Článek
Položil jsem nedávno v jedné nejpočetnější profesní učitelské skupině na sociální síti dotaz, zda má v 21. století stále ještě smysl psát psacím písmem, sám jsem tuto dovednost za poslední roky využil poskrovnu, děti na prvním stupni jí však věnují nemalou část svého pracovního času. Debata se ubírala klasickým směrem a vznikly dva tradiční tábory, zastánci psacího písma a tiskacího písma nebo tzv. commenia Scriptu (na který mnoho škol přešlo), ukázalo se, že jen velmi malý zlomek pedagogů se zabývá otázkou, zda vůbec děti mají psát tužkou, propiskou nebo perem, není to již přežitek?
Jsme v situaci, kdy se již poměrně dlouho vede debata o redukci učiva (tzv. rámcových vzdělávacích programů), biologové se perou s fyzikáři o své láčkovce, bez kterých nemohou děti žít, a uniká jim, že na prvním stupni se děti přes dva roky učí něco, co skutečně v digitálním světě nepotřebují… (otázkou je, zda potřebují znát láčkovce a bičíkovce). A jaké jsou argumenty zastánců psacího písma? Klasické školometské, jak uvádí v diskusi Eva Kotrčová: „Učení dětí psacího písma v prvním ročníku má několik významných aspektů pro rozvoj jejich mozku. Pomáhá rozvíjet jemnou motoriku a koordinaci ruky a oka, což má pozitivní vliv na celkový motorický vývoj. Taktéž podporuje rozvoj vizuálních dovedností a koncentrace, což jsou klíčové faktory pro úspěšné zvládnutí dalších vzdělávacích dovedností,“ jako by to psala umělá inteligence, rozvíjet koordinaci ruky a oka lze přece mnohem zábavnější a smysluplnější aktivitou. Jiný komentující na ní reaguje zcela správně slovy: „Pojďme teda zavést do výuky čínské písmo, protože to přispívá rozvoji vytyčených oblastí ještě lépe.“
Žijeme v tržní ekonomice (nebo alespoň se tak tváříme), vzdělávání je nástrojem státu a obsah učiva by měl určovat trh práce - do jisté míry se tak děje, např. výuka cizích jazyků, úprava RVP v digitální kompetenci apod. Který zaměstnavatel dnes potřebuje, aby zaměstnanec uměl psát psacím písmem?
„Ono by stačilo, kdyby na škole učili psát všemi deseti. Psát psacím písmem jsem za posledních pár let nepotřeboval. Na počítači pracuje skoro každý, kdo se reálně písemnými výstupy živí,“ dodává další diskutující a má pravdu, občas ve volném čase učím děti v zájmovém kroužku základy práce na počítači, děti v páté třídě ťukají do klávesnice jedním prstem, nejčastěji ukazováčkem a smysluplnou větu v textovém editoru nejsou schopni napsat, nedivím se, dnešní aplikace zvládnou nahraný výstup okamžitě přepsat do textového editoru a chybovost takového přepisu se začíná limitně přibližovat nule.
Školství je tedy pozadu, nejenom že dnes učíme to, co potřeba už není, ale až se domluvíme na tom, co tedy potřeba je, i to přestane být potřeba, neuvědomujeme si, že dnešní prvňáček přijde na trh práce za 20 let…A to svět bude jaký? Rozhodně jiný. A jak to vidím s tím psaním za 20 let? Stane se z toho volitelný předmět na druhém stupni.
