Hlavní obsah
Knihy a literatura

Fejeton: O mozku odsouzeném k příběhům a slavném experimentu s trojúhelníky

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované.

Foto: Stable Diffusion AI

Dnes již klasická studie dvojice psychologů ukazuje, že člověk si najde jímavou story i tam, kde se nahodile srážejí geometrické tvary, a proto je občas zbytečné čílit se, že s realitou zacházíme tak, jak se nám hodí.

Článek

„To nemůže být samo sebou,“ pomyslel si učitel Klápště a jal se zkoumat, jaké okolnosti mu do výuky přivedly školského inspektora Macháněho. Zdali může ta nepříjemná záležitost souviset s novou členkou vzdělávacího sboru; mladou, podezřele usměvavou učitelkou, již mají děti od prvního okamžiku rády, a to nemůže věstit nic jiného, než že dojde ke snížení standardů vzdělávacích, případně že dojde na nejhorší a bude brzy nahrazen.

Napadlo ho také, že inspektor se na náslech dostavil v den úplňku; po soumraku měsíc na nebi zářil jako volské oko, a jak ví každý, kdo už po téhle zemi pár desítek let chodí, úplněk zesiluje lecjaké nepříznivé vlivy, mystické tendence a vůbec osvěcuje, co mělo zůstat skryto.

Třetí okolností, kterou vzal učitel Klápště v úvahu, byla jeho setrvalá životní smůla: nikdy sice tak úplně kvůli ničemu netrpěl, sebeobětování se vyhýbal, měl co jíst, kde bydlet a dlouho taky, ke komu se vracet, než ho žena nechala, že chce někoho s méně dědkovskou duší, ale pořád to nebylo ono. Kde je jaká vážnost? Postavení? Privileje?

Fakta versus výživná story

Jediné vysvětlení, které učitele Klápštěho nenapadlo, a to bylo pravou příčinou inspektorovy návštěvy, byly stížnosti rodičů, že pan učitel dětem tvrdí, že teorie o ploché Zemi nebyla ještě definitivně vědecky vyvrácena, že přistání na Měsíci není, a ještě dlouho nebude v lidských silách, no a pak že režimní změna v jeho rodné zemi proběhla na přání a popud Moskvy – jak jinak mohla být tak hladká, a v důsledku pro obyvatelstvo nevýhodná? …to abychom se poučili, tak proto.

Než však nad fiktivním učitelem Klápštěm se sklony k milosrdnému sebeklamu a sebejisté zabedněnosti zlomíme hůl, nahlédněme jeho schopnost vyhodnotit či nevyhodnotit, co se kolem něj děje, prostřednictvím okouzlujícího psychologického experimentu, jenž provedli rakousko-americký psycholog Fritz Heider a německo-americká psycholožka a neuroložka Marianne Simmelová(vnučka slavného filozofa a sociologa Georga Simmela) už ve 40. letech 20. století na Smith College v americkém Northamptonu.

Souboj titánů – až na to, že vůbec

Vědci nechali v roce 1944 vyhotovit jednoduchý animovaný film v délce dvou minut a 30 vteřin se třemi pohyblivými objekty: s velkým trojúhelníkem, malým trojúhelníkem a malým černým kroužkem. Tvary se v záznamu pohybovaly různými směry a různou rychlostí – čistě bílé pozadí dotvářel velký obdélník, který se v různých místech a okamžicích otevíral, jako kdybychom v animovaném filmu znázorňovali dveře. Choval se tedy trochu jako „domeček“.

Foto: An Experimental Study of Apparent Behavior, Fritz Heider and Marianne Simmel, The American Journal of Psychology

An Experimental Study of Apparent Behavior, Fritz Heider and Marianne Simmel, The American Journal of Psychology Vol. 57, No. 2 (Apr., 1944)

Vědci si předem označili tvary písmeny a zaznamenali schéma jejich pohybu. Film promítli třem skupinám vysokoškolských studentek (Smith College byla a dodnes je vzdělávací institucí, již navštěvují jen ženy, nejde tedy o záměrné zkreslení experimentu ve smyslu „jak uvažují ženy“ – a vědci tak v žádném případě ani neinterpretovali výsledky).

Hrdinové, kam se podíváš

První dvě skupiny viděly snímek dvakrát, přičemž před prvním promítáním dostaly účastnice experimentu obecný pokyn: „Popište, co se ve filmu odehrálo.“ (Třetí, kontrolní skupina se na film podívala pozpátku.) V hlavní části pokusu dostaly dvě skupiny zadání, aby pohyb tvarů interpretovaly jako jednání osob, a poté popsaly, jaký typ osobnosti je velký a malý trojúhelník a malý kroužek.

Účelem úvodní fáze testování bylo zjistit, do jaké míry budou účastnice experimentu spontánně popisovat děj filmu, jako kdyby v něm vystupovaly živé bytosti. Tímto způsobem ho hned napoprvé interpretovala drtivá většina z nich – účastnice v líčení s tvary nakládaly jako s „lidmi“, řidčeji s „ptactvem“, a to s výjimkou jediné osoby, která se přidržela pojmů souvisejících s geometrií.

Druhá část experimentu byla ještě zajímavější. Zadáním bylo, mimo jiné, vystihnout „povahu“ velkého trojúhelníku s ohledem na jeho interakce s ostatními tvary (srážení, míjení, vracení se do „domečku“ a podobně).

97 procent účastnic v obou hlavních skupinách se v případě velkého trojúhelníku shodlo na těchto charakteristikách: agresivní, zpupný, hádavý, potížista, zlý, vznětlivý, dominující nebo třeba majetnický. Podobně komplexní byly i děje a příběhy, které za interakcemi geometrických tvarů účastnice nacházely: s pozoruhodnou shodou popisovaly, kdy jeden objekt druhý „pokouší“ nebo „provokuje“, v okamžiku, kdy se „zlý trojúhelník“ podařilo „přemoci“, dva menší tvary „slavily“, a dokonce se „políbily“.

Jinými slovy, lidský mozek – a zde si připomeňme, že se nejedná o studii „ženského myšlení“, nýbrž o respektovanou práci, jejíž význam se jistě posunul s teoretickým rámcem a rozvojem psychologie jakožto oboru, na jeho provedení však není „dobově vadného“ nic – dělá, co může, aby se srozumitelně, „příběhově“ zorientoval v prostředí pouhých tří geometrických tvarů. Jak si asi počíná, když se ocitáme v daleko složitějších společenských, kulturních, historických, interpersonálních a jiných, hůře zařaditelných, okamžitých okolnostech?

Tři tvary, dobrá - a teď celý svět

Příběh neexistujícího pedagoga Klápštěho, který si nepřipustí, že je někdo nespokojený se způsobem, jakým šíří bludy mezi žactvem, si vyprávíme v čase, kdy se ve veřejném prostoru potkávají přinejmenším dva veliké a vedle nich myriáda drobných příběhů.

Advent a židovský Svátek světel přicházejí s velkými, a pro lidstvo důležitými narativy: oba nabízejí, mimo jiné, naději, inspiraci, vzor i závazek; dovedou naši představivost sytit celý život (anebo nás třeba vybízejí k tomu, abychom je po pečlivé úvaze odmítli).

Svátky jsou také obdobím, kdy se výtečně daří řetězovým e-mailům odhalujícím skandální rozměry naší každodennosti, výpravným rodinným historiím a sdíleným historkám, které někdy odpovídají skutečnosti, ale často vůbec, se všemi důsledky, které to pro nás a naše blízké může mít.

Žít s myšlením očarovaným příběhy není snadné. Na druhou stranu, když víme, jaký akční potenciál má takový trojúhelník, jímž někdo políčko po políčku šoupe po bílém pozadí… Možná máme o něco lepší možnost rozmyslet si, do jaké „story“ budeme doopravdy emocionálně investovat.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz