Článek
Ze zákona má škola povinnost vytvářet pro žáky bezpečné prostředí, a to zejména dohledem nad žáky v průběhu vyučování. Tedy od okamžiku, kdy vkročí do školy za účelem vzdělávání až do okamžiku opuštění školy po skončení vzdělávání. Jsou to přestávky, dohledy na chodbách, v šatnách, v jídelně a o volných hodinách. Máme členitou školu a každou přestávku stojí na svých stanovištích jedenáct učitelů. No, u deváťáků stojí, na první stupni a v šestkách běhají ze třídy do třídy a na záchod. Pokud dojde ke školnímu úrazu, odpovědnost má škola, která potom může požadovat náhradu škody po pracovníkovi, který vykonával dohled.
V průběhu hodiny leží zodpovědnost na učiteli. Pustit či nepustit?
Můj pohled:
I. Zohledňuji:
1. osobnost žáka a jeho případné problémové chování nebo naopak stydlivost (tady jsem velmi empatická, zejména k chlapcům)
2. zdravotní stav - když je někomu špatně, pošlu s ním asistenta nebo spolužáka, když se dlouho nevracejí, pošlu zvěda, pak řeším
3. počet žáků, které jsem již pustila - po obědě a po tělocviku je poptávka vyšší, ale rizika větší
4. vnější faktory - na chodbě je zvýšený pohyb apod.
5. objektivní faktor - lékařské doporučení, ADHD, před lety měly tyto děti procházku dokonce doporučenou z poradny
II. Rizika pustit (vše uvedené se již stalo)
Užívání návykových látek; vandalismus; šikana…
Zvracení; ztráta vědomí - to byl pořádný průšvih. Kolegyně pustila holčinu na WC, zapomněla na to, asi po čtvrt hodině ji našla hospodářka. Vyšlo najevo, že téměř celý den, rozumějte 24 hodin, nic nejedla a téměř nepila.
Úraz na schodech, na toaletách, zaseknutý zámek na WC.
III. Rizika nepustit
Bolest břicha a následné výčitky mého svědomí, případně stížnosti rodičů.
Pozvrací vás nebo spolužáky. Obojí se mi už stalo, ať žije mléko do škol. Tady nešlo ani tak o nepuštění, ale špatné načasování ze strany žáka. Dnes už mi to připadá vtipné.
U starších děvčat je požadavek spojený se strachem, pánové prominou, z nechtěných skvrn na oblečení. Opět jsem velmi empatická.
Příklad špatného rozhodnutí v dobré víře: Kolegyni se v pátek stalo, že kluci přišli později z tělocviku a chtěli na WC, pustila je, poslala s nimi asistentku. Po chvilce se ozval mohutný hlas pana zástupce a rozjásaní chlapci dostali důrazné poučení. O trochu méně důrazné poučení dostala i kolegyně. Asi bych to udělala stejně.
Pustit či nepustit. Já pouštím. Pouštím, i když znám rizika. Pouštím jen jednoho a pouštím i na procházku, občas někoho na WC pošlu - to má můj pud sebezáchovy dovolenou. Ale všeho do času i na mě někde ten průšvih čeká.
