Článek
Když se řekne chalupa, mnohým naskočí legendární seriál Chalupáři. Kdo by neznal komediální příběhy, které těží ze soužití cholerického Jiřího Sováka, člověka městského typu s klidným Josefem Kemrem, člověkem vesnického typu. Seriál z roku 1975 byl poplatný své době. Odrážel životní styl většiny lidí v socialistickém Československu. Možná proto byl tak populární.
Chataření a chalupaření bývá spojováno zejména s obdobím normalizace. Ten, kdo nevybočoval z řady, měl slušný životní standard. Lidé měli vcelku dost volných finančních prostředků, ale nebylo kam je investovat. Cestování k moři nebylo pro každého, a tak lidé hledali místa, kam by mohli uniknout od všedních starostí. Byl uzákoněn pětidenní pracovní týden a volné soboty. To logicky vedlo k tomu, že se o víkendu vylidnila města a nastal hromadný úprk na chaty či chalupy. Přispěl k tomu i rozmach automobilismu. Mít chatu či chalupu, vlastnit auto, to bylo součástí životního stylu většiny obyvatel.
V 60. a 70. letech se podporovala zejména výstavba sídlišť. Ten, kdo toužil po domečku s bílým plotem, si musel počkat na 80. léta. Jelikož výstavba rodinných domů na okrajích měst byla za socialismu utnuta, nezbývalo než stavět chaty. Češi se pak naučili proměňovat své druhé bydlení na trvalé. Kdo sehnal pozemek, měl vyhráno.
Potřeba úniku na rekreační objekt tu byla už ve středověku. Šlechta ráda jezdívala na své zámečky. Sociální geografka z Univerzity Karlovy Dana Fialová s oblibou uváděla, že jednou z prvních chalup u nás byl vlastně Karlštejn. Dlouhou dobu byl tento únik doménou zejména bohatých lidí.
S rozmachem měst a průmyslové výroby koncem 19. století se trend druhého bydlení rozvinul více, ale opět to byla záležitost jen některých, především vyšší střední vrstvy, tedy továrníků nebo vysoce postaveného úřednictva v monarchii. Bohatí si buď stavěli vily v blízkosti velkých měst a hlavně na železniční trati, čili dobře dostupné, nebo jezdívali na letní byty k někomu na statek.
Základ prvního chataření byl položen v meziválečném období, kdy v trampských osadách začaly vyrůstat první chatičky. Chalupaření se rozvinulo trošku později, krátce po druhé světové válce, především v českém pohraničí, kdy z Česka zmizelo tři miliony Němců. Rázem zde bylo mnoho objektů, které bylo třeba nějak osídlit. Začaly se proto rozprodávat k rekreaci.
Bojkova chata Filipka, 1936
A tak vznikl trend, který si držíme dodnes. A nejde o záležitost jen vyšší vrstvy. Po roce 1989 nastal sice určitý útlum, jelikož se otevřely hranice, lidé také začali podnikat a na chalupaření jim nezbývalo tolik času, nicméně se k chatám a chalupám začali po letech opět vracet. Patrný comeback chataření a chalupaření byl v letech 2009-2010 a to v souvislosti s ekonomickou krizí, kdy na cestování po světě mnohým nezbyly peníze.
V chataření a chalupaření jsme se dokonce vyšvihli na přední příčky v Evropě. Na své chaty a chalupy jsme podle Eurostatu v roce 2018 vyrazili téměř osm milionkrát. V přepočtu na jednoho obyvatele jsme v tomto ohledu na absolutní špičce. Na tisíc obyvatel České republiky totiž vychází 744 pobytů ve vlastním víkendovém domě,” uvedl analytik České spořitelny Michal Skořepa.
Další země, které mají slabost pro tento druh rekreace, jsou severské země. Ve Skandinávii mají dokonce ještě víc rekreačních objektů než u nás. Jelikož zde hodně lidí žije ve městech, bývá obvyklé, že mají většinou nějakou chatu u jezera za městem a pak ještě další někde mnohem dál, kam jezdí třikrát do roka. Obdobné tužby vyrážet za klidem do přírody mají také Francouzi, Kanaďané nebo Novozélanďané.
U nás se nebývale velký zájem o chaty a chalupy rozjel zejména v době pandemie koronaviru. Karanténní zkušenost a nízké úrokové sazby přispěly k tomu, že vzrostl meziročně zájem o koupi vlastní chaty až o čtvrtinu. Prodávaly se i objekty, o které dříve neměl nikdo zájem.
Touha vlastnit nějakou nemovitost je pro nás Čechy typická. Téměř 80 procent lidí u nás žije ve vlastním bytě nebo domě. Podle dat Českého statistického úřadu vlastní další nemovitost téměř čtvrtina českých rodin. Čisté jmění domácností v letech 2020 až 2023 dosáhlo téměř 25 bilionů korun. Pojmem jmění se myslí celkový majetek, od něhož jsou odečteny celkové dluhy. Největší část tohoto bohatství je uložena právě v nemovitostech. Z tohoto úhlu pohledu máme zemi téměř plnou milionářů.
Jedna věc je pocit, že vlastníme nějakou nemovitost, druhá strana mince je to, jak zvládáme její provoz. Mnozí jsou sice účetně bohatí, ale nezvládají v zimě svůj domek pořádně vytopit. My Češi obecně nad provozními náklady při koupi nemovitosti moc nepřemýšlíme, což se může časem pěkně vymstít. Ono mít takovou chalupu je sice krásné, ale představuje to také určité starosti a výdaje. A ty, zdá se, časem porostou.
K povinnostem pojícím se s nemovitostí, je také řešení vhodného vytápění. Od loňského se zakazuje používání starých kotlů 1. a 2. emisní třídy. Ti, co zákon porušují, mohou dostat pokutu ve výši 50 tisíc a to i opakovaně. S kotly na fosilní paliva se budeme muset rozloučit do roku 2040.
A za pár let přibydou i další povinnosti. Podle evropské směrnice o energetické náročnosti budov musí být od roku 2030 všechny novostavby klimaticky neutrální, od roku 2050 se nulová emise bude vztahovat na všechny stavby, kromě památek. Z toho plyne, že statisíce obytných domů potřebují komplexní renovaci.
To se samozřejmě dotkne i rekreačních objektů. „Z mého pohledu na tom nebude nejlépe segment chat a starších chalup. Netýká se to novostaveb, historických roubenek někde v Krkonoších, ale většiny chalup, co jsou na trhu a potřebují rekonstrukci. Ty jsou tepelná katastrofa. Ty nezachrání nic, často nejsou ani z cihel. Banka vám půjčí dráž, ale vy budete muset udělat pořádnou rekonstrukci, která bude splňovat nové ESG parametry,“ tvrdí expert na reality Jan Adámek. Dle jeho odhadů se stanou starší chalupy kvůli ESG pravidlům za pár let téměř neprodejné. Pokles poptávky se projeví na propadu ceny těchto objektů, nicméně hodnota pozemků zůstane zachována.
Hrozí konec chataření a chalupaření? „Myslím, že to hodně záleží na bezpečnostní situaci ve světě a politickém klimatu u nás. Chaty a chalupy vždycky sloužily jako relax a jakýsi únik před realitou,“ uvedla v roce 2018 sociální geografka z Univerzity Karlovy Dana Fialová. Záliba v úniku do rekreačního obydlí nejspíš nezmizí. Typické chatky nejspíš vystřídají kontejnerové chatičky uprostřed luk a lesů. Do popředí se možná dostanou dřevostavby a modulové stavby.
Zdroj:
