Článek
Tím nejpřirozenějším důvodem je stěhování, pro žáky velká a velmi často nechtěná změna, se kterou se musí vyrovnat. Dojde k oslabení a pozdějšímu zpřetrhání původních sociálních vazeb a k navázání nových, nic zajímavého pro článek na Seznam.
Zajímavější jsou případy žáků, kteří mění školy pravidelně každý rok nebo každý druhý rok. A důvod? Učitelé si na ně zasedli.
A tak přijde do školy žádost o přestup žáka, který má, dejme tomu, v šesté třídě 300 omluvených hodin za druhé pololetí (v šesté třídě mají obvykle 30 hodin týdně a v pěti měsících druhého pololetí jsou jarní prázdniny, Velikonoce, státní svátky a školní výlety), je neklasifikovaný z několika předmětů a má zajímavou známku z chování, když je dobře, tak dvojku. Každý ředitel si takového žáka a jeho zákonné zástupce pozve, aby viděl, s kým má tu čest. Rodiče se snaží, žákovi je to jedno a ředitel nemůže nic.
Vysokou absenci měl z důvodu stresu ze školy, vše omluvené od lékaře. Neklasifikovaný je logicky, protože vůbec nebyl ve škole, a když byl, platil školní řád, ve kterém se píše, že žák po delší absenci nemá být zkoušený. Takže když přišel do školy, učitelé zadali látku, kterou se má doučit, domluvili si termíny a žák pak opět nepřišel. Navíc učitelé si na něj přece zasedli.
Vůbec nepopírám, že od určitého okamžiku bylo žákovi špatně, když měl jít do školy. Stále je mi špatně od žaludku před třídními schůzkami i před plánovanou návštěvou ředitelny, a to už mám plno let praxe a jsem dospělá. O to těžší to má žák, který se vrací po delší nemoci nebo po lázních do školy. A není to jen o probraném učivu, ale i o vztazích ve třídě a celkové atmosféře. Ale ve škole to tak prostě funguje. Takové situace se však nedají řešit tím, že žák do školy nechodí vůbec, tím se problém jen prohlubuje. Zákonní zástupci se chovají stejně jako žák, problém neřeší, ze smluvených schůzek se pravidelně omlouvají.
A dvojka z chování? V tom je úplně nevině. On si tu rvačku nezačal, on učitelku neposlal do patřičných mezí, on opakovaně ve škole nekouřil, to všechno jiní. A protože ho ve škole nemají rádi, tak to všechno hodili na něj.
Ředitel si pak dá všechno dohromady: Nechodil do školy, a přesto stihl závažně porušit školní řád. Z rozhovoru později vyplyne, že rodina je sledována OSPODem, což tedy vůbec nemuseli říkat, ale je to dobré vědět. Je vidět, že předchozí škola chtěla najít řešení. Rodiče si vybrali přestup na jinou školu, než se tam problém začne projevovat, budou Vánoce, pak druhé pololetí a vše se opakuje.
Rozhodnutí o přestupu žáka na školu je v pravomoci ředitele, radíte mu žádost zamítnout? On by rád, ale pokud není naplněna kapacita třídy, musí povolit přestup každému, kdo o něj požádá. Dnes už není běžné, snad s výjimkou Prahy a Středočeského kraje, aby byly třídy zcela naplněné, tedy aby měly třicet žáků. Takže žák bude přijat. Ředitel si uvědomuje i rizika plynoucí pro kolektiv, do kterého bude začleněn, ale nemá možnost volby. Třídní učitel dostane jen nejnutnější informace, aby nedošlo k nějaké předpojatosti. Bude to další žák, který bude potřebovat individuální přístup, takových už má ve třídě pět. Celý učitelský sbor doufá, že si na žáka na minulé škole opravdu zasedli a nebude to tak zlé.
P.S. První školní den přijde Anička domů a říká mamince, že mají ve třídě nového žáka. Maminka se pochopitelně zeptá, jaký je? Anička odpoví, že takový jako divný…
