Článek
Stál jsem před hotelem Safír a kontroloval si podruhé, potřetí čas na hodinkách. Přesně ve 23.00 mě měl vyzvednout řidič, tak mi to slíbili při rezervaci. Čas plynul pomalu, každá vteřina se natahovala jako žvýkačka mezi prsty malého dítěte. Podíval jsem se ještě jednou na displej mobilního telefonu. Byly dvě minuty po jedenácté večer.
Vtom jsem zaslechl zvuk motoru a uviděl přijíždět auto. Konečně. Ale když se dveře otevřely a řidič vystoupil… nebyl to řidič. Byla to řidička. Mladá egyptská žena v tradičním oblečení, s šátkem na hlavě, ale s naprosto moderními slunečními brýlemi zavěšenými v šátku. Usmála se na mě a kývla hlavou směrem k autu. Měl jsem nastoupit.
Zvedl jsem svůj batoh a vydal se k otevřeným dveřím. Pod bedlivým zrakem ochranky hotelu, dva muži v černých oblecích, kteří celý večer hlídkovali před vchodem s tím typickým profesionálním nezájmem jsem nastupoval do auta. Jejich pohledy mě provázely jako tiché varování.
