Článek
Jmenuji se Jarmila a nedávno jsem ovdověla. Můj milovaný manžel Petr zemřel ve věku 68 let, a to po dlouhé nemoci. Jeho onemocnění nás oba velmi zaskočilo a poznamenalo. Společně jsme vychovali dvě děti, Tomáše a Lenku, a měli jsme tu možnost, že jsme se dočkali i pěti vnoučat. Během našeho společného života jsme si s Petrem vybudovali pohodový život, vlastnili jsme velký rodinný dům, chatu v Krkonoších a každý jsme měli luxusní auto. Ačkoliv jsme finanční nouzi nikdy nepociťovali, i tak jsme se snažili žít normálním a klidným životem. Manžel pracoval jako advokát a já jsem byla pediatričkou.
Dcera mě chce vystěhovat z domu
Když byl Petr naživu, naše děti se o nás příliš nezajímaly. Návštěvy byly jen sporadické, a i když jsme se snažili udržovat dobré rodinné vztahy, často jsme se cítili opomíjeni. Skoro nám nezavolali a celkově byl ten kontakt hodně na bodu mrazu. Nyní, po Petrově smrti, se však situace náhle změnila. Moje děti, a to včetně vnoučat, začaly projevovat nečekaný zájem. Říkala jsem si, že to bude milé, když se zase rodina spojí dohromady.
Rodinné setkání, které mělo sloužit jako příležitost a vzpomínka na mého manžela, se hodně rychle změnilo v podivnou konverzaci o majetku a financích. „Maminko, kdo zdědí chatu? A co auto a ostatní věci,“ ptal se Tomáš s netrpělivostí v hlase. Ani dcera Lenka nezůstala pozadu a dodala, že jí zajímá především rodinný dům. „Potřebuji vědět, jak bude rozdělený tento dům. Musíme to zařídit spravedlivě. Co kdybys šla do bytu a já se sem nastěhovala,“ zeptala se mě narovinu moje milovaná dcera.
Syn se zajímá jen o můj majetek
Byla jsem hrozně zklamaná a zároveň raněná jejich chamtivostí. Proto jsem se také rozhodla, že musím jednat. S pomocí svého právníka jsem začala tajně připravovat svou závěť. Rozhodla jsem se, že většina mého majetku nepůjde přímo mým dětem, ale bude použita na založení nadace na podporu mládeže ve finanční tísni, což byl projekt, který jsme s Petrem vždy chtěli podpořit. Přemýšlela jsem, zda dělám správně, ale myslím, že by byl můj manžel spokojený.
Po dlouhém přemýšlení jsem papíry u právníka podepsala a vše bylo připraveno tak, jak jsem chtěla. Věděla jsem, že toto rozhodnutí je správné. Nechtěla jsem, aby můj život a Petrova památka byly zneuctěny chamtivostí a sobectvím. Děti si totiž vůbec neváží toho, co manžel vybudoval a jak moc musel pracovat, aby jim zajistil klidné a spokojené dětství. Za děti by dýchal a položil život. Oni však chtějí jen majetek a žádná památka je nezajímá.
Zdroj: Autorský text a skutečný zážitek vdovy paní Jarmily