Článek
Filip miloval čísla, číselné řady, jízdní řády, vlaky a tramvaje. Věděl, kdy byla jaká tramvaj vyrobena, jaké má číslo a kde jezdí. Psal několikastránkové číselné řady vyrobených těchto drážních vozidel. Byl ve své světě a tam byl šťastný.
Velké starosti mu však dělo, aby měl čisté ruce. Byl schopen si je mýt tak dlouho, až mu rozpraskaly, museli jsme ho hlídat, aby si neublížil. Naštěstí měl přidělenou asistentku, která se s ním naučila pracovat a odvedla vždy jeho pozornost od mytí rukou. Ideální by pro něj bylo, kdyby všechny dny byly stejné. V pondělí měl problém odejít do školy, v sobotu tam zase chtěl jít. Jednodenní volno pro něj bylo utrpení. Nesnášel hluk, když učitel ve třídě zvýšil hlas, nechápal, co se děje, začal se klepat. To se pak s paní asistentkou šli projít po budově, aby se uklidnil. Díky své inteligenci zvládal učivo s přehledem. Poslouchal a vše vnímal, i když se zdálo, že nedává pozor. Spolužáci si na jeho výstřednosti zvykli, byli spolu od školky. Občas mu někdo pomáhal, občas ne.
Filip byl šťastný stále všechny kolem sebe miloval, ptal se každého, jak se má, jak se mu daří. Nepoznal však ani ironii, ani že si z něho někdo dělá legraci. Ve škole si našel spolužáka z vyššího ročníku, kterého považoval za kamaráda. Neviděl, že si z něj dělá legraci, že ho ponižuje. Viděli jsem to my kolem a snažili jsme se zasáhnout, ale Filipovi jsme spíše ubližovali.
Takto prošel základní školou. V devítce si vybral školu, kde umí s těmito dětmi pracovat a bude programátorem. Těžko říct, zda se někdy ožení a bude mít děti. V každém případě díky svému pozitivnímu nastavení bude šťastný. Ne všichni s aspergerem to takto mají.
