Článek
Když má dítě dvě babičky, je to fajn. Užije si zábavu u prarodičů a my máme možnost mít pár hodin nebo dní pro sebe. Jednou babičkou je moje matka, druhou pochopitelně tchyně. Naše vztahy jsou řekněme pozitivní. Když se vidíme, sice neskáčeme radostí a hned se neobjímáme, ale rozhodně nemáme ani nijak toxický nebo špatný vztah. Jsme k sobě tolerantní.
Babička může (skoro) všechno
Víceméně se nevměšuje do mé výchovy a já nijak nemluvím do toho, co dělá s vnoučaty ona. Je tak nějak pochopitelné, že u mě kladu větší důraz na výchovu, zatímco u ní jde spíše o zábavu. To je v pořádku. Každý ať dělá, co uzná za vhodné, a chová se k dětem podle svého nejlepšího vědomí i svědomí. Tak by to mělo fungovat – tedy pokud to nepřekročí určitou únosnou mez.
Ach, ten cukr
Nejsem žádná poblázněná radikální matka, která by označila cukr za jed. Cukr sice není zdravou potravinou, ale nejde o to ho úplně vyloučit z jídelníčku. Sladká jídla a dezerty se bez cukru neobejdou.
Snažím se ale, aby ho nebylo příliš. Čaj se dá pít neslazený, případně s trochou medu. K pití je vždy lepší voda než různé sirupy nebo džusy pochybné kvality. Když má dítě chuť na něco sladkého, je lepší mu dát kousek ovoce než cukrovinku. U mé tchyně je to bohužel trochu jinak.
Klidně, ale s mírou
„Maminko, necpěte do něj samé sladkosti. Dejte mu radši kousek ovoce.“ To byla věta, kterou jsem už nemohla dál dusit v sobě. Nemám nic proti tomu, když mu občas koupí nějaký pamlsek, ale vadí mi, že mé dítě dostává sladkosti od rána do večera. Začne to slazeným čajem, pokračuje vodou se šťávou, pak přijdou bonbony, sušenky, čokoláda. Potom sladké jídlo k obědu, odpolední dezert. A to vše je proloženo bonbony jako odměnou za správné chování.
Tři čtvrtiny těch věcí by přitom šly úplně v pohodě eliminovat. Pít sladké nápoje není nutné a cukrovinky by šlo nahradit kouskem ovoce. Mohli bychom ponechat třeba jen ten dezert – domácí štrúdl a pár bonbonů během dne by mi nevadilo. Přeci jenom je to babička, a tak ať dítě trochu rozmazluje, že?
To neumíme žít bez cukru?
Opravdu neumíme jako společnost žít bez cukru nebo ho alespoň omezit? Je takový problém pít čistou vodu? Koupit si kvalitní čaj, který nemusíme sladit? Místo sušenky a čokolády si dát sladké ovoce? Neříkám, že by se všechny cukrovinky měly zamknout pod zámek, ale když někdo za den zkonzumuje desítky kostek cukru jenom tím, že pije sladké nápoje, je to k zamyšlení.
Anketa
Zdroj: https://www.stobklub.cz/clanek/kolik-cukru-je-obsazeno-v-napojich-/