Kurýři do bytu nedonášejí. Pokud chcete nadstandard, musíte si připlatit

Před pár dny jsem psala článek Dýška? A za co jako? Za práci odměňuje zaměstnavatel a pod článkem se rozjela zajímavá diskuze. Většina lidí považuje dýška za nesmysl, stejně jako já. Jsou tu ale i tací, kteří vyžadují nadstandard a odmítají za něj zaplatit.

Překvapilo mě, kolik lidí trvá při objednávce jídla domů k roznášce až do bytu a odmítá za ni zaplatit. Je však velký rozdíl mezi tím, jestli extra neodměňujete standardní práci, nebo vyžadujete nadstandard a považujete ho za samozřejmost. Tak to totiž není. Pokud to není uvedeno jinak, je dodávka za první uzamykatelné dveře. Tzn. pokud bydlíte v paneláku nebo bytovce, je to ke vchodovým dveřím. Pokud to chcete až před byt, musíte si to domluvit a také za to pochopitelně zaplatit.

Osobně jsem kurýra požádala o výnos k bytu jen jednou. Bylo to v první covidové vlně a kdy jsem ho měla. Ačkoliv to v té době společnost nabízela jako samozřejmost, přesto jsem to extra ocenila, protože to byly 4 patra bez výtahu a mně to hodně pomohlo. Jinak ale nemám problém si pro jídlo ke vchodu seběhnout a razím heslo „hlavně nezdržovat“. Uvědomuju si, že kurýr toho má ke stihnutí hodně, a i když by někdo mohl argumentovat tím, že „váš zákazník, váš pán“ vždy se snažím předání maximálně urychlit. Vždy, když kurýr zavolá, že se blíží, tak sejdu dolů, aby na mě nemusel čekat. Mně ty 2 minuty, než dorazí nic neudělají, kdežto kdyby on čekal na mě, bude mu to komplikovat práci. Objednávku mám předem zaplacenou kartou, takže předávka jídla se uskuteční během pár sekund. Občas kurýr ani nevystoupil z auta a podal mi jídlo okýnkem.

Myslím si, že je to hlavně o respektu. Já respektuju, že kurýr je v práci a když ho nebudou lidé zdržovat, stihne si víc vydělat. Stále trvám na tom, že dýško rozhodně není samozřejmost a to, že někdo jen dělá dobře svoji práci si nezaslouží extra ocenění. Na výplaty mají zaměstnanci zaměstnavatele. Co by ale samozřejmosti mělo být v jakékoliv životní situaci, je slušnost a respekt. Proto se nikdy nechovám k zaměstnancům ve službách drze nebo přezíravě, jako to vidím u spousty zamindrákovaných lidí. Ti si chvíle, kdy se sami stanou zákazníky vychutnávají tak, že zaměstnance ponižují, povyšují se a užívají si „svou chvíli“ než se zase vrátí do svého nicotného života. Vrací se s pocitem, že alespoň na chvíli byli někdo a jak to ostatním dali „sežrat“. Což je ubohost a čím níže e na společenském žebříčku člověk nachází, tím je jeho chování horší. Málokdo si uvědomuje, že slušné chování je velká vizitka. Ukazujete tím, mimo jiné, že jste v životě v pohodě a nemáte žádné mindráky, které si potřebujete „léčit“ na lidech, kteří se nemohou bránit.