Článek
Přítomnost dětí na veřejných místech bývá obtěžující. Děti jsou rozjívené, hlučné, některé i nepořádné. Do stylu některých „lepších“ restaurací se to prostě nehodí. Zákazníci očekávají služby na úrovni. A tak se některé restaurace a kavárny rozhodly pro omezení vstupu dětských návštěvníků.
Nedávno mě zaujal článek, který popisuje obdobný trend v Jižní Koreji, kde se snižuje porodnost a už samotná přítomnost dětí některé lidí obtěžuje. Přibývá tak stravovacích zařízení, jež zakazují vstup dětem a cíleně se prezentují jako „zóny bez dětí“. Stojí za tím i obavy provozovatelů restaurací, kteří zodpovídají za případné nehody. V případě, že by se nějakému dítěti v jejich zařízení něco stalo, hrozí, že budou muset platit rodině vysoké odškodné. Nejde zde tolik o pohodlí ostatních zákazníků, ale spíše o obavy z možného postihu.
Jsou názory, že v této společnosti sílí trend stigmatizace různých skupin obyvatel, ne jen těch, co mají děti. Jsou i kavárny, které zakazují vstup youtuberům, studentům, ale dokonce i seniorům, kvůli neuctivému chování.
U nás zatím není místo, kde by se zakazoval vstup seniorů. Ačkoliv i ti mohou některým lidem vadit. Přeci jen někteří důchodci jsou vlivem pokročilého věku na úrovni dítěte, nicméně ve starém a selhávajícím těle. Bývají někdy nevrlí, umínění a někteří z nich mívají problém i s vyprazdňováním. Což má za následek, že mohou zapáchat. Jisté problémy k věku prostě patří. Zápach, jež vylučují senioři, dokonce už řeší i na Floridě. Mají zde bizarní zákon, který vymezuje večerní čas, kdy je na tamních veřejných prostranstvích zakázáno prdění. Někde jsem četla, že tento zákon má být reakcí na pšoukající seniory.
V USA nalezneme i jiná místa, kromě Floridy, která jsou rájem důchodců. V arizonské Sun City byla vybudována komunita, která je určena výlučně pro důchodce. Vzniklo tak město, které má zhruba 40 tisíc obyvatel, jejichž průměrný věk se pohybuje kolem 73 let a nesmí zde žít žádné děti. Město je plné bazénů, kostelů, palem a kaktusů. Místní se pohybují zejména auty nebo golfovými vozítky.
Ve stáří chtějí mít lidé svůj klid a nestojí o rušivé děti. To je celkem pochopitelné. A děti vadí nejen důchodcům. Nedovedu si představit, že by to bylo opačně. Tedy že by vznikala města, či jakákoliv místa omezující přítomnost seniorů. Myslím si, že to do budoucna ani nehrozí. Alespoň ne u nás v České republice. Myslím si, že i provozovatelé stravovacích zařízení vnímají důchodce jako dobré zákazníky, o které nechce přijít. I kdyby se chovali sebevíc neuctivě či nějak obtěžovali své okolí.
Anketa
Zvykli jsme si, že do stravovacích zařízení mají zákaz psi. Byly doby, kdy byl zákaz vstupu pro neočkované proti covidu. Nyní vznikají místa se zákazem vstupu dětí. Kdo bude další na řadě? Budou to senioři? Je v pořádku, když si podnikatel rozhoduje o tom, kdo smí nebo nesmí navštívit jeho podnik? Není to diskriminující? Nepřekračuje to již svobodu majitele podniku? Zdá se, že čelíme sílícím tendencím vylučovat některé skupiny obyvatel a rostoucí neochotě pochopit jiné lidi. Více se atomizujeme a jsme méně tolerantní. Snad se nám to jednou nevymstí.
Zdroje:
