Článek
Když se v novinách objeví zmínka o inflaci, často je podána stručně a bez důrazu, jako by to byl jen další ukazatel na grafu. „Ceny rostou, životní náklady stoupají,“ opakují analytici jako kolovrátek. Jenže tohle není žádné abstraktní číslo. Tohle je tvrdá realita, kterou dnes a denně zažívají tisíce rodin. Nejvíce to odnáší právě střední třída – ti, kteří drží ekonomiku na nohou. Stát je ale nechává bez milosti krvácet.
Zbohatlíci slaví, střední třída padá
Zatímco střední třída počítá každou korunu, bohatí si mnou ruce. Inflace jim sice zdražila chleba stejně jako všem ostatním, ale jim je to jedno. Mají majetek, který jim přináší další peníze. Spekulují s nemovitostmi, hromadí majetek, zatímco zbytek národa se dusí pod tíhou hypoték, drahých nájmů a účtů za energie.
Střední třída, která ještě donedávna byla symbolem stability, dnes žije ve strachu. Neví, zda si bude moci dovolit zaplatit školné pro děti, zda jí vyjde rozpočet na zimní topení, nebo zda na konci měsíce nezjistí, že už není za co nakoupit. Zatímco chudí se mohou obracet na sociální dávky, střední třída je příliš „bohatá“, aby ji stát podporoval, ale zároveň příliš „chudá“, aby si udržela důstojnou životní úroveň.
Zdražování na každém kroku
Zdražuje všechno: jídlo, energie, nájmy, pohonné hmoty. Máslo za 80 korun? Zvyknete si. Elektřina dvakrát dražší? Smůla. Dnes už se nejedná o otázku komfortu, ale o přežití. Rodiny, které byly zvyklé občas vyrazit do kina nebo si dopřát večeři v restauraci, dnes šetří na každé kávě.
A co na to stát? Jedinou reakcí je bezradné zvedání ramen a nicneříkající fráze o „složitých podmínkách na světovém trhu“. Opatření, která by měla chránit domácnosti, buď neexistují, nebo jsou zcela nedostatečná. Jak je možné, že zisk energetických společností raketově roste, zatímco lidé padají na hranici chudoby?
Změna životního stylu
Pro mnoho lidí už není otázkou, zda si budou moci dovolit dovolenou, ale jestli jim zůstane na nájem. O úsporách se ani nemá cenu mluvit – většina domácností už své rezervy vyčerpala. Každý další výdaj provází zděšená otázka: „Kde na to vezmeme?“ I když se šetří, inflace postupně ukusuje kupní sílu všech peněz, které lidé odkládají stranou.
Co bude dál?
Je nejvyšší čas přestat být slušní. Inflace není žádný přírodní jev. Není to bouřka, která se přežene. Je to selhání systému. A hlavní obětí jsou ti, kteří se snaží žít poctivě: pracují, platí daně, vychovávají děti. Kolik toho ještě střední třída vydrží, než se položí? Je třeba zatlačit na politiky, aby konečně začali jednat ve prospěch obyčejných lidí, nikoli ve prospěch bohatých lobbistů.
Pozdě bycha honiti
Že se ekonomická situace zhorší se dalo předpokládat. Ostatně ekonomové o tom mluví už roky. Pokud to ale lidé ignorovali, teď sklízí, co zaseli. Právě střední třída měla dost prostředků na to, aby se na krizi mohli připravit a být teď na té správné straně. Tedy té, co na současných podmínkách vydělává. Pokud svou příležitost promarnili, nezbývá jim než doufat, že se situace brzo zlepší.
