Článek
O vlastním bydlení sní většina Čechů, nicméně dosáhnout na něj se stává čím dál finančně náročnější. Zejména pro mladé lidi. S dostupností bydlení je to v České republice dlouhodobě špatné. V roce 2023 bylo Česko předposlední ze všech zemí Evropy, pořídit nemovitost v ČR stálo v průměru více než 13 hrubých ročních mezd.
Ceny nemovitostí rostou a to nejen u nás. Náklady na bydlení rostou v celé eurozóně. Podle zprávy Eurostatu z roku 2023 vzrostly ceny nemovitostí od roku 2010 o 47 procent. Stále více mladých lidí se proto uchyluje do „mamahotelu“. Pro mladé je finančně výhodnější žít pod jednou střechou s rodiči, než vylétnout z hnízda. Ušetří a nedávají peníze cízím. Pokud vztahy v rodině fungují dobře, nejde jen o finanční úsporu, ale i jiné výhody. Mladí se díky soužití s rodiči učí také vzájemné toleranci, mohou si také pomáhat. Nezřídka se ale stává, že mladí na rodičích parazitují. Zvyknou si na naplněnou ledničku a do domácího rozpočtu nepřispívají, nebo jen velmi symbolicky.
Podle finančního poradce Pavla Najmana, je třeba mladé lidi vést od malička k tomu, aby se do chodu domácnosti nějak zapojili. A pokud už pravidelně vydělávají, tak i finančně: „Pokud stále bydlí u rodičů, tak za mamahotel se určitě musí platit. Není možné, aby maminka futrovala ledničku a lednička dostala večer kšandy a odstěhovala se na párty. Je třeba mladému člověku vysvětlit, jaké jsou náklady, že ho nevyhazujeme, že budeme rádi, když s námi ještě zůstane, ale nic není zadarmo a on se na tom musí podílet.“
Počet zaměstnaných lidí, kteří žijí se svými rodiči, v posledních letech výrazně vzrostl v celé Evropě. Podle britského deníku The Guardian je tento trend nejvíce patrný v Irsku. Od roku 2013 se zde zdvojnásobilo nájemné a tak nyní u rodičů žije 40 procent mladých lidí do 34 let. Přitom před deseti lety jich bylo o třetinu méně.
Mladí lidé se k soužití s rodiči uchylují nejvíc v některých jižních a východních zemích, jako je Bulharsko a Řecko. Naopak finanční nezávislosti si nejvíce užívají mladí v Lucembursku a Nizozemsku. Jistou roli hrají i kulturní rozdíly jednotlivých zemí.
„Mnoho předchozích výzkumů zjistilo, že rodinné vazby jsou ve východních a jižních zemích silné, zatímco vládní podpora pro mladé je relativně nízká. Pro srovnání, v severských zemích je normou opouštět rodičovský dům okolo 18. roku života. To podporují rodiče i stát,“ uvedla autorka zprávy Eurofondu Eszter Sándorová. Doplnila, že bydlení s rodiči sice mladým lidem zajistí finanční jistotu, na druhou stranu ale řada z nich uvádí, že se cítí sociálně vyloučeni a mají pocit nedostatku autonomie a svobody. Z výzkumu Eurofondu vyplývá, že asi polovina mladých lidí by se od rodičů chtěla odstěhovat, ale aktivně jich o to usiluje sotva třetina.
Žít v jedné domácnosti s maminkou bývá zkrátka pohodlnější. Nejde jen o finanční stránku věci, ale i o určitý servis, který mnozí považují za samozřejmý. Když už se někteří rozhoupou postavit se na vlastní nohy, logicky zvažují, zda se jim vyplatí jít do nájmu nebo s ušetřenými penězi zkusí dosáhnout na hypotéku. Což také znamená určitou ztrátu flexibility, protože se tak na dlouhou dobu uváží k jednomu místu.
Z průzkumu poradenské společnosti Deloitte vyplývá, že právě náklady spojené a bydlením trápí mladé lidi nejvíce. Zároveň je pro ně velmi důležitá spokojenost a pohoda v zaměstnání. Dbají na to, aby si udržovali určitou kvalitu života, nechtějí zažívat příliš pracovního stresu a platit přehnané částky za bydlení.
Po vylétnutí z hnízda stále více mladých lidí volí cestu nájmu, místo hypotéky. Podle dat Eurostatu přibývá počet lidí žijících v nájmu. V roce 2024 žilo v pronajatém bytě či domě 25,3 procenta Čechů. Kdežto v roce 2020 to bylo zhruba 20 procent.
Podle některých diskutujících pod článkem na Novinkách, který se zabýval nedostupností vlastního bydlení a růstem počtu lidí žijících v nájmu, jsou mladí stran bydlení poměrně vybíraví. Nehodlají si brát hypotéku na byt ve staré zástavbě, který by si upravili podle svých představ, nemají budovatelské tendence jako předešlé generace. „Sám prodávám a vidím ty vyjevené oči mladých, kolik práce by bylo. Né oni chtějí vše bez práce, tak ať si to hezky zaplatí ten luxus, že koupím a hned bydlím. Hospodařit to neumí a chtějí všechno, nejlépe byt hned v centru Prahy s výhledem na Hradčany,“ uvedl před pár dny jeden z diskutujících. Podobnou zkušenost popsal i další diskutující: „Mladí za starý byt nechtějí dát nic, osobní zkušenost. Když mladému nabídnete byt k rekonstrukci, tak každý kouká na to, že by chtěl všechno hned nové apod. Málokdo se chce pustit do rekonstrukce, a to platí nejen o mladých. Tak jsme nakonec prodali náš starý byt (který se dá zrekonstruovat) starším manželům.“
Nutno dodat, že rekonstrukce bývají finančně nákladné a někdy se vyplatí koupit raději nový byt. Stavebnictví se potýká s nedostatkem lidí a mnozí se děsí odlivu ukrajinských dělníků. V posledních letech kromě ceny stavebních prací vzrostla také cena stavebních materiálů, a to až o desítky procent. To se samozřejmě projevuje také na ceně rekonstrukcí.
Na diskutující, kteří hanili přístup mladých ke starším bytům vyžadující rekonstrukci, reagoval například jeden muž slovy: „Je všude normální soustředit se na svůj obor, práci, zdokonalovat se v něm, tím pádem i vydělat vice peněz a koupit si byt, který nemusím předělávat, jelikož na to nemam čas a energii. Peníze ano. Už není socialismus, kdy každý uměl všechno…a nic.“
Taková rekonstrukce opravdu vyžaduje nejen finance, ale také určitý čas a energii. A mladí nemají potřebu se tímto způsobem realizovat. Mají jiné zájmy, žijí více moderními technologiemi a online světem. Kutilství a péče o zahrádku pro ně nepředstavuje zábavu. Raději se budou prezentovat jako někdo, kdo hraje PC hry v moderně vybaveném nájemním bytě, než někdo, kdo v montérkách předělává koupelnu. Je lepší žít tady a teď, dopřát si chytrý telefon za 30 tisíc, než se uskromnit a odkládat na něco, na co je těžké dosáhnout.
Zdroje:
