Článek
Co spojuje ty nejvyspělejší a nejlépe prosperující země světa? Jsou to především výdaje, které v nich míří do vzdělání stejně jako do vědy a výzkumu. Vysoké školy spojují oboje, jsou jak institucemi vzdělávacími, tak v menší či větší míře výzkumnými. Fakt, že investice do vysokého školství jsou pro stát jednoznačně žádoucí tedy bude zpochybňovat asi málokdo z těch, kteří o tématu něco vědí. To ale neznamená, že nim skutečně dochází.
Vysokoškolští studenti a jejich vyučující mají jednu velkou nevýhodu. Pokud začnou stávkovat, společnost to vlastně nepocítí. Na rozdíl od lékařů, sester, řidičů, policistů nebo učitelů na základních školách si toho člověk nesledující zprávy vlastně ani nemusí všimnout. Proč ale mluvíme o studentech? Proč by si právě oni měli na něco stěžovat, když je studium na vysokých školách zdarma?
Vysoká škola je i zdarma drahá
Ano, studium na vysokých školách je v České republice zdarma a jedná se o základní stavební kámen snahy o vyšší vzdělanost. Lze samozřejmě diskutovat o zavedení školného pro studenty, kteří si pobyt na VŠ až příliš prodlužují, ale obecně je to věc, kterou lze souhlasně kvitovat. I přesto ale počet vysokoškolsky vzdělaných lidí v Česku není nikterak závratně vysoký, právě naopak.
Porovnáme-li Českou republiku s ostatními vyspělými zeměmi světa sdruženými v organizaci OECD zjistíme, že s nějakými 30 procenty populace s vysokoškolským diplomem jsme na chvostu celého pelotonu. Ze zemí OECD s námi pak konec žebříčku sdílí ještě Rumunsko a Itálie. Příčin tohoto stavu je hned několik.
Dlouhou dobu byly české univerzity považovány v mezinárodním srovnání za podprůměrné. To se ale začíná měnit a celá řada z nich se v žebříčcích posouvá na výrazně lepší místa. Problémem je spíše fakt, že struktura naší ekonomiky vzdělanosti vlastně až tolik nepřeje. V tomto ohledu jde o jistý začarovaný kruh, neboť současně platí, že změna struktury ekonomiky vyžaduje vzdělanější společnost.
Je zde ale ještě jeden problém, a možná dokonce ten vůbec největší. Tímto problémem je nákladnost studia. To samotné se sice neplatí, ale to neznamená, že jsou náklady pro rodinu, která má vysokoškoláka na studiích v cizím městě, malé. Ubytování, strava, výukové materiály, doprava… To vše rodinu finančně velmi zatěžuje. Existují sice určitá sociální stipendia, ale jejich rozsah není příliš velký. Jsou tak rodiny, které potomka na studia raději vůbec nepošlou.
Kolejné a bydlení
Významnou nákladovou položkou je pro studenta samozřejmě bydlení. Kolejné v roce 2024 stojí v průměru 6-7 tisíc korun za měsíc. Pokud se studenti rozhodnou pro pronájem bytu, za jedno lůžku mohou zaplatit ještě více. Není to přitom jen otázka volby, míst na kolejích totiž není dostatek. Vysoké školy sice kapacitu rozšiřují, stále ale nedosahuje tolik, kolik je potřeba. Stejně tak se i komfort kolejí zvyšuje jen postupně a pomaleji, než by si všichni přáli.
Když k tomu připočteme stále se zvyšující náklady na energie, dopravu, rostoucí ceny potravin apod., dojdeme k tomu, že finanční náročnost studia odrazuje některé zájemce o studium. To je ale v rozporu se zájmem státu, který proklamuje vzdělaností společnost jako svůj strategický cíl. Co tedy s tím?
Je na místě intervence státu
Strategické priority stát prostě musí prosazovat a držet se jich, i když to nějakou tu korunu stát bude. Je třeba podpora výstavby nových kolejí, podpora univerzit tak, aby mohly studentům poskytovat cenově přijatelné bydlení, vytvořit robustnější systém stipendií apod. Nejde přitom o rozmar nebo pozitivní diskriminaci jedné skupiny obyvatel, jde jednoznačně o investici do budoucnosti. Všichni o ní mluví, nikdo jí ale nechce udělat.
Abychom ale nekončili pesimisticky, počet vysokoškoláků u nás skutečně v posledních letech roste, byť pomaleji, než by bylo třeba. Doby, kdy jsme si vystačili s továrnami a montovnami, je pryč, bez vzdělání nemůže Česko prosperovat. Snad se proto bude situace zlepšovat i nadále.
1) Vysokoškoláků přibývá
2) Je vysokoškoláků příliš málo nebo příliš mnoho
3) Vysoké školy hlásí plné koleje, byty k pronájmu jsou, ale dražší či dál
4) OECD
