Článek
Podle nedávného průzkumu agentury Ipsos má třetina obyvatel České republiky pozitivní názor na kvalitu českého vzdělávacího systému, zatímco třetina jej hodnotí negativně a další třetina není schopna zaujmout definitivní stanovisko. Celkem 42 % respondentů vidí jako zásadní problém hlavně zastaralé školní osnovy.
O tom, že dětem by se mělo ubrat učivo a osvobodit je z nadměrného biflování, se hovoří už řadu let. Ani výsledky žáků neodpovídají tomu, co by měli umět. Značným odpůrcem vzdělávacího přístupu založeného na memorování byl například někdejší ministr školství Robert Plaga. Méně biflování a více gramotnosti slibuje také současné ministerstvo školství, které se už pustilo do revize rámcových vzdělávacích programů.
Jedním z jejích cílů bylo redukovat vzdělávací obsah tak, aby učitelé získali prostor zaměřit se na klíčová témata a učit je v souvislostech. Děti by tak měly nejen umět jmenovat prostá fakta, ale také je dokázat používat. Současným žákům citelně chybí funkční gramotnost, tedy schopnost dovednost čtení a psaní zužitkovat v každodenním životě. To znamená zejména přistupovat s porozuměním k zásadním textům, najít v nich důležité informace nebo provádět jednoduché matematické výpočty jako určit výši úroků z půjčky.
Ministerstvo konstatuje, že školy mohou přizpůsobit svůj školní vzdělávací program potřebám místní komunity a místním podmínkám. Zásadní problém změny spočívá v tom, že školy si vlastní školní vzdělávací programy podle nově navrženého kurikula vytvořit vůbec nedokázaly.
Dětem bráníme v používání moderních technologií
Ministerstvo též vytrvale operuje tzv. kompetencemi žáka. Tedy stanovuje, co má žák umět, už ale neurčuje, jakým způsobem toho docílit. A školy v tomto směru jednoduše narážejí. Učitelé argumentují především tím, že k podobné práci nemají požadované znalosti, jelikož jde o jiný systém práce, než na který jsou zaměřeni, což znamená na samotné učení. A nemají na to ani čas.
České školství také neumí pracovat s moderními technologiemi. Brzdou v jejich využívání je přístup a nepřipravenost některých učitelů, ale i rodičů. Mnozí kantoři s technologiemi nemají šanci vůbec setkat. Dokládá to v první řadě zpětná rekapitulace distanční výuky během koronavirové pandemie. Mnohde zcela chybělo potřebné technické zázemí. Základní školy dostaly od ministerstva školství na podzim 2020 na dovybavení navíc 1,3 miliardy korun, konstatují závěry České školní inspekce.
Naprostou bezradnost v této oblasti ilustruje také „kauza mobilní telefony“. Radikálně se k užívání mobilních telefonů přistoupilo ve Vsetíně. Na tamních základních školách, kterých je celkem šest, je děti nemohou používat. Svůj přístroj musí uzamknout do skříňky nebo jednoduše odevzdat do boxu. Ředitelům škol přikázalo opatření vedení města.
Rozhodnutí vzbudilo ve veřejném prostoru vášnivou diskusi. Došlo i na reakci z ministerstva, které konstatovalo, že zákaz mobilů na školách pojatý takto je nezákonný. Jedním dechem ale dodalo, že používání je možné omezit ve školním nebo vnitřním řádu. A podobný krok ihned našel řadu zastánců. Podle nich povolení telefonů ve škole podporuje závislost dětí na sociálních sítích či hrách.
Jak vychovat lidi připravené na moderní svět
Někteří kantoři to naopak považují za zcela slepou uličku a upozorňují na to, že izolovat děti od chytrých zařízení nebo dalších novinek, jako je využívání umělé inteligence, jednoduše nemůžeme, neboť se s nimi budou v běžném životě pravidelně potkávat a samotné školy by se měly digitalizovat, a to po vzoru celé státní sféry. Žáci jsou navíc i dostatečně vynalézaví na to, aby si jednoduše našli způsoby, jak nastolené zákazy obejít.
Pokud tak chceme vychovat generaci, která se neztratí v současném informacemi zahlceném světě, bude schopna rozpoznat zjevné hoaxy a fake news, nezaváhá případně s nutností ověřit si, zda jsou jí předkládány pravdivé informace, a naučí se kriticky přemýšlet, budeme zkrátka k její výchově nuceni přistoupit úplně jinak. Je potřeba vnímat jednotlivá témata v průřezu a naučit se vidět souvislosti i mezi zdánlivě odlišnými okruhy a předměty.
Žák by jednoduše měl být aktivním činitelem dění, nikoli pasivním příjemcem. Skutečně takovou osobnost vypěstovat nicméně klade výrazně vyšší nároky na odpovědnost všech zainteresovaných stran, to znamená nejen pedagogů, ale také samotných dětí a samozřejmě i rodičů.
Zdroje
