Učitelky by neměly mít vlastní děti. Bezdětným by se mělo připlácet

Ještě na začátku 20. století musely učitelky na manželství zapomenout. Mělo to svá pro a proti, ale tehdy to ženy neměly tak složité. Pokud se rozhodly provdat, peníze do rodiny přinášel manžel a žena měla spoustu času na domácnost. Dnes se musí učitelky starat o své děti, vařit, prát a uklízet a ještě ke všemu vydělávat, neboť většinou jen jeden plat nestačí, chce-li si člověk udržovat důstojné podmínky a takříkajíc nežít z ruky do huby. Pak jsou takové učitelky vyčerpané, jsou na žáky zlé, nemají sílu se jim věnovat a neštěstí je na světě.

Pokud mají ženy pracovat stejně jako muži a přinášet do rodiny peníze, nemůžou ještě navíc samy pečovat o domácnost. Bohužel většinou tomu tak je. Manžel přijde z rachoty a jako velký chlebodárce očekává uvařenou večeři a pak nedej bože, aby ho někdo vyrušoval u fotbalu třeba luxováním. Jenže kdy jindy to má taková učitelka stíhat? Ve škole vyučuje u do odpoledne, pak musí vyzvednout děti z družiny, pak doma honem uvařit, pouklízet, vyprat a vyžehlit. Do toho se dospívající děti nechtějí učit a neustále tajně ponocují s mobilním telefonem. Druhý den jde žena znovu do práce, vyšťavená a otrávená, a nemá náladu na vlastní děti, natož na cizí. Pak se není čemu divit, že nemají energii věnovat se žákům a jsou rády, že si na hodinách odříkají to, co říkají úplně stejně už deset let.

Bohužel ještě dnes si nedokážeme představit, že by každý chlap v rodině také vařil nebo pral. Přitom muži bývají skvělí kuchaři, pokud si dají práci uvařit něco lepšího než jen rybí prsty s hranolky. Vracet zákon o celibátu učitelek je samozřejmě nemyslitelné. V jednom tehdejší odpůrkyně měly pravdu - bylo to odpírání lidských práv. Když ale není jiný způsob motivace, možná by nebylo na škodu bezdětným učitelkám připlácet, aby měly důvod vydržet v takovém stavu co nejdéle. Takové učitelky by měly na děti mnohem více energie. Přicházely by do práce odpočaté a řádně připravené. Ono totiž, jak říká moje kamarádka, která dělá vychovatelku, starat se o velký počet dětí najednou je nesmírně vyčerpávající a odpočinek od neustálého pokřikování, zlobení, žalování atd. je bez debaty nutný. Což s rodinou tak úplně nejde. Pak není divu, že se ve školství vyskytuje tolik protivných učitelek (samozřejmě i učitelů, ale těch zase tolik celkově není), kvůli kterým tam děti nechtějí chodit.

I když asi nehrozí, že by se nějaké příplatky za bezdětnost objevily, a nejspíš by to bylo bráno i jako diskriminace osob s rodinami, minimálně by nebylo na škodu, kdyby bezdětnost byla alespoň velkým doporučením pro tuto profesi. Podpořit by se také mohly učitelky, které mají děti už odrostlé. Jde mimo pohodu učitelek i o žáky samotné. Klidná a vyrovnaná učitelka, která má chuť se žákům věnovat, jim dá do budoucna skvělou výhodu. Dětí znechucených ze školy učitelkami už máme dost.