Článek
Když mi manžel oznámil, že pro mě má překvapení, jiskřila jsem radostí. „Letíme k moři, Katko! Egypt, slunce, moře, odpočinek,“ prozradil mi s úsměvem a já jsem se nemohla dočkat. Náš dvouletý syn Samuel, který už byl v té době ve fázi objevovaní a nového průzkumu, měl samozřejmě jet s námi. Byla jsem nadšená, ale zároveň jsem tušila, že to nebude žádná idylická dovolená, jak by si někdo mohl myslet.
Jeli jsme na dovolenou s naším malým synem
Již cesta letadlem byla předzvěstí toho, co nás čeká za peklo. Samuel byl od vzletu v roli malého tyrana a choval se naprosto šíleně. Křičel, dožadoval se jídla a pití a když už měl vše, co chtěl, zjistil, že by se mu přece jen chtělo spát. Jeho protesty proti nedostatku pohodlí (které v ekonomické třídě opravdu není možné zajistit) byly slyšet zřejmě až do pilotní kabiny. Spolucestující nás přestávali ignorovat a začali se dívat s mírně zdvořilými, ale jasně znepokojenými pohledy. Kdo by také chtěl poslouchat malé a protivné dítě, které se chová naprosto šíleně.
Po přistání v Egyptě se situace nezlepšila. Samuel, který byl plný energie, to vzal přímo na pláž, kde jeho touha objevovat svět pokračovala. Běhal po pláži a já, která jsem vždy byla trpělivá, jsem místo toho, abych relaxovala pod slunečníkem s knihou v ruce, musela běhat za svým synem a snažila jsem se zabránit jakémukoli možnému neštěstí. Manžel se snažil pomáhat, ale bylo vidět, že je stejně ztracený, jako jsem já. Vše bylo šílené a nedalo se to vydržet. Náš syn se choval jako neskutečný tyran, nepomohlo domlouvání, dostal na zadek, ale nic z toho nevedlo k jeho uklidnění.
To, co nám tam provedl, je doživotní ostuda
Večer se situace mnohonásobně zkomplikovala. Vše začalo poté, co se u Samuela začaly projevovat příznaky střevních problémů. Horečka a zvracení se střídaly s momenty, kdy se cítil lépe, což nás udržovalo v neustálém napětí. Když už jsem si myslela, že je vše na dobré cestě, tak se zase den změnil v naprosté peklo. Naše návštěvy pláže byly o to více omezené, strach a úzkost z dalšího zhoršení jeho stavu nám nedovolily užívat si naší dovolené tak, jak bychom chtěli.
Náš pobyt u moře se stal řadou bojů s naším malým vůdcem, který se postaral o to, že jsme měli z ostudy kabát. Na pláži se totiž zcela nečekaně posadil a vykakal přímo před lehátko cizích lidí. Bylo to šílené, lidé na nás zavolali policii a my měli z ostudy kabát. Ihned se o tom dozvěděli na hotelu a všichni lidé, kteří cestovali se stejnou cestovní kanceláří. Při zpátečním letu jsem byla šťastná, že se vracíme domů. Egypt byl krásný, ale toto byla dovolená, kterou bych nikomu nepřála. Dovolenou s dvouletým synem už nikdy nechci absolvovat. Příště půjde k babičce a my s manželem budeme mít klid. Tohle je naprosté peklo.