vyvozovat, zda psychické poškození oběti je či není, je podle mého úplně a naprosto mimo. Jednak pokud by nebylo viditelné teď (jako že v tomto případě je to poškození jasné nám všem, když se dívka pokusila o sebevraždu), tak může trauma začít působit po letech. A to už bude dávno po všech soudech a posudek bude někde ležet ve skříni a prášit se na něj.
Zafungovala až škola a třídní učitelka
Druhá věc, která mě v případu zaujala a jsem za ni ale ráda, bylo výborné zafungování třídní učitelky této dívky. Z případu, který je velmi podrobně hlavně díky Seznam zprávy popsán v médiích, vidíme, že matka zde jako ochranitelka svých dětí patrně příliš nepůsobila. Soudit ji, by ale bylo snadné, dělat to nebudu. Když tedy ale vše neřešila ona, zafungovala dobře škola. Byla to právě její třídní učitelka, které se dívka podrobně svěřila, a která celý případ posunula dál. Vzala dívku na policii a rozjelo se vyšetřování.
Z vlastní zkušenosti vím, že jednak odpozorovat na dětech či studentech, že je někde problém a pak se pouštět do řešení, chce pozorovací talent a také určitou míru odvahy. Zde to měla kolegyně s odhalením špatného zacházení o něco snazší, protože došlo k aktivnímu svěření celé této věci studentkou. Někdy je ovšem odhalení špatného zacházení poměrně těžké.
Na dané dívce jsem nic nepoznala, až jednou…
Následující případ už se mi stal dost dávno, když jsem jako učitelka před lety začínala. Na dané dívce, kterou jsem učila, nebylo znát vůbec nic, chovala se úplně normálně. Dokonce byla i poměrně sebevědomá, rázná. Nemohu zde přesně popsat, jak jsem poznala, že se jí něco špatného děje, protože to bylo opravdu dost specifické a rozhodně nechci, aby se aktéři této kauzy poznali. Ale po mém oznámení celé věci učitelce třídní, že by se mohlo u dívky jednat o fyzické týrání, přijela hned ráno do školy sociálka. Po rozhovoru a prohlédnutí dívky se opravdu zjistilo těžké fyzické týrání otcem a dívka měla být ještě ten den umístěna v dětském domově mimo otce tyrana.
Pro začínající učitelku, kterou jsem v té době byla, je odhalení takové situace doslova šok. Nejste na to vůbec připravení. Nejste ani připravení se s takovou věcí setkat! Ve svém vlastním životě totiž pocházíte z poměrů, které jsou téměř ideální. Kdy jakékoliv fyzické násilí nemá vůbec místo. Studium psychologie máte za sebou jen v teoretické rovině. A musím vám tedy svěřit, že od rána, kdy se věc začala prošetřovat, mi nebylo vůbec dobře. Dodnes si tuto první zkušenost takovéhoto charakteru pamatuji. Stále jsem na dívku a na to, co se s ní začíná dít, musela myslet.
Oznamování má smysl
Odpoledne jsem ji pak viděla ve dveřích školy, jak čeká na odvoz do zařízení pro děti a mládež. Přiznám se, že jsem musela sebrat trochu odvahu, abych za ní šla. Chtěla jsem se jí vlastně ve své naivitě začínajícího pedagoga omluvit, že jsem způsobila, co se teď kolem ní děje. Její reakce mě tehdy velmi překvapila, protože mi to 12leté dítě začalo děkovat. Dodnes si to velmi živě vybavuji a ten dobrý pocit, který jsem v ten moment jako začínající mladý učitel měla, si pamatuji dodnes. A s tím pocitem pak jako člověk i jako učitel už prostě žijete a pracujete s ním dál. Vím ještě, že ten otec dělal třídní učitelce nějaké problémy, a že prostě není pro nikoho lehké se do takové věci vkládat a celé to s dětmi prožívat. Ale tyrani se mají postihovat, a i když to pro oběti u nás stále ještě není snadné (viz v této kauze nesmyslný rozsudek o podmínce pro pachatele sexuální tyranie), tak je potřeba tyto věci oznamovat a nebát se.
Na závěr moc ráda přidám ještě jeden odkaz. Pro Aničku byl zřízen účet organizací Pod svícnem. Peníze budou použity na bydlení, oblečení, potraviny. Momentálně je na účtu už přes 4 a půl milionu korun. Odkaz na sbírku máte zde .
Zdroje:
