Článek
Zamiloval jsem se do starší ženy
Bylo to léto roku 1998, když jsem poprvé spatřil Alici. Byla to krásná žena, plná elegance a charisma. Ačkoliv byla o dvacet let starší než já, stále tam bylo něco, co mi velmi imponovalo. Její oči byly hluboké a záhadné a její úsměv měl v sobě něco, co mě naprosto uchvátilo. Byl jsem mladý, nezkušený, ale šíleně zamilovaný.
Alice a já jsme se setkali náhodou v kavárně na rohu našeho města. Pamatuji si, jak jsem stál u baru a ona vstoupila dovnitř. Voněla po jasmínu a letní bouři. Sedla si ke mně a začali jsme si povídat. Byl jsem okouzlen jejími příběhy, její moudrostí a zkušenostmi, které o dost přesahovaly můj vlastní svět.
Naše láska nebrala konce
Začali jsme se scházet častěji a přitom jsme si stále psali a volali. Alice mě vedla do svého světa, ukazovala mi krásu umění, hudby a literatury. Byly to věci, které jsem do té doby nikdy nepoznal. Byla to pro mě kouzelná doba, plná lásky a vášně. Nicméně, pod povrchem se začala skrývat temnota, kterou jsem tehdy neviděl, protože jsem byl svou zamilovaností zaslepený.
Jednoho dne jsem se dozvěděl, že Alice má ještě jiného milence, o dost staršího muže, který byl navíc bohatý a mocný. Byl to její patron, někdo, kdo jí dával luxus, o kterém jsem mohl jen snít. Byl jsem zničený, ale moje láska k ní byla silnější než kdykoliv předtím. Věřil jsem, že mě skutečně miluje a že ten druhý je jen zábavou.
Když se ozval on, byl konec
Nicméně, všechno se změnilo jedné osudové noci. Byli jsme spolu v její vile, když náhle zazvonil telefon. Alice se zvedla a šla ho zvednout. Slyšel jsem její tichý rozhovor a viděl, jak její tvář ztuhla. Vrátila se ke mně, ale už to nebyla ta něžná a milující Alice, kterou jsem znal. Její oči byly chladné a bezcitné. Josefe, řekla chladně, musíš odejít. Už tě nepotřebuji. Nevěřil jsem svým uším. Zeptal jsem se, co tím myslí a dodal jsem, že bych pro ní skutečně udělal cokoliv. To už není důležité, odpověděla ledově. Můj manžel se vrací a já nemohu riskovat, že by tě tu našel.
Naše hra skončila a já jsem byl zdrcený. V té chvíli mi došlo, že jsem byl jen hračkou v jejích rukách, nástrojem k uspokojení jejích potřeb, zatímco čekala na návrat svého skutečného partnera. Bez dalších slov jsem se zvedl a potupeně odešel. Stále jsem přemýšlel nad tím ponížením, které jsem zažil.
Roky plynuly a já se snažil zapomenout na Alici, ale především na tu dobu, kdy jsem byl oslepen láskou a touhou. Ale bolest zůstala, stejně jako vzpomínky na tu ženu, která mě učila milovat a zároveň mě zničila. Naučil jsem se, že ne každá láska je opravdová a ne každá vášeň je trvalá. Ale i přesto, někde hluboko uvnitř, mě ta zkušenost navždy změnila.
A tak, když dnes procházím kolem té kavárny, kde to všechno začalo, cítím takové divné pocity nostalgie a smutku. Miloval jsem ji a ona mě jen zneužila a vyměnila za jiného. Někdy si ale říkám, jak se má. Zda je šťastná a spokojená.
