No tak vám staří lidé občas tykají. To je toho

Při čtení článku o zdravotníkovi, kterému někteří pacienti tykají, jsem měla pocit, že se celá situace bere příliš vážně. Chápu, že vykání a tykání jsou důležité prvky společenské etikety a profesionálního chování, ale je také potřeba rozlišovat mezi malichernostmi a skutečnými problémy.

Starší pán, který zdravotníkovi tykal, to pravděpodobně nemyslel nijak neuctivě. V jeho věku je možné, že si jednoduše udržuje své zvyky a způsob komunikace, který je mu blízký. Může to být jeho způsob, jak navázat přátelský vztah nebo se cítit pohodlně v prostředí, které je stresující. Navíc, v některých generacích bylo tykání běžnější, zejména v neformálních situacích. Osobně vypadám na podstatně méně let, než kolik je mi ve skutečnosti a taky se mi stane, že mi občas někdo zatyká. Je ovšem velký rozdíl v tom, jak je to myšlené. V životě by mě nenapadlo chtít třeba vykání po prodavačce, která mě zná od plínek, po mojí učitelce se základky nebo po známých mých prarodičů, i když mě vidí poprvé. Neřeším tykání nebo vykání, ale to, jakým stylem se mnou daný člověk komunikuje. Na druhou stranu, úplně cizí lidé mi netykají a osobně si myslím, že je to způsobené tím, co který člověk vyzařuje. O mně se říká, že vzbuzuju přirozený respekt a zřejmě na tom něco bude.

Je pochopitelné, že zdravotník chce zachovat profesionální atmosféru, ale je důležité si uvědomit, že v nemocnici jde především o péči o zdraví a pohodlí pacientů. Pokud se pacient cítí lépe a bezpečněji díky méně formální komunikaci, může to pozitivně ovlivnit jeho celkový stav a ochotu spolupracovat. Chápu, že zdravotníkovi to může být nepříjemné a rozhodně to respektuji, ale kdyby mi někdo tykal a mně se to nelíbilo, tak se ozvu. Rozhodně nebudu mlčet, vypisovat se na internetu a očekávat, že se něco změní. Pánovi to mohl naprosto v klidu a nekonfliktně vysvětlit, třeba to částečně převést na srandu, ale prostě ho jemně upozornit, že tykání je nevhodné. Neudělal to, tak čemu se diví? Nemusí na dotyčného pána hned řvát, že spolu husy nepásli. Je to prostě o komunikaci a dost mě děsí, že s lidmi pracují lidé, kteří mají s komunikací evidentně velký problém.

Práce zdravotníka je náročná a plná výzev. Podle mě je lepší věnovat energii tam, kde je to opravdu potřeba, než se zbytečně stresovat nad detaily, které nijak neovlivňují kvalitu péče nebo náročnost práce. Místo toho, aby se řešilo, jestli starý pán tyká nebo vyká, by se možná mělo soustředit na to, jak pacientům co nejvíce zpříjemnit pobyt v nemocnici. Pacienti, kteří se cítí dobře a v pohodě, mají lepší šance na uzdravení. A pokud je s pacienty lepší pořízení, tak ať klidně tykají. Teď jsem si vzpomněla, že když jsem během covidu chvíli dobrovolničila v nemocnici na infekčním, tak mi tam staří lidé vlastně taky tykali. Upřímně mi to přišlo spíš milé, bylo vidět, jak moc si potřebují s někým vytvořit v tom neosobním prostředí vazbu. A když jsem viděla ty ostatní čarodějnice co tam byly, ani mě moc nepřekvapilo, že si vybrali zrovna mě.

Na konci dne je důležité, že pacienti dostávají kvalitní péči a cítí se v nemocnici dobře. Tykání od pacienta, zejména staršího a možná zmateného, by nemělo být důvodem k rozhořčení. Může to být naopak příležitost k posílení empatie a porozumění mezi zdravotníky a pacienty. Dobrý vztah a komunikace mohou jsou klíčem k úspěšné léčbě a spokojenosti všech zúčastněných.

Věřím, že v tomto případě je potřeba nadhledu a trocha tolerance. Malichernosti by neměly stát v cestě tomu nejdůležitějšímu – poskytování kvalitní péče a vytváření přívětivého prostředí pro pacienty.