Článek
Tak to mě dost pobavilo, učitelka by měla být bezdětná a měla by dostat přidáno. Nakonec učitelka co má vlastní děti, by do školství neměla chodit, protože doma má moc práce a vlastní děti. Ou to bolí, vlastní děti jsou potíž pro práci učitelky.
To by možná neměli mít děti ani: pediatři, dětští psychologové či psychiatři, zdravotní sestřičky, co pracují v nemocnici na dětském oddělení. Dále pak ani ti, co vedou kroužky a letní tábory. Nakonec vlastně všichni, co se zabývají prací s dětmi.
Zajímavá myšlenka autora, že učitelky, co mají děti, doma uklízí a perou, tak jsou unavené a nezvládají být dobrými učitelkami. Takže to chápu tak, že učitelky co nemají děti, tak neuklízí, neperou, nevaří a nejsou unavení. To mají super. Tak já teda musím přiložit dva příklady učitelek.
První je učitelka, co nemá děti: je vyhlášenou nejhorší učitelkou. S oblíbeností okolo pěti procent. Paní učitelka žije sama u svých rodičů, není ji ještě ani padesát, ale děti nemá. Je i bez muže. Má psa. Je vážná, nervózní, ukřičená. Děti nechápe a každá maličkost, končí poznámkou a urážkami k dětem. Je třídní učitelkou druhého stupně. Nikdo s tou třídou nemá problém, jen tato paní učitelka. Náladovost a povýšenost je u této paní učitelky bohužel na denním pořádku. Takže učitelka, dle mého názoru, katastrofa.
Druhá učitelka má tři děti: je velice přísná, ale zároveň spravedlivá. Tím, že má tři kluky, dokáže dětem ve třídě spíš promluvit do duše, být s nimi kamarádka. Avšak, pokud to žáci přeženou, dokáže být zlá. Usmívá se, je vtipná a děti ji mají rádi. Dokáže s dětmi vést dialog a vyslechne si trpělivě obě strany. Nedělá úsudky a závěry bez důkazů. Podle mě by měla takhle „DOBRÁ UČITELKA“ vypadat.
Názory, že učitelka je bezdětná lepší, vůbec není pravda. Někdo může mít dětí třeba deset a bude to skvělý člověk, bezva učitel a nenahraditelný kamarád. A pak tu může být někdo bezdětný, co si myslí, že ke v životě spokojen. Bohužel však nerozumí dětem, nechápe potřeby dětí (jen podle tabulek), a dokonce si troufnu říct, že jejich život je smutný. Všichni, co nemají děti, jsou smutným lidmi. Ač navenek vypadají spokojeně a že jim nic nechybí. Tak v jádru duše vím a jsem o tom přesvědčena, že ve stáří budou litovat, že zůstali sami.
Každopádně na závěr: je úplně jedno, jestli někdo děti má, anebo nemá, to je každého soukromá věc. Je však s podivem, jak někteří lidé dokážou být tak vyhrazeni vůči učitelkám, co mají děti. Přijde ještě nějaké překvapení v podobě výroku: „správná doktorka nemá mít děti, aby se věnovala těm, co jsou v nemocnici, nebo chodí k ní do ordinace“.
Každá žena má právo být matkou a je jedno jestli je učitelka, starostka, lékařka, dělnice, uklízečka a nebo švadlena. Důležité je, jaká to je osoba a jaké povolání si vybere.
Krásné dny s úsměvem.
.
