Článek
Boj o Bílý dům nastolil otázku týkající se horní hranice vrcholných politiků. Když Joe Biden ve svých osmdesáti letech oznámil, že se hodlá ucházet o druhé funkční období v Bílém domě, vyvolalo jeho rozhodnutí v mnohých pochyby, zda bude mít na tak náročnou profesi dostatek sil. V té době nešlo přehlédnout kolující videa podtrhující jeho postupně se zhoršující zdravotní stav. Tu a tam někde zakopl, nebo se přeřekl či působil na podiu zmateně. K jeho rozhodnutí znovu kandidovat se vyjádřila také Eva Topinková, přednostka Geriatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Podle ní ono rozhodnutí nebylo příliš rozumné, neboť po osmdesátce už obecně dochází u většiny populace k velmi viditelnému poklesu fyzických funkcí. „Neznám samozřejmě veškeré podrobnosti o jeho zdravotním stavu nebo fyzické a psychické kondici, která se vystavuje na odiv. Vždy je to ale samozřejmě trochu jinak, stejně jako třeba v případě Putina. Myslím ale, že je to už trochu za čárou, “ uvedla v roce 2023 pro Seznam Zprávy. Přeci jen u běžné populace se v této věkové kategorii množí zdravotní problémy. Je známo, že 20 % této generace má demenci a 20 % už při vykonávání běžných denních úkonů potřebuje cizí péči.
Joe Biden (82 let) nakonec odstoupil z volebního klání a lidé si zvolili o 4 roky mladšího Donalda Trumpa (78 let). Říká se, že k vysokému věku patří i moudrost a tu Biden svým rozhodnutím předvedl. To, kdo byl nakonec zvolen, je věc jiná. Trump se zařadil mezi seniory, kteří stojí v čele nejmocnějších zemí světa. Mezi mocné sedmdesátníky patří nejen Trump, ale také například Vladimir Putin (72 let) v Rusku, Si Ťin-pching (71 let) v Číně, či Benjamin Netanjahu (75 let) v Izraeli.
Ačkoliv jsou zákonem stanoveny spodní věkové hranice, od kolika let smí lidé kandidovat do politických funkcí, horní věková hranice není a nejspíš ani zavedena nebude. Neprošlo by to přes ústavní soudy, šlo by o diskriminaci. A tak budeme svědky toho, jak vrcholní politici stárnou a pokud si to jejich voliči budou přát, budou ve svých funkcích ještě hodně dlouho. Podle průzkumu se totiž politici ve vysokých funkcích dožívají vyššího věku než zbytek populace.
Vědci z institutu Oxford Population Health v Anglii zkoumali soubor dat, který zahrnoval 57 561 politiků z vyspělých zemí, tedy z Austrálie, Rakouska, Kanady, Francie, Německa, Itálie, Nizozemska, Nového Zélandu, Švýcarska, Spojeného království a Spojených států. Vědcům se podařilo nashromáždit údaje z let 1945 až 2014, z některých států však dostali ještě starší i novější data.
Výsledky průzkumu ukázaly, jak moc se rozevírají sociální nůžky v populaci. Zatímco na konci 19. a na počátku 20. století, měli politici podobnou míru úmrtnosti jako běžná populace, v průběhu 20. století měli politici oproti běžné populaci stále větší výhodu v délce přežití. Rozsah délky dožití se ve sledovaných zemích lišil. Například v Itálii měl běžný občan v posledních letech 2,2krát vyšší pravděpodobnost, že zemře během následujícího roku než politik stejného věku a pohlaví, na Novém Zélandu byla tato pravděpodobnost „pouze“ 1,2krát vyšší.
Rozdíly v délce života politiků a běžné populace by se daly přičíst vyššímu příjmu. Podle vědců ale peníze nejsou odpovědí na všechno. Rozdíly v délce života se začaly prohlubovat už mnohem dříve, než vzrostla příjmová nerovnost v 80. letech 20. století. Svou roli hrají i další faktory, jako jsou rozdíly v kvalitě zdravotní péče nebo vyšší míra sociálních kontaktů. Sociální interakce rovněž přispívá k dožívání vyššího věku.
Profese politika s sebou nese určitý styl sebeprezentace. Tito lidé vytváří svůj mediální obraz, mnozí z nich se i proto snaží držet zdravého životního stylu. Mohou si dopřávat kvalitní služby a také kvalitní stravu. To se samozřejmě projevuje na jejich zdraví a délce života.
Politici tvoří elitní skupinu lidí, která se i díky svému nadstandartnímu příjmu dožívá vyššího věku. Starší politici nezřídka vykazují stále mnoho elánu, jako například Andrej Babiš (70 let). Stav seniorů je samozřejmě individuální, i mezi vrcholnými politiky nalezneme jedince, které dohnal jejich nezdravý životní styl. Příkladem může být náš bývalý prezident Miloš Zeman (80 let).
Generační obměna je spíše v nedohlednu. Mladých schopných politiků k vidění moc není. Dostat se do nejvyšších pozic, které si drží zkušení politici, není jednoduché. Nezbývá než si na gerontokracii zvyknout a doufat, že si politici své kognitivní schopnosti udrží co nejdéle a až je doženou limity související s věkem, budou natolik moudří, pustí ke kormidlu i ty mladší a nebudou se donekonečna opíjet mocí.
Zdroje:
