Článek
Skutečná a určující moc v naší pseudodemokratické společnosti - oligarchická třída vlastníků - je doplňována různě schopnými „servisními vrstvami“ čili pomocnými skupinami.
Sem spadají politici, propagandističtí žurnalisté, „experti“ hájící zájem a aktuální potřeby určujících vlastníků, různé veřejné osobnosti, zástupci „nadací“, think tanků a další . V naší společnosti vlády peněz a majetku se dále k této odvozené a pomocné moci řadí prakticky všichni, kdo vykazují vysoce nadpůrměrné příjmy a majetek (ačkoli mezi těmito dvěma bohatstvími je významný rozdíl!). Tudíž sem spadají i advokáti, soudci aj. A pokud člověk sleduje, jak je soudně postupováno v případě oněch rozhodujících vlastníků (nikoli menších ryb jako Krejčíř či Kožený, nýbrž například Babiš či Bakala), propracuje se postupně i k podstatným otázkám ohledně fungování justice v našem systému nadvlády neospravedlnitelně majetné vlastnické třídy.
Důkaz Babišem a „demokraty“
Pokud by se někomu výše uvedená vymezení zdála jako „dezinformace“, „fake news“ a podobně, pojďme v textu uvést a rozebrat několik zcela konkrétních a myslím vypovídajících příkladů.
Vzpomínáte si například na přelom a začátek tohoto roku? Volby do zastupitelstva jednoho z nejbohatších evropských regionů, Prahy, proběhly již 23. a 24. září 2022. Konečnou podobu dostala nyní vládnoucí koalice až mezi prvním a druhým kolem prezidentské volby (toto je zcela základní dovednost utopit jednu nelichotivou zprávu pod jinými). Mezitím se odehrálo něco, co mělo být poddanými zapomenuto. Protože vítězná koalice Spolu nahlas říkala, že nechce vládnout společně s Prahou sobě (která dostala 14,7 % hlasů) a druzí Piráti dosud předstírali, že nebudou postupovat bez Prahy sobě (viz tzv. „Alianci stability“), odhodlala se koalice Spolu jednat a utvořit vládu s ANO oligarchy Babiše, který byl pro účely volební reklamy nepřítelem číslo 1.
Jména Hana Marvanová (ODS, US-DEU, STAN) a Jana Komrsková (Piráti) si zapište a vyhledejte pro současnou dobu. (A chcete-li, můžete si ode mě přečíst o trudném osudu Jendy Čižinského z Prahy sobě, který tak moc spoléhal na „demokraty“, již si s ním - respektive tedy jeho voliči - vytřeli podlahu.) A uvědomte si nyní toto: oligarcha Babiš si vytvořil politickou stranu a nakoupil média, aby mohl dále rozšířit svůj majetek a moc. Díky značnému objemu peněz na reklamní propagandu se oligarchova strana může tvářit jako někdy pravicová, někdy levicová, může předstírat, že stojí na straně „obyčejných lidí“, dařilo se jí (s pomocí zbývajících oligarchických médií) například také mediálně vyšachovat ČSSD, která byla autorem některých sociálně-obranných opatření v oblasti důchodů či minimální mzdy (návrhy).
V reálném světě je oligarchická strana ANO pochopitelně pravicovou stranou a všemožní její členové, kteří sem byli nakoupeni a přilákáni výdělky, museli tušit, o co se jedná - pakliže byli alespoň v minimálně příčetném stavu. Ostatně ANO například spolu s ODS a SPD prosadilo zrušení tzv. „superhrubé mzdy“, což dalece disproporčně pomohlo vysokopříjmovým lidem (oněm „servisním či pomocným skupinám“, o nichž mluvíme svrchu). ANO je jednou z pravicových stran vedle SPD a pěti stran Fialovy vlády. Je celkem lhostejné, jestli ODS vládne s ANO, nebo s „demokraty“.
Lovení poddaných před volbami
Na mocenském žebříčku nadvlády v naší společnosti se nepochybně nacházejí lidé s různým stupněm uvědomění a různým množstvím informací o tom, jak funguje celek této nadvlády. Různě inteligentní lidé, kteří do různé míry korigují své jednání ve prospěch rozhodujícího vrcholu naší pseudodemokratické společnosti - kterýžto vrchol však dosud zůstává určujícím magnetem.
Jak tedy oblbnout lidi? Můžete tvrdit, že „zachraňujete demokracii“, že vám jde o „morálku“, že „hájíte národ před nebezpečím zvenčí“ v podobě uprchlíků případně s jinou barvou pleti nebo ruských tanků, které prý co nevidět mohou být zase v Praze. Za pomoci štědrých dárků od ostatních oligarchů můžete vyvolávat, že vám jde o „debabišizaci a degraofertizaci“ nebo můžete svůj politický byznys rozmnožovat tím, že vyhlásíte „záchranu tradiční rodiny před plány homosexuálů“. Vždyť to všechno znáte.
Nejvyššího vrcholu asi dosáhla předvolební manipulace poddaných v USA, kdy mají korporace a oligarchové poměrně neskrývaně nakoupenou drtivou většinu mediální a politické moci a poddané obyvatelstvo potom zaplaví jakkoli vyšinutými lžemi a manipulacemi (na něž jsou výše uvedené z Česka variacemi). Celý systém nadvlády pak jede po volbách dál, přičemž je poměrně lhostejné, která ze dvou stran v USA vládne. A rozpory jsou potom propagandisticky překryty vlajkou, „bohem“ nebo osobou prezidenta - kdy ten český je používán spíše jako americká vlajka a bůh než americký prezident.
Nejpodstatnějších jádrem ale tedy je: jak získat poddané, aby volili politiku, respektive mocenské hráče, kteří jednají ve prospěch vlastnické třídy a jejího bohatého servisu a na úkor ostatních (což je vždy nějakým způsobem odstupňováno).
Pirátská vějička, levicové mimikry, metrodezert
Vývoj, mediální obraz v oligarchických médiích a reálné kroky českých Pirátů se vyplatí pozorně sledovat. Vedle hanebného jednání v Praze, jež je odkazováno výše, je zde jednání na vládní úrovni.
Zde můžete opakovaně spatřit, že Piráti vyjádří lehký nesouhlas s tím či oním opatřením (záměrně odložené a nízké zdanění mimořádných příjmů různých bohatých vlastníků, upuštění od řádné valorizace důchodů, privatizace pošty a dalších částí státu), aby pro tato opatření nakonec vždy zvedli ruku. Tato komičnost je pak doprovozena řečmi o tom, že jsou „středová strana“, která se řídí „objektivními daty“. A také heslem nadále visícím na jejich centrále o tom, že „mají odvahu dělat, co je správné“. Pravda je taková, že Pirátům muselo být částečně pomoženo českými oligarchickými médii (s vlivem v tzv. veřejnoprávních), aby pomohli poskládat dostatečný počet mandátů s ostatními „demokraty“ - zatímco konkurenční oligarcha Babiš na ně lítě útočil. Ale nyní před evropskými volbami uvidíme, jak bude náhle objevená kritičnost Pirátů vůči zbytku pravicové moci tlumena českými oligarchickými médii a jejich ideology (o tom ještě v poslední kapitolce).
Pravda je také taková, že řada členů Pirátské strany, kteří jsou relativně noví v systému české nadvlády, v politice vydělává tak dobře, jako by se jim nemuselo jinde poštěstit. Byli jsme v minulosti svědky toho, jak se ozývá (politicky extrémně zmatené) „levicové křídlo“ Pirátů, ale to bylo vždy za pomoci ostatní pravicové moci potlačeno. Je to tedy podobné jako s výše zmíněnou Prahou sobě, možná bídnější: dopředu je lehká opozičnost či alternativnost Pirátů velmi oslabená, jejich členové tomu ideologicky napomáhají a dají se poměrně snadno koupit. To ale neznamená, že do budoucna se nebudou podobné pseudoopoziční strany objevovat. Právě naopak. Máme zde přejmenovanou ČSSD v podobě „Socdem“, která může začít koketovat s oligarchy jako Jan Barta, jejichž peníze ji spolehlivě zpacifikují a zajistí, aby nebyla nijak podstatnou levicovou alternativou. U Zelených jsme již v minulosti za Bursíka viděli, jak se to může vyvinout s jejich „alternativností“. Pak si vezměte prof. Danuši, kterou opěvovali i v „levicovém“ Deníku Referendum. Tato objektivní šidítka, která jsou vedle značné míry cynismu a politické korupce tvořena sem tam subjektivně dobře mínícími a pokrokovějšími lidmi se budou opakovat stále znovu. Rozebírám to v řadě článků za pomoci pojmu „levicové mimikry“, případně to přirovnávám k metrodezertu.
Jak tedy coby poddaní využít chyb mocných
Náš už pomalu končící text má v názvu zmíněného soudce Fremra. Předpokládám, že řada lidí zachytila dění okolo něj v posledních dnech a v minulosti. Zde také ihned můžeme ilustrovat, co tvrdíme o „taktických chybách české nadvlády“ a jejich využití. Šéfredaktor týdeníku Echo24 vytvořeného z peněz zbrojařského oligarchy Ovčařího a nyní vlastněného oligarchou Španělem, D. Balšínek, zde diskutuje s komentátorkou televizního kanálu CNN Prima News, vlastněného oligarchou Zachem. „Svou“ pozici k Fremrovi formuloval také „investigativní“ novinář od oligarchy Bakaly, Jaroslav Spurný.
Fremr má možná blíže k jednomu než jinému křídlu české moci. Jeho jmenování může být promyšlené do různé míry a motivované těmi či oněmi potřebami. To lze jistě rozpracovat a popsat. Nyní si ale vystačíme s tím, co je na povrchu: servisní vykonavatelé vlastnické třídy zastávají nyní některé protichůdné pozice (jak odkazuji výše). Může být tedy slabě výhodné se pokusit tento spor prohloubit, případně se takticky přidat na jednu či druhou stranu. Poctivou analýzou zjistíme, že drtivá většina těchto sporů mezi jednotlivými stranami české nadvlády je buďto falešná anebo nestojí za námahu poddaných, někdy ale může angažmá v těchto třenicích napomoci demaskování současné nadvlády (to ale předpokládá skutečnou analytickou promyšlenost, bezhlavé roztleskávání těch či oněch naopak napomáhá nadvládě i její pseudoopozici).
Jeden takovýto spor hodný určité míry angažmá ze strany poddaných jsem spatřoval v prezidentské volbě (což jsem se snažil podložit shromážděným objemem poznatků). Pozdější vývoj mi myslím v mnohém dává zapravdu. Pro nynější dobu spatřuji jako částečně smysluplné angažmá vytvoření tlaku proti Pirátům před volbami do europarlamentu začátkem června 2024. S odkazem na výše sepsanou pasáž o Pirátech si myslím, že by bylo mocensky zajímavé pokusit se ovlivnit „nalomené“ a „zastydle levicové“ podporovatele Pirátů (či naopak zastydlé Piráty mezi údajnými levičáky), aby se vůči této pravicově jednající straně stali veřejně kritičtějšími a nakonec jí odepřeli podporu. To může být prováděno jako druhý krok - potom, co se vytvoří tlak na Piráty, aby se mnohem silněji vymezovali proti zbylé pravicové moci. Což zase nenechají bez odezvy česká oligarchická a částečně tzv. veřejnoprávní média. Od první k druhé fázi vede cesta přes konstatování rozporu mezi slovy a činy Pirátů a chování velmi podobného například takovým lidovcům.
To jsou však nakonec jen drobnosti. Nejdůležitější je organizační práce na skutečně demokratické a rovnostářské alternativě k výše popsané nadvládě. Z tohoto stanoviska se potom různé „kauzy“ jako Fremr a tisíc dalších jeví jako to, čím skutečně jsou: taktizováním, výslednicí hlouposti a konečně neodbouratelnými rozpory kapitalisticko-rentiérské nadvlády, která vždy znovu a znovu vytvoří nějaké více či méně povrchní spory pravicového Babiše, pravicové SPD a pravicových „demokratů“.
