Článek
V době covidové se přece k nemoci vyjadřoval do médií absolutně kde kdo. Co nás tak nadzvedává u Duška?
Duškův výrok o tom, že si za rakovinu mohou lidé sami, už jste jistě slyšeli či četli několikrát (pokud jste si rozklikli tento můj text, tak předpokládám, že určitě). Tábor pohoršených byl početný. Pár lidí se postavilo i na Duškovu stranu. Sama jsem o tom napsala blog a jen tento můj krátký text shlédlo skoro 70 tisíc čtenářů a měl přes 700 komentářů, takže je mi jasné, že o téma se zajímá mnoho lidí.
A není to jen téma zajímavé, ale hlavně třaskavé. Sleduji sociální sítě i velká média a obličej Jaroslava Duška na mě v posledních dnech koukal zpoza každého rohu. I tady na platformě Seznam Médium bylo o kauze článků několik.
Otázek, které jsem si začala klást (a to i po přečtení komentářů na mém blogu), je mnoho. Předně, jestli má tedy vůbec takový (pro mnohé šokující a zraňující) názor zaznívat ve veřejném prostoru. Mnozí se totiž pohoršují už nad tím, že někdo podobný názor vůbec vysloví. Natož do médií. Dále, zda úloha moderátora musí být vždy vyvažující, i když jde o soukromý kanál, platformu (tady to byl moderátor Strakatý na Herohero) a nejde třeba o veřejnoprávní médium.
Další otázkou je, jestli pro jistotu naopak nechceme podobné názory slyšet vždy, když je nějaká známá osobnost schopna je vyslovovat. A to obzvlášť, pokud má coby propagátor následovníky. Abychom tušili, že takové názory ve společnosti existují.
Další otázka je, jestlipak máme brát podobné celebrity vážně, když se třeba problematikou klasické medicíny profesně nezaobírají (nebo prostě v daném tématu nejsou odborníci). Svůj názor už jsem napsala v minulém textu: myslím, že je brát vážně nemáme. Ale podle reakcí mnohých čtu, že se spíš bojí, co udělají ti náchylnější k různým spekulacím a teoriím. Že jim to může ublížit a nebo někomu jinému.
Určitě nečekáte, že si na všechny otázky sama odpovím, protože jsou jednak těžké a jednak není můj názor absolutně relevantní. A tak si kladu další otázku, kdo tohle má vlastně rozhodnout? Kdo určí hranice? A má být někdo takový?
Když si zvou veřejnoprávní média (u nás především Česká televize a Český rozhlas) někoho na rozhovor a nemají k němu oponenta, snaží se připravit otázky a poznámky tak, aby rozhovor vyvážily. Velká média mají většinou i nějaký svůj kodex, podle kterého se řídí. Ale co sólo hráči? Máme tu čím dál víc soukromých kanálů, bývalých novinářů, kteří si zakládají své platformy, internetové televize. Kdo jim určuje, co ještě mohou poslat do éteru a co už ne?
V Česku nemáme žádnou organizaci, která by sdružovala novináře a určovala jim, co smí a co ne. Protože jsem nejen bývalý redaktor, ale i současný učitel, pro zajímavost podotýkám, že třeba ani učitelé tohle v Česku nemají. Jsou tu snahy po profesní Pedagogické komoře, kde by museli být členy všichni kantoři a dodržovat pravidla či nějaký etický kodex (jako to mají třeba lékaři). Ale ani několik desítek let po revoluci tady takové profesní organizace mnoho profesí nemá. Tudíž ani žádnou Komoru novinářů. Je tu sice Syndikát novinářů, ale v Česku jde o ryze dobrovolné profesní sdružení.
A tak se nacházíme v situaci, kdy si samotní novináři, bývalí novináři, influenceři a další sólo hráči zvou do studia, koho chtějí, a v rozhovoru si pak hosté také říkají, co chtějí. No a pokud to není vyloženě v rozporu s naším právním řádem (třeba popírání holokaustu a podobně), nejsou ani ničím vázaní. Cílem je tedy pobavit a vydělat peníze. Je to jejich obživa.
Je to dobře? Nebo mají být nějaké mantinely? Chceme bezbřehou svobodu slova a nebo mají mít novináři nějaký povinný kodex? Když si pustí pusu na špacír například lékař a říká své názory, které nekorespondují s oficiální linkou raženou komorou či ministerstvem zdravotnictví (například za covidu MUDr. Hnízdil), tak věc zkoumá profesní komora a v krajním případě ho může vyloučit (což se nakonec v tomto případě nestalo, ale tato alternativa tu byla). Chceme tohle i u novinářů? A jaké by to mělo praktické důsledky? Pokutu nebo vyloučení z komory a tudíž nemožnost vysílat? (Lékař totiž po vyloučení z komory nemůže klasicky léčit, čili třeba psát pacientům recepty atd.) Já osobně si tohle představit nedokážu, ale možná někdo ano.
Nakonec se můžete vyjádřit v malé anketě a díky i za vaše případné postřehy v komentech. Rozjíždí se tu totiž veřejná diskuse o úloze médií a novinářů a kam až sahá svoboda slova. To je určitě dobře.
