Článek
Když přešla Aneta na naši školu do šesté třídy, zjistili jsme, že její střídavou péči budeme muset začít řešit i my. Jako třídní jsem už v září začala od otce dostávat e-maily, ve kterých mě manipuloval, abych napsala, že Aneta je slabá, neumí to, co by měla. Chtěl Anet do své výhradní péče. V říjnu přišla zpráva z poradny, kterou jsem ani nemusela číst. Aneta je má poruchu pozornosti ADHD, kdy se střídá nadměrná aktivita s únavou, navíc se dysgrafik a dyslektik. Její prospěch se ustálil na trojkách, přestože byla velmi inteligentní. Její ADHD ji bohužel nedovolilo soustředit se na práci. Nevydržela sedět. Její zápisy byly nečitelné, nepoužitelné, a tak si vše fotila, ale asi se na to nikdy nepodívala. Sebemenší domácí příprava byla trestem pro rodiče i pro Anetu. Odpoledne už neměla sílu ani motivaci něco dělat.
Ke konci šestky na ní přišla puberta. Přestala nosit pomůcky a kolegyně, které lpí na sešitech a učebnicích, se mohly přetrhnout s poznámkami. Její omluvou bylo: „Mám to u mamky a teď jsem u taťky,“ a naopak. Po rozhovoru s matkou jsem věděla, že lže. Po dohodě se speciální pedagožkou jsme Anetě daly druhé učebnice a bylo po problému. Zároveň jsme oba rodiče upozornily, že Aneta potřebuje stálý režim, aby se naučila své ADHD zvládat. Přesná pravidla, denní rytmus, určený čas na práci a na odpočinek.
V sedmé třídě jsme jasně poznali, kdy je u taťky a kdy u mamky. Taťka se znovu oženil, přestěhoval se do 40 km vzdáleného města, přišlo miminko. Aneta chodila do školy nevyspalá, ležela na lavici a nepracovala. Otec potvrdil, že vstávají ráno v půl šesté, ale Aneta chodí spát v deset. Na můj dotaz, zda má u sebe mobil, reagoval udiveně, že jí ho přece nebude brát. Když byla Aneta u matky, pracovala v rámci svých možností. Rodiče spolu přestali vycházet, protože se neshodli na způsobu výchovy. Taťka své holčičce dovolil vše, mamka se s Anetou jen hádala. Matka trvala na pravidlech, na režimu, který jsme si domluvily. Vše se odráželo ve škole. Obrovské výkyvy ve výsledcích. Aneta začala chodit k psycholožce, kterou navštěvovala v době rozvodu. Ta více méně potvrdila, že střídavá péče týden - týden Anetě neprospívá, nikde se necítila doma. Začala s Anetou pracovat.
V osmé třídě přišla Anet s umělými řasami, dlouhými nehty, průšvih s elektronickými cigaretami. Taťka to vzal sportovně, všichni zkusili, mamka nevěděla, co má dělat. Aneta se s mamkou hádala čím dál víc, ve škole o ní nemluvila hezky. Společně s oběma rodiči jsme začali řešit, co po základce. Otec šel cestou nejmenšího odporu a navrhoval učební obor, a pak že se uvidí. Matka si uvědomovala potenciál, ale nechtěla si připustit, že Aneta se učit nechce. Osmou třídu jsme všichni protrpěli. Aneta byla dost nedůtklivá, někdy reagovala hodně ostře.
Začátkem devítky jsme si všimli změny chování, Aneta by apatická, neodmlouvala nám. Změnila styl oblékání. Oversized mikina a volné rifle. Teprve tělocvikářka mě upozornila, že Aneta je velmi hubená. Jako všichni rodiče, byli zaskočeni, nejprve problém popírali, a pak začali jednat. Aneta se nastěhovala k otci, ještě v průběhu devítky změnila školu.
Určitě existují desítky případů, kdy střídavé péče funguje a je bez problémů. Rodiče se shodnou, dítěti to vyhovuje. Ale mám pocit, že lidé, kteří se shodnou, se prostě nerozcházejí a dítě by se nemělo neustále stěhovat.
