Hlavní obsah
Knihy a literatura

Kniha Hebrejky vrací biblické hrdinky do říše prosté lidské empatie. I proto je skvělá

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované.

Foto: Stable Diffusion AI, Zuzana Válková

Hebraista a novinář Jan Fingerland představil na sklonku roku 2022 knihu o slavných i přehlížených protagonistkách nejvlivnějších příběhů dějin. Její tón ji zařazuje na špici mého soukromého žebříčku non-fiction literatury uplynulých 12 měsíců.

Článek

Oslnivý, dechberoucí, nový svět, den první. On a ona, slovem Jana Fingerlanda „novorozenci“, ač přibližně dvacetiletí. K objevování mají v novém světě všechno. Podle všeho navždy. A k tomu jeden zákaz. Vydala ho autorita, o níž my, čtenáři, tušíme, že je pro první obyvatele Rajské zahrady (ale i pro mnohé z nás) autoritou absolutní. Do jaké míry si rozsah její moci uvědomují Adam s Evou, těžko říci: jsou to novorozenci. Každý nový člověk, dítě, testuje hranice světa, do nějž vstupuje. A navíc: zákaz, který dostanou, zní jako reklama na dobrodružství, jemuž by neodolal Indiana Jones, natož jeho místy odpudiví protivníci prahnoucí po zakázaném poznání a věčném žití. No a aby toho nebylo málo, jediný další tvor, který v Ráji mluví, tedy mimo Adama – had –, se domnívá, že okusit jablko je výtečný nápad.

Eva se zachová jako děcko, které se rozhodne zkusit, co se stane, když překročí hranici. Nebo jako Indiana Jones, když dělá krok do prázdna, a až pak kouká, jestli má pod nohama něco, nač se dá šlápnout. Nebo taky jako vědkyně: osoba, která tuší, že s matérií, s níž právě nakládá, pravděpodobně budou problémy, ale dokud nezjistí, co ta věc dělá, nemůže ji odložit. Někdy dokonce není zbytí, říkají skuteční vědci, a tu věc je potřeba olíznout. Eva kousne do jablka. Dá ochutnat Adamovi. Nepřemlouvá ho – nabídne mu. A Adam si dá.

A tak si (jim, nám) Eva fatálně zavaří, a spolu s vyhnáním z Ráje zavaří, přinejmenším na úrovni pověsti, pomluv a stereotypů, polovině lidstva. Fascinující! Divné! Jenže nejlepší na tom celém je jiná věc: stejnou scénu si lze představit na tisíc různých způsobů.

Jan Fingerland, hebraista, filozof, odborník na oblast Blízkého východu a komentátor Českého rozhlasu Plus, knihou Hebrejky (Pražské příběhy, 2022) dokázal zařídit, že se člověku chce „vlastnoručně“ přemýšlet o něčem, o čem místy slyšel už tisíckrát, případně o tom slyšel, ale na jakési bazální, lidské úrovni tomu třebas neporozuměl. Přestože často dostal k ději rovnou i výklad. Autoritativní. Určený k přezkoušení. V každém případě s podtónem „tento příběh a jeho hrdiny nemáš na hraní. Vysvětlím ti ho, abys ho nepokazil/-a.“

Fingerland je přitom odborníkem, který by dalším důvěryhodným vykladačem klidně být mohl: díky znalosti filozofie, jazyků (hebrejštiny i starořečtiny), geneze bible coby historického a literárního dokumentu, znalosti rabínských i třeba feministických výkladů jejího obsahu, by věru mohl hřímat. Už od svého vtipného, a zároveň informovaného podcastu Předvařená bible však postupuje právě opačně: autor zve ke čtení, co možná ho zájemci usnadňuje a ukazuje mu, že ve světě klasické i posvátné látky nemusí postupovat s posvátnou hrůzou.

Sláva. Aleluja. Nezřízené nadšení.

Foto: Zuzana Válková

Jael: žena, která věděla, kdy a do čeho praštit

Rok 2022 považuji, pokud jde o non-fiction literaturu, českou i zahraniční, za mimořádně vydařený – může to samozřejmě být jen tím, že jsem měla šťastnou ruku. Stručný žebříček s tipy na českou a anglofonní literaturu, s níž se člověk nevyhnutelně ochytří, a ještě se pokochá, připravím v nadcházejících dnech. Hebrejky se však dostavily i s Ježíškem jako nečekaný zlatý hřeb vcelku pečlivě vybíraných titulů: spojují v sobě „hlubokou exkluzivní znalost“ (v jiných případech, než je tento, mám na mysli třeba přístup do zákulisí globálního dění) s mimořádně nesnobským přístupem k tématu.

Těžko říci, do jaké míry vychází Jan Fingerland ze svých osobních zkušeností s bezvěrci či osobami prostě nábožensky neorganizovanými, kam se řadím i já. V tomto národě jsme v různých variacích zastoupeni hojně, takže pokud po „nás“ pátral, složité to neměl. Už léta si ovšem s jistou nelibostí uvědomuji, že pokud chci k některým tématům či námětům přístup spíše kulturně-antropologický než nábožensky nekonfliktní, případně skrytě ideologický, mám často smůlu: vyžaduje se ode mě buď jistý „stupeň zasvěcení“, třeba na úrovni teoreticko-srovnávacího (tedy vědeckého) aparátu, anebo schopnost odečíst od řečeného zmiňovanou podjatost.

Zjednodušeně řečeno, k hluboce lidskému jádru některých biblických příběhů jsem se až na výjimky nedostala ani skrze zděděné učebnice katechismu připomínající hřímání otráveného důchodce, zjednodušené „pohádkové vývary“ pro děti, mnohé literární parafráze, a dokonce ani skrze několik osobně navštívených a spíše nešťastných kázání. Jan Fingerland přichází s multidisciplinárním přístupem a zkratkami ke zdrojovému textu, vybírá, co mu přijde relevantní, nechává čtenáře, aby mu při tom hleděl pod ruce, něco si o procesu myslel, ale taky volně asocioval.

Pochopitelně, že to, čeho si čtenáři – včetně mě – a kritikové na knize Hebrejky cení, je Fingerlandovo rozhodnutí podívat se na životy žen, o nichž by se člověk mohl snadno domnívat, že „jejich osudy se jim spíše děly“, než aby ho držely ve svých rukách, že v dějinách zase tak významnou roli nehrály, případně vůbec neexistovaly. Já osobně si však mimořádně cením šance příběhy podle Jana Fingerlanda prostudovat, a pak se k nim v paměti vztahovat i v nadsázce, třeba takhle:

Eva, první vědkyně, které její experiment spíše nevyšel

Lilit: kdykoliv k službám, když potřebuješ výmluvu pro hanebnosti a smilnění

Dalila, děvče, které se nezakecá

…případně u Jael si budu pamatovat první větu, již napsal Jan Fingerland sám: „Jael byla žena, která věděla, kdy a do čeho praštit. Například vojevůdci Síserovi prorazila stanovým kolíkem hlavu a díky tomu se dostala až do bible.“

Pokud si 21. století žádá ve vysoké kultuře i v popkultuře „komplexní ženské postavy“, což se například v seriálové tvorbě na Netflixu projevuje tím, že hlavní hrdinky severských detektivek pozoruhodně často otřesným způsobem zanedbávají své děti (protože „emancipace“ a „žena není jen matka“), Jan Fingerland ukazuje, jaké bohatství poloh a vlastností nabízí o fous starší bible – a o kolik jsou biblické ženské zajímavější.

Krásná práce.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz