Proč Češi tak milují houbaření? Nejde jen o houby

Houbaření je u nás zvláštní fenomén. Člověk si obuje staré boty, vezme košík a vyrazí do lesa. Přitom vůbec neví, jestli se vrátí s prázdným košíkem, nebo s úlovkem, který bude ještě večer čistit u kuchyňského stolu.

Proč vlastně tolik Čechů baví hledat něco, co si mohou koupit v obchodě?

Houbaření rozhodně není jen nostalgická vzpomínka na dětství. Do lesa za houbami chodí i dnes velká část českých domácností.

Podle údajů Ministerstva zemědělství a České zemědělské univerzity v roce 2023 houby sbíralo 69,6 procenta českých domácností. Celkem si Češi z lesů odnesli 17,34 tisíce tun hub v hodnotě přibližně 3,67 miliardy korun.

A podle průzkumu společnosti SC&C z téhož roku chodí na houby pravidelně téměř třetina Čechů. Šest procent lidí vyráží několikrát týdně a dalších 23 procent několikrát měsíčně. Naopak 17 procent dotázaných houby nikdy nesbírá.

Ještě zajímavější čísla přinesl rok 2025. Podle údajů Ministerstva zemědělství domácnosti, které se vydaly do lesa, nasbíraly v průměru 6,2 kilogramu hub. Celková hodnota nasbíraných hub a lesních plodů byla odhadnuta na 7,25 miliardy korun.

To už není jen pár hřibů v košíku.

Češi si o sobě rádi myslí, že jsou v houbaření výjimeční, a něco na tom skutečně je.

Houbaření samozřejmě není český vynález. Silnou tradici má také například na Slovensku, v Polsku nebo v dalších zemích střední a východní Evropy. V některých částech Evropy je ale sběr volně rostoucích hub mnohem méně běžný.

Novější studie porovnávající Česko a Slovensko ukázala, že v letech 2020 až 2024 se v Česku do sběru hub zapojilo v průměru 73,1 procenta dospělých. Na Slovensku to bylo 30,3 procenta.

České houbaření tak není jen otázkou národní hrdosti. Ve srovnání s některými dalšími evropskými zeměmi jde skutečně o mimořádně rozšířenou zálibu.

Takže když se někdo chlubí, že Češi jsou národ houbařů, tentokrát na tom opravdu něco bude.

Na první pohled by se mohlo zdát, že hlavním důvodem je jídlo. Houby jsou přece zdarma, rostou v lese a večer z nich může být smaženice, omáčka, řízek nebo něco do mrazáku.

Jenže kdyby šlo pouze o jídlo, stačilo by zajít do supermarketu. Houby navíc rozhodně nepatří mezi nejlevnější potraviny, takže i jejich nasbírání zdarma může být docela lákavé.

Výzkumy zaměřené na sběr lesních plodů ale ukazují, že motivace lidí jsou mnohem širší. Nejde jen o to, co si odnesou domů. Důležitou roli hraje samotný pobyt v přírodě, odpočinek, pohyb a příjemný pocit z času stráveného v lese.

Právě v tom je část odpovědi. V lese člověk na chvíli přestane řešit e-maily, nákupy, práci, domácnost a všechny ostatní věci, které na něj čekají. Místo toho řeší něco mnohem jednoduššího.

Je tamhle pod tím smrkem něco? A nestálo by za to skočit ještě do těch doubků na kraji lesa?

Na houbaření je zvláštní ještě jedna věc. Nikdy přesně není jasné, co člověk najde.

Může projít kus lesa a nenajít vůbec nic. Pak se otočí, udělá pár kroků a najednou tam je. Hřib. Ne jen nějaký malý, ale krásný, zdravý a přesně takový, jaký si přál najít.

A v tu chvíli přichází radost, která je možná větší, než by odpovídalo hodnotě jedné houby.

Člověk ji sice může koupit v obchodě, ale to není ono. Tady ji našel sám, je to jeho úlovek.

Právě hledání je na tom možná to nejzábavnější. Je v něm trochu dobrodružství, trochu překvapení a hlavně honba za pokladem. Nikdo neví, kde přesně poklad bude, ale vždycky existuje pocit, že by mohl být právě za dalším stromem.

Možná právě proto houbaření baví i lidi, kteří samotné houby vůbec nejedí. Člověk nemusí toužit po smaženici ani houbové omáčce, aby měl radost, když pod listím objeví krásný hřib. Odměnou totiž není jen to, co si odnese domů. Je to samotný nález.

A když už něco najde, samozřejmě se podívá, jestli není něco dalšího o pár metrů dál.

Houbaření má v Česku ještě jednu velkou výhodu. Mnoho lidí se k němu dostalo už v dětství.

Děti chodí do lesa s rodiči nebo prarodiči a postupně se učí, které houby jsou jedlé, které ne, kde je hledat a které houby je lepší nechat v zemi.

A často se přitom předává i něco dalšího. Třeba informace o tom, kde „rostou“.

Každá rodina může mít svůj oblíbený les, své místo a možná i tajný recept na úspěch. A o některé informace se samozřejmě příliš nedělí.

Protože co kdyby se někdo dozvěděl, kde přesně rostou a všechno vysbíral?

Houbařská tradice tak není jen o znalosti hub. Je to také společný zážitek, který se může přenášet z rodičů na děti.

Oficiálně samozřejmě o žádnou soutěž nejde, jen se tak nějak nenápadně porovnává.

Kdo našel víc? Kdo měl větší hřib? Kdo byl v lese dřív? Kdo objevil místo, kde jich bylo tolik, že už skoro nebylo kam šlápnout?

Člověk může vyrazit do lesa úplně nevinně s tím, že si chce trochu odpočinout. A pak se vrátí domů, položí košík na stůl a začne počítat.

Někdy nesoutěží jen s ostatními, ale i sám se sebou.

Minule byl košík plný. Letos musí být taky a pokud možno ještě větší.

Možná právě proto by se houbaření nemělo chápat jen jako způsob, jak si zdarma opatřit suroviny.

Kdyby šlo pouze o jídlo, pravděpodobně by dávno ztratilo svůj význam. Jenže lidé se do lesa vracejí i tehdy, když by si houby mohli jednoduše koupit.

Les nabízí něco, co supermarket neumí.

Klid, pohyb, čerstvý vzduch, hledání, očekávání a nakonec i ten malý okamžik radosti, kdy člověk něco objeví.

Člověk sice chodí, hledá a ohýbá se, ale přitom na chvíli přestane myslet na běžné starosti.

Vlastně je to docela dobrý způsob, jak na chvíli vypnout a vyčistit hlavu.

A samozřejmě by nebylo fér tvrdit, že jídlo nehraje žádnou roli.

Hraje, a velkou.

Houby se čistí, krájí, suší, mrazí, nakládají a vaří. Některé skončí ve smaženici, jiné v omáčce, polévce nebo pod masem. Část úlovku skončí v mrazáku nebo usušená ve sklenici.

To je další kouzlo houbaření.

Výlet do lesa tak nekončí návratem domů. Teprve tam začíná druhá část celé výpravy.

Košík na stůl, houby vysypat, rozdělit, očistit a rozhodnout, co s nimi.

A pokud jich člověk našel opravdu hodně, může tato fáze trvat podstatně déle než samotná cesta do lesa.

Možná právě proto, že v sobě spojuje několik věcí najednou.

Je to procházka, odpočinek, hledání, trochu dobrodružství, rodinná tradice, někdy i soutěž a nakonec také odměna na talíři.

A hlavně je v něm něco, co se v dnešní době hledá stále hůř. Čas, kdy člověk nemusí nic řešit a může se soustředit jen na to, co má právě před sebou.

Člověk vyrazí do lesa s košíkem a neví, co přinese zpátky.

Možná nic, možná pár hub. Možná dokonce plný košík, o kterém pak bude ještě několik dní vyprávět.

Možná právě proto se z houbaření nestala jen další volnočasová aktivita. Pro mnoho lidí je to rituál, který se opakuje každý rok.

Stejně jako se někdo těší na první jahody, první koupání nebo první sníh, houbař čeká na první pořádný úlovek.

A když ho najde, většinou to neskončí jednou houbou.

Protože člověk, který právě našel svého prvního letošního hřiba, se přece nemůže jen tak vrátit domů.

Co kdyby za tím dalším stromem byl ještě jeden?

Ministerstvo zemědělství: Sběr lesních plodů 2025
https://mze.gov.cz/public/portal/mze/tiskovy-servis/tiskove-zpravy/sber-lesnich-plodu-2025-primat-si-udrzely-houby-boruvky-a-maliny-skoncily-na-druhem-a-tretim-miste

Ministerstvo zemědělství: Do lesa chodili loni lidé častěji, nasbírali ale méně lesních plodů než obvykle
https://mze.gov.cz/public/portal/mze/tiskovy-servis/tiskove-zpravy/do-lesa-chodili-loni-lide-casteji-nasbirali-ale-mene-lesnich-plodu-nez-obvykle

SC&C: Otázky na víkend – houby
https://scac.cz/wp-content/uploads/2023/09/Otazky-na-vikend-houby.pdf

České noviny: Průzkum: Na houby chodí pravidelně téměř třetina Čechů
https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/pruzkum-na-houby-chodi-pravidelne-temer-tretina-cechu/2411407

Frontiers in Sustainable Food Systems: Visitation and non-wood product collection in Slovak forests in comparison with Czechia
https://www.frontiersin.org/journals/sustainable-food-systems/articles/10.3389/fsufs.2026.1792106/full

Univerzita Karlova: Foraging in Czechia: The nation's precious hobby
https://explorer.cuni.cz/publication/587014

Při přípravě článku byla využita umělá inteligence pro rešerši, zpracování podkladů a stylistickou úpravu textu. Výsledná podoba článku je autorská a vychází z uvedených zdrojů.