Článek
Nedalo mi to a podívala jsem se, co Jana Maláčová, která se nedávno rozešla s šéfkou KSČM Kateřinou Konečnou a oznámila, že se nespojí s komunisty, proklamuje na sociální sítí.
Vskutku se zdá, že paní Maláčovou bytová otázku vážně pálí. Ve svých posledních příspěvcích se pozastavuje nad tím, že ceny bytů překonaly další maximum, 70metrový byt podražil o více než 15 % a stojí už 7,7 milionu korun. „Trh totiž stále více ovlivňují investoři, kteří si byty nepořizují k bydlení, ale čistě pro zisk,“ uvádí Maláčová na sociální síti X a s tím nezbývá než souhlasit. Investování do cihel má u nás silné kořeny. Mnoho našich spoluobčanů do nich ukládá své peníze. Tyto byty jsou pronajímané, nebo jsou jen součástí portfolia firmy zabývající se hedgeovými fondy (speciální investiční fondy, které téměř nepodléhají regulaci). To samozřejmě šroubuje ceny bytů nahoru.
Podle Libora Ostatka, experta na realitní trh ze společnosti Golem Finance, je u nás několik stovek tisíc bytů, které jsou nevyužívané. Kolik neobývaných bytů u nás přesně je, není jasné. Když se to pokoušeli vypátrat před pár lety Piráti v Praze prostřednictvím kontroly elektroměrů, narazili. Od Jiřího Pospíšila tehdy zaznělo, že „špehování soukromých bytů prostřednictvím elektroměrů“ je nepřijatelný zásah do soukromí. Vnímal to jako útok na základní právo občanů, právo na soukromé vlastnictví. Asi by nikoho nepřekvapilo, kdyby mezi politiky vzhledem k výši jejich platů, bylo povícero takových investorů do nemovitostí. Logicky by už jen náznak vyššího zdanění prázdných nemovitostí, vyvolalo nevoli. Přitom v zahraničí, ona vacancy tax, tedy daň z neobsazenosti nemovitosti, není žádná rarita. Setkáme se s ní například ve Francii, Irsku nebo na pár místech v USA. Tento druh spotřební daně má demotivovat spekulanty s nemovitostmi a zároveň motivovat pronajímatele, aby dostatečně snížili nájemné a zaplnili prázdné komerční nebo rezidenční nemovitosti.
Byty se u nás staly symbolem jistoty a úspěchu. Snad každý Čech touží po vlastním bydlení, není tedy asi překvapením, že ve vlastním dnes žijí prakticky čtyři Češi z pěti. „U nás se stalo vlastnické bydlení normou, něčím, co se od člověka očekává, a běda, když založí rodinu nebo celý život žije v nájmu. Není to jeho svobodné rozhodnutí – správná je podle společnosti jen jedna varianta a tu druhou stigmatizuje jako špatnou,“ analyzoval touhu po osobním vlastnictví expert Martin Lux z Akademie věd ČR.
To, že je u nás dlouhodobě problém s nedostupností bydlení, se řeší poměrně dlouho. Dosud ale bez nějakého kloudného řešení. Bydlení se stalo velkým tématem SOCDEM. Maláčová bouchá pěstmi do stolu a volá: „Takhle to dál nejde! Proto SOCDEM chce, aby stát každoročně investoval 1 % HDP (to je dnes 80 miliard korun) do výstavby, rekonstrukcí a výkupu bytů do veřejného bytového fondu, tak jako to dělají ve Vídni. V Česku tak ročně přibude 20 tisíc bytů s nájemným, které si může dovolit každý. A to už je síla, která dokáže tlačit ceny bydlení dolů!“ Alespoň tak se vyjadřuje na sociální síti X.
U nás se na nájemní bydlení díváme jako na něco přechodného, takové nutné zlo. Život v nájmu představuje určitou nejistotu. Bývá běžné, že se nájemní smlouvy uzavírají na dobu určitou, nejčastěji na jeden rok. Dle průzkumu vyplývá, že až milion Čechů dnes nemá jistotu stejného nájmu ani na dva roky. A tak logicky lidé dávají přednost vlastnickému bydlení a splácení hypotéky než placení nájmu.
Přitom v západních zemích bývá bydlení v nájmu vnímáno, jako něco běžného. Nájemní bydlení není spojeno s nejistotou a něčím, co by tahalo z peněženky nepřiměřené množství peněz. Maláčovou zmiňované Rakousko nesáhlo na rozdíl od jiných evropských vlád v osmdesátých letech k privatizaci bytů, ale naopak ve výstavbě dále pokračovalo. Rakušané tudíž nyní platí nižší nájemné než my, neboť polovina vídeňských bytů je takzvaně sociálních. A právě v Rakousku se Maláčová zhlédla. Upozorňuje na to, že ve Vídni platí lidé za třípokojový byt nájem ve výši 12 tisíc, zatímco v Praze stojí obdobný byt 30 tisíc měsíčně. To je jeden z faktorů, který činí z Vídně dlouhodobě jedno z nejlepších míst k životu na světě.
Maláčová se cílí k tomu, aby byl obnoven veřejný bytový fond. K tomu, aby státní a družstevní bydlení mělo na trhu mnohem významnější podíl a nabídlo lidem alternativu. Což by mělo dle Maláčové dopomoci držet na uzdě ceny komerčního bydlení. Chce se inspirovat tam, kde to funguje, tedy v Rakousku.
Anketa
Zní to hezky, ale upřímně. Opravdu o to někdo kromě mladých lidí stojí? Tedy aby se ceny nemovitostí držely na uzdě, nedej bože nemovitosti zlevnily? Vzhledem k tomu, kolik lidí u nás vnímá nemovitosti jako investici, kolika lidem vyhovuje, že ceny bytů konzistentně rostou, nemyslím si, že na toto téma naláká Maláčová mnoho voličů. Vždyť jen pokusy o nějaké výraznější navýšení daně z nemovitosti v minulosti neuspěly. Nešikovné je i spojení jejího motta se zbrojením. Chápu, že se jí nelíbí způsob, jakým ministryně obrany Jana Černochová zachází s penězi na armádu a že by vydané miliardy raději směřovala na problematiku nedostupnosti bydlení, nicméně vzhledem k událostem minulých dní, kdy se řeší nutnost zvýšení zbrojení vzhledem k postoji USA ve věci sjednání míru a obnovy Ukrajiny, budou hesla SOCDEM nejspíš jen výkřiky do tmy.
Anketa
Zdroje
