Článek
Útočící batohy
Nejednou se mi stalo, že do mě uhodil obrovský batoh, který měl někdo na zádech a zcela bez skrupulí se otáčel tam a zpátky máchajíc batohem. Přitom stačí jedna jednoduchá věc, a to sundat batoh ze zad a položit si jej na nohy, nebo si ho alespoň dát dopředu, aby měl jeho nositel přehled o tom, koho jeho batoh může zasáhnout. Kromě toho tak lze poměrně slušně předejít krádežím, jelikož nestřežený batoh může být velkým lákadlem pro zloděje. Pochopitelně vídám děti i starší studenty, kteří jsou ohleduplní a nenechají svůj batoh útočit na ostatní cestující, ale ke znepříjemnění cesty bohatě stačí jeden bezohledný jedinec.
Ať to ví celý autobus!
Další otravnou skupinou v MHD jsou bezesporu hluční lidé, ať už jde o hlasité hovory či telefonáty, u kterých je slyšet srozumitelně každé slovo přes celý autobus, hurónský smích, nebo dokola vyzvánějící telefon, který se nikdo nechystá zvednout. Většinou se jako zázrakem najdou maximálně třeba dva takto hluční jedinci, ale zkuste si představit, že by se takto bezohledně chovalo třeba dvacet cestujících. Chudák řidič by pak nejspíš přemýšlel o jiném zaměstnání.
Vždyť je to ještě dítě
Když už jsme u hlučných jedinců, samostatnou kapitolou jsou matky s hlučnými dětmi, které jsou přesvědčené o tom, že každý cestující soucitně pochopí hlučné projevy jejich dětí, protože „jsou to přeci ještě děti“. Osobně jsem viděla skvělý kontrast, když jela autobusem matka asi s tříletým dítětem, které nadšeně, ale relativně tiše, komentovalo okolí, zatímco mu jeho matka něco šeptala do ucha, a stejným autobusem jela další matka s daleko starším, zhruba šestiletým dítětem, které se vztekalo na celý autobus, zatímco ho jeho matka velmi hlasitě konejšila – bez náznaku výčitek či výtek. Stejně tak není příjemné, když za vámi sedí dítě a opakovaně kope do vaší sedačky, zatímco jeho netečná matka reaguje až po upozornění tím, že dítě poprosí, aby do sedačky nekopalo. A dítě po minutě kope dál, aniž by ho matka nadále hlídala.
Staří lidé stojí, mladí sedí
Od dětství jsem naučená tak, že pokud do autobusu přistoupí starší člověk nebo třeba těhotná žena, uvolním jim místo. O to víc mě fascinuje, když těmto lidem uvolňují místa dospělí lidé, zatímco děti či mladiství v klidu dál sedí na svých místech. Abych však nebyla nespravedlivá, dodnes vídám slušně vychované děti, bohužel však častěji vídám právě ty, které se svého místa nevzdají, ani když přistoupí například stařeček s francouzskými holemi.
Zdroj: Autorský článek
