Článek
Společně s žáky s různými poruchami učení, chování, pozornosti vstoupilo do škol individuální hodnocení žáků. Žáci s podpůrnými opatřeními mají upravený rozsah i formu prací, můžeme hodnotit jen cvičení, která vypracovali. Jedničku tedy dostávají nejen žáci, kteří vypracovali správně cvičení celé, ale i ti, kteří vypracovali jen jeho část a mají ji správně. Na tento přístup mají nárok, v případě, že by učitel při hodnocení úlevy nezohlednil, začnou rodiče bojovat za svá práva svých dětí, i když zprávy z poradny jsou jen doporučení.
Rozdíly v poměru hodnocení - splněná zadání jsou tedy v už rámci třídy a co teprve rozdíly mezi školami. Na některých školách se kvůli nedostatečným výsledkům touto známkou na vysvědčení také hodnotí, na jiných se vypracuje plán pedagogické podpory jako prevence školního neúspěchu a žáci prostě tu pětku nedostanou. Každý, kdo již někdy takovýto plán vypracovával, si dá pozor, aby mu žáci prospívali alespoň dostatečně.
Známka již není objektivním srovnáním a vytváří falešný obraz znalostí a schopností dětí. Učitelé jsou však zaměstnanci státu a dělají to, co jim stát nařídí, i když s tím nesouhlasí.
Známka je dnes spíše nástroj motivační, ale lidé to neví. Nadaní a dobře motivovaní žáci dělají vše pro to, aby jedničky dostávali stále. Dvojka je pro ně signál, že se mají učit. Někteří žáci si nastaví hodnoty jinak, stačí dvojka, trojka, ale čtyřka už je špatně, musíme něco začít dělat. Stejně tak reagují i rodiče.
Čím déle učím, tím víc jsem přesvědčená, že než takto deformované hodnocení známkou, bude lepší slovní hodnocení. Jen se nesmí stát, že se známka jen překopíruje do nějaké fráze. Hodnocení by mělo mapovat učební pokrok: Vyjmenovaná slova sice umí odříkat, ale ještě nepozná jejich další tvary a slova příbuzná a píše s chybami. Já tomu jako učitelka rozumím, nevím, jak jiní.
Pro první tři třídy základní školy se má zrušit hodnocení známkou. Pro rodiče, učitele i veřejnost to bude šok, ale věřím, že si všichni zvyknou a budou spokojeni.
