Článek
Sociální systém by měl umožňovat pomoci těm nejchudším. Používá k tomu nejrůznější sociální služby, zákonná opatření a sociální dávky. Myšlenka je dobrá, ale pokulháváme v jejím provádění. Ďábel je jako vždy skryt v detailu.
V březnu se na mne jakožto sociálního pracovníka obrátila paní, které končil nájem. Přišla s tím, že nemůže najít levné bydlení, kam by se mohla přestěhovat. Chybí jí peníze na zaplacení kauce, provize realitnímu makléři i na nájem. V Praze to dělá tak 50 000,- Kč i u malého bytu.
Paní je 60 let, těžká diabetička, po těžkém úrazu na železnici. Díky špatnému zdravotnímu stavu nemůže dlouhodobě pracovat. S takovou situací zákon počítá a umožnuje takovým lidem pobírat příspěvek na živobytí. Existuje i možnost, že by jí stát pomohl i s placením nájmu ( k tomu se používá příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení). To by však nepomohlo, pokud byste neměli těch 50 000,- na zaplacení té kauce a provize. I s tím stát počítá a umožňuje v této situaci použít dávku mimořádné okamžité pomoci. Invalidní důchod paní vyřizuji.
Pro získání těchto dávek je nutné doložit spoustu věcí. Jestli se snažíte pracovat, nebo jste skutečně nemocný, jestli nemáte peníze atd., jestli by Vám nemohl pomoci někdo blízký (žena může být na mateřské, ale má hodně vydělávajícího muže). Je toho dost. Vše se dokládá na spoustě formulářů a spoustu papírů musíte přinést.
Výhoda i problém je v tom, že to vše pak zpracovávají lidé. Pokud je refentka na ÚP znalá jednotlivých nařízení a ještě k tomu empatická, může skutečně klientovi pomoci. Průšvih nastává v okamžiku, když není.
S paní, o které píši, jsem našel vhodný byt. Velký je 25 metrů čtverečních, nájem 12 000 a 4 500 stojí služby i s elektřinou. To je na Prahu cena dosti mírná. Byt jsme našli v dubnu a hned jsme podali žádosti o mimořádnou okamžitou pomoc. A tady začaly problémy.
Referentka, která na ÚP přebírala naši žádost, ji ze začátku vůbec odmítala převzít. S tím, že to nedělají. Naštěstí jsem věděl, že Generální ředitelství k tomu vydalo zvláštní metodiku (Sdělení vedoucí nepojistných sociálních dávek č. 10/2022) a tak jsem s ní argumentoval. Paní za přepážkou byla velmi dotčena a tasila odpověď, že tato metodika je neveřejná a tak o ní nemám vůbec vědět. Což je argument jak stehno.
Nakonec tedy žádost přijala, nevzdala se však svého přesvědčení, že klientce nepomůže. Postupně si vymýšlela spousty dokumentů, které jsme museli k dané žádosti doložit, i když je k rozhodnutí vůbec nepotřebuje. Volala pronajímateli s tím, jestli v bytě bude skutečně klientka bydlet. V květnu nakonec žádost zamítla s argumentem, že do bytu se s ní stěhuje ještě někdo jiný. Nestěhuje. Celé si to vymyslela. Tuto svou myšlenku nadhazovala při každém našem setkání a my ji pokaždé vyvraceli. Vylhaný argument od A až do Z.
Proto jsme podali odvolání proti takovému rozhodnutí a stěžovali si na postup úřednice.
Nyní čekáme na rozhodnutí. Problém je v tom, že od dubna paní nemá na nájem a pokud nebude rozhodnuto v její prospěch, hrozí reálná šance, že skončí jako bezdomovec. Protože si úřednice usmyslela, že tam s ní někdo bydlí, zastavila i příspěvek na živobytí. Což znamená, že klientka nyní nemá ani na jídlo. V jejím věku a při zdravotních potížích je sehnání práce, která jí obstará dost finančních prostředků, nereálná představa.
Bohužel to vše zavinila jedna refentka na Úřadu práce, která se chová jako majitelka středověkého léna. Kontrolní mechanismy příliš nefungují. Proto je sociální systém nefunkční. To se nezlepší možností podávat žádosti o dávky na poště. Celý systém bude ještě o to víc složitější.
Na druhou stranu, nic se nezmění pokud se nebudeme bránit. Tak do toho. Dokumenty jsou v odkazech.