Článek
- Tak Sabčo, co bys chtěla jednou dělat? Kam si budeš dávat přihlášku?
- Nikam, já se dobře vdám, já nechci nic dělat.
Trochu jsem se usmála. Je to zcela mimo moje chápání.
V šesté třídě patřila mezi takové ty zlaté holčičky, hlásila se, plnila všechny úkoly, samé jedničky. V sedmé třídě nastoupila puberta a hlavně přišel rozvod rodičů. Na konci sedmičky jsme začali řešit její celkem odvážné fotky na FB. Pro čtenáře, kteří pracují mimo školství, škola je povinna řešit vše, co se týká jejich žáků na sociálních sítích. Zavolali jsme do školy rodiče a jejich postoj? Vždyť je hezká, co prý máme?
V osmé třídě jsme už Sabinu nepoznávali my a ani její spolužáci. Nalepené řasy, bezchybný makeup, dlouhé nehty, krajkový crop top a v pupíku diamant. Opravdu nešlo nevidět. S nikým se moc nebavila. Fotek v internetovém prostoru přibývalo, prospěch šel dolů. Zhoršení prospěchu rodiče neřešili, však je mladá a hezká. O vhodnosti oblečení jsme neměli odvahu mluvit, pravděpodobně si s maminkou outfity sdílely.
V devítce už měla na vysvědčení čtyřky, nabídku učebních oborů odmítala. Nedávno jsem ji viděla na parkovišti u obchodu. Parkovala krásné žluté Lambo, vypadala skvěle.
Vyšlo jí to? Pravděpodobně ano, alespoň po materiální stránce.
Jako učitelky jsme ty hodné holky, co vždycky všechno splnily, pomáhaly. Vzdělání je pro nás nejvyšší priorita, nejhezčí dárek kniha a pupík nikdy neukazujeme. Snažíme se pochopit, jak funguje dnešní svět, ale moc nám to nejde.
