Článek
Nechodím do práce, abych suplovala krizový tým. Mám svou agendu, své úkoly a taky své limity. Ale v kolektivu, kde se nosí „ženská solidarita“, je odmítnutí automaticky bráno jako zrada.
Jenže já jsem si nebrala hypotéku na barák proto, abych seděla v práci dvanáct hodin denně jen kvůli tomu, že kolegyně nestíhá – protože má nemocné dítě, manžela, co nepomůže, a školku, která zavírá ve čtyři.
Ano, chápu, že děti stonají. Chápu, že rodiče to mají těžké. Ale proč bych měla nést jejich zodpovědnost? Proč mám permanentně fungovat jako záplata systému, který dává všem kolem mě alibi, ale mě označí za „bezohlednou“, když si jen chráním svoje hranice?
Nejsem krizový tým
Řeknu to natvrdo – už mě nebaví, jak se u nás ve firmách rozděluje péče a pracovní loajalita. Jedni mají „osobní důvody“ a volno, druzí mají „odvést práci za každou cenu“.
A hádejte, kdo je kdo?
Ano, ty s dětmi jsou chráněná kasta. A my ostatní? Jsme prostě ti, co mají držet pusu a makat.
Nejhorší je, že když se ozvu, nikdo neposlouchá fakta. Všichni slyší jen tón. „Tohle se přece neříká.“ „Kde máš srdce?“ „Až budeš mít vlastní děti, pochopíš.“
Jenže tohle není o dětech. Tohle je o tom, že si někdo zvyká, že za něj někdo jiný prostě dělá.
Není empatie jako empatie
Mě nikdo nešetří, když mi není dobře. Za mě nikdo nezaskočí, když jsem přetížená. A už vůbec mi nikdo nezkrátí směnu, protože mám „soukromé záležitosti“.
Ale jakmile jde o matku, pravidla neplatí. Všechno se ohýbá, všichni chápou, a kdo nechápe – má problém.
Tak dost.
Solidarita není jednosměrná. A ženský kolektiv není charita. Pokud má být práce férová, tak ať platí stejná pravidla pro všechny. Ať se komunikuje pěkně narovinu. A hlavně – ať se z lidí, kteří „nepomáhají dost“, nedělají hyeny.
Nechci být nenáviděná. Ale budu klidně neoblíbená.
Když řeknu ne, neznamená to, že nemám srdce. Znamená to jen, že jsem si přestala nechat všechno líbit.
Protože moje práce má taky svou hodnotu. A můj čas taky něco stojí.
A jestli je to nepřizpůsobivé? Tak ať.
Radši budu nepřizpůsobivá než udřená a neustále v práci.
