Článek
Na pracovištích se stále častěji rozevírají nůžky mezi zaměstnanci s dětmi a těmi bez nich. Zatímco matky si nárokují speciální úlevy, zbytek kolegů tiše a nedobrovolně dotahuje jejich povinnosti. Ať už jde o home office, časté absence kvůli nemocným dětem nebo zkrácenou pracovní dobu, výsledkem je frustrace, únava a pocit nespravedlnosti.
Home office jako „právo matek“
Možnost pracovat z domova dnes není ničím výjimečným, jenže firmy ji často automaticky poskytují hlavně matkám s malými dětmi. „Kolegyně se ráno omluví s tím, že musí zůstat doma, protože nemá hlídání. Jenže její práci někdo udělat musí. Bezdětní zaměstnanci mají často smůlu, když sami home office potřebují – například kvůli péči o nemocného partnera nebo stárnoucí rodiče.
Nemocné děti? Kolegyně to odnesou
Jedním z největších problémů jsou opakované absence. Dítě onemocní, matka si bere paragraf nebo volno, a práce se hromadí. Bezdětní kolegové musí zaskakovat, aniž by za to dostali odpovídající uznání či odměnu. Matky se často ohánějí tím, že výchova budoucích „plátců důchodů“ je společensky nezbytná. Jenže bezdětní kolegové protestují, že v práci nejsou od toho, aby dělali práci za někoho jiného.
Práce na úkor ostatních
Problém je hlavně v tom, že mateřství se v pracovním prostředí často mění v nepsanou výhodu. Matky automaticky očekávají, že jim okolí vyjde vstříc, aniž by braly v úvahu, že jejich úlevy znamenají větší zátěž pro ostatní. Pokud je potřeba zůstat déle v kanceláři, bezdětní kolegové jsou první na řadě. Pokud se blíží termín odevzdání, jsou to právě oni, kdo dohánějí resty.
Manažerská selhání a matky „nad zákonem“
Místo spravedlivého rozdělení povinností se manažeři často raději přikloní na stranu matek s dětmi, aby se vyhnuli nepříjemnostem. Výsledek? Bezdětní zaměstnanci se cítí znevýhodnění, jejich nespokojenost roste, a týmová atmosféra trpí.
Je na čase si přiznat, že matky nejsou žádné oběti. Ano, skloubit práci a rodinu není snadné, ale to neznamená, že jejich kolegové musí pykat za jejich životní volby. Každý si přece své priority určuje sám. A pokud se někdo rozhodne mít děti, neměl by očekávat, že okolí převezme část jeho pracovních povinností.
