Aťka Janoušková: Včelka Mája se jako malá dozvěděla, že nevyroste. Neměla děti a zemřela opuštěná

Aťka Janoušková se narodila 16.3.1930 v Praze jako jediné dítě Rudolfa a Hedviky Janouškovým. Rodiče jí říkali Aťka, což následně přijala i za své umělecké jméno. Již v dětství ji bavilo se předvádět a protože byla pohybově nadaná, začala docházet na balet k primabaleríně Zdence Zabylové. Právě ze školy této veleúspěšné baletky byli následně vybíraní představitelé dětských rolí do Národního divadla. V té době ještě nikdo netušil, že Aťka má poruchu růstu a doroste jen do výšky 120 centimetrů. Tuto nepříjemnou zprávu jí sdělili lékaři před nástupem do první třídy. Ale ani tento handicap jí nedokázal vzít radost ze života a dobrou náladu.

I když všichni kamarádi a známí chápali její problém, přesto se Aťka rozhodla podniknout kroky, které jí zlepší život. Rozhodla se bojovat se svou vrozenou vadou, kterou následně přijala za svou dobrou kamarádku. Snažila se najít řešení a pomoc u mnoha vyhlášených odborníků či léčitelů. Byla jí aplikována léčba růstovými hormony, ale ani ta nebyla úspěšná. Byla netrpělivá a nebavilo ji se posunovat jen po několika málo centimetrech. Proto se všech dalších léčebných procedur vzdala a smířila se se svou výškou. Ačkoliv byla Aťka z počátku velmi zklamaná, následně se rozhodla, že svou výšku bude považovat za přednost.

V pouhých jedenácti letech se Aťka Janoušková stala mladou a nadanou herečkou v Národním divadle. Přestože ji hraní velmi bavilo, v roce 1942 byla nucena divadlo opustit. Nemohla za to však ani její postava nebo věk, ale doba, ve které žila. Všichni si totiž začali všímat jejího židovského původu, který všem začal velmi vadit. Proto také byla z Národního divadla okamžitě propuštěna a další roky nemohla sehnat práci nejen v oblasti herectví, ale ani komparsu či podřadných rolích.

V době, kdy studovala na gymnáziu, vyrůstala až do konce války u své tety. Její rodiče byli zatčeni a gestapem odvlečeni do koncentračního tábora, odkud se její milovaný tatínek již nevrátil. Zemřel před skončením války v koncentračním táboře v Dachau. Maminka Hedvika jen zázrakem přežila. „Jednou, to už bylo asi čtrnáct dnů po revoluci, jsem zrovna hrála na klavír a do pokoje přišla tetička a řekla pojď se podívat, kdo přišel. A já jsem přestala hrát, šla jsem se podívat ke dveřím  a tam stála maminka. Moje maminka, která přišla pochodem smrti z koncentráku z Osvětimi. Na to já nikdy nezapomenu. Vždycky, když to vyprávím, tak mi jde mráz po zádech,“ prozradila jednou své vzpomínky. Po nějaké době se maminka znovu provdala a znovu se jejím mužem stal klenotník. Manželství však netrvalo dlouho a bylo ukončeno náhlou smrtí jejího manžela.Toho Aťka měla velmi ráda a jeho smrt nesla velmi těžce.

Aťka Janoušková se po skončení druhé světové války uplatnila jako korespondentka, ale ne na dlouho. Zpět na divadelní prkna ji v roce 1953 povolal dramatik a režisér E. F. Burian. Účinkovala také s R.A. Dvorským a s Jiřím Popperem. Později jezdila s Josefem Zímou po estrádách, kde měla velký úspěch u publika se svým vlastním vystoupením s oblíbenými muzikálovými písněmi. Byla také velmi jazykově nadaná, a proto dokázala bravurně vystupovat v němčině i ve francouzštině. V letech 1981 až 1989 účinkovala v Národním divadle v roli Barbory v opeře Zuzana Vojířová. 

Protože nikdy neměla své vlastní děti, vždy s láskou hrála divadlo právě pro ty nejmenší. Dokonce si zahrála ve známém filmu Ať žijí duchové! nebo Amadeus. Avšak nejvíce ji proslavilo dabování. Za celoživotní mistrovství v dabingu obdržela v roce 2009 Cenu Františka Filipovského. Její neobyčejný dětinský hlas je neodmyslitelně spjat především s nejrůznějšími pohádkovými bytostmi. Svůj hlas propůjčila snad nejvíce oblíbené a světem milované Včelce Máje, Včelím medvídkům či Broučkům. V 90. letech také jejího hlasu využívali i v televizních reklamách.

Aťka Janoušková se nikdy neprovdala. Herečka měla jedinou životní lásku, bubeníka Josefa Posledního. Ten však v roce 1968 přišel tragicky o život při havárii autobusu, a to během koncertování se svou hudební skupinou. Po této smutné události zůstala Janoušková navždy osamocená a nedokázala do svého srdce přijmout nikoho dalšího. I když měla hodně známých a přátel se kterými se mohla stýkat a navštěvovat, drobná herečka se stáhla do ústraní, nevycházela z bytu a svůj volný čas nejraději trávila sama a věnovala se čtení knih.

Aťka Janoušková zemřela 7. března 2019. Když se jí známí nemohli čtyři dny dovolat, zavolali policii. Ta ji 9. března 2019 našla bez známek života. I když to ve svém životě neměla jednoduché, dokázala si život naplno užívat. Měla ohromný smysl pro humor a rozdávala legraci plnými hrstmi. Byla uložena do hrobu na Olšanském hřbitově, který se nachází jen kousek od jejího bydliště.

Zdroj: Vlasta.cz, Reflex.cz, Krestandnes.cz, Pametnaroda.cz