Článek
Coby demokratický socialista, který ale nechová principiální nepřátelství vůči sociální demokracii, jsem v roce 2013 volil v prvním kole Jiřího Dienstbiera ml. z ČSSD (který pro svou politickou lenost od té doby téměř ničím nepřispěl) a v druhém kole potom Karla Schwarzenberga z TOP 09, k nimž chovám nenávist, pohrdání a politické nepřátelství, ale byla to taktická volba proti Miloši Zemanovi, u něhož jsem měl (ukazuje se, že zcela podložené) obavy, že ruku v ruce s českou oligarchií bude likvidovat sociální demokracii a vytvářet prostor pro fašizující politiku, která je z definice pravicová. (Vzpomeňte si třeba na společné demonstrace fašisty Konvičky jak s Milošem Zemanem, tak se s milovnicí zbraní (a zbrojařských firem), která neumí žádný cizí jazyk a její duch je takový, jaký je, Janou Černochovou z ODS; vzpomeňte si rovněž na tehdejší vyjádření „slušného“ Petra Fialy, který to v naší Čechii dotáhl až na premiéra).
V druhé volbě v roce 2018 byl výběr kandidátů tak děsivý (již tehdy se mi M. Hilšer jevil jako prázdná narcistní figurka bez myšlenkové poctivosti a páteře), že jsem v prvním kole volil Pavla Fischera, který jako jediný z kandidátů utrousil alespoň drobnou poznámku o jakési prospěšnosti odborů, v jednom rozhovoru se označil za „levého gaullistu“ a mluvil – „ještě než to bylo cool“ – o potřebě sociálního vyrovnávání regionů. (Jeho homofobní postoje, náboženská bigotnost, téměř dokonalá konformita s Fialovou vládou a „pro-atlantické“ postoje odpravdu nehodné „levého gaullisty“ mně ale zpětně trochu tlačí na svědomí.) V druhém kole jsem si umyl ruce, protože Drahoš měl myslím být stejnou pravicovou a oligarchickou loutkou, jako bude nyní „pan generál“.
Pro letošní volbu jsem napsal jednak argumentaci, proč volit – náleží-li člověk k drtivé většině neprivilegovaných lidí – již v prvním kole Babiše. To jest po naprosto hanebném a nevysvětleném odstoupení odboráře Středuly, jejž jsem chtěl původně volit. V druhém kole jsem zopakoval volbu Babiše a snažil jsem se na základě desítek ověřitelných zdrojů popsat, jaké mohou být mocenské konsekvence Petra Pavla, jejž označuji za pravicově-neoliberální a oligarchickou loutku. Přičemž jeho náznaky ohledně částečné privatizace důchodů (k čemuž mají vlastníci ještě zálusk na zdravotnictví, školství, části veřejné dopravy atd.) mi myslím už teď, dva dny po jeho zvolení, dávají za pravdu. Spolu tedy s dlouholetým angažmá v krajně problematické organizaci amerického imperialismu a masivní zbrojařské lobby jménem NATO. (Otázka reformy daní je komplikovanější, česká korporátní daň je stále velmi nízká i v evropském průměru, záleží na skutečné progresivitě atd.)
Obšírně a na základě četných citací jsem se zároveň pokoušel v několika článcích popsat ideologické klima a způsoby manipulace mínění obyvatelstvave prospěch kandidátů bohaté vlastnické třídy: Milion chvilek pro demokracii se vyblbnul, nyní může pokračovat česká oligarchizace - Seznam Médium,
Kolegové blogeři
Prezidentská volba myslím přinesla poměrně značnou (různě „usměrněnou“ a zmanipulovanou) alespoň krátkodobou politizaci poměrně širokých vrstev obyvatelstva a promítlo se to i na blozích webu Seznam.cz oligarchy Lukačoviče.
Z tohoto důvodu nelituji, že jsem někdy v roce 2010 či 2011 podepsal v kocovině petici za přímou volbu prezidenta.
Vybírám dva texty od kolegů blogerů ze Seznamu: Je mi 27, jsem z Prahy, mám VŠ a volil jsem Babiše. A chci vám říct proč - Seznam Médium a Listopad skončil v lednu, samet střídá flanel - Seznam Médium.
První text anonymního autora „Pod úroveň“ mě zklamal, že není o autorovi samotném, nýbrž prý o nějakém známém. I někteří ideologové z pravicových oligarchických médií apelovali na „uvědomělé“ voliče Petra Pavla, aby nepovažovali voliče A. Babiše za méněcenné (resp. aby o tom otevřeně nemluvili). Takže se také vytvořil jakýsi paternalistický proud, který říká, že ony „dezoláty“ (což se neřekne nahlas) chápe a předstírá, že s jejich situací půjde něco udělat z platformy prezidenta, který volil neoliberální uskupení Spolu hájící v prvé řadě zájem nejbohatších vlastníků (s Piráty a STANem jako křovím a b-týmem).
Autor prvního textu například pronáší, že jeho kamarád volící Babiše „si […]vždycky přál […] [p]ostavit se těm precizním nažehleným intelektuálům, ale nikdy to nedokázal“. Těžko říci, kolikačetná distance tam má být. Čtenáře vyzývám, aby se zamysleli, jaké viděli „precizní“, respektive precizně a poctivě argumentující intelektuály ve prospěch Petra Pavla. (Anebo současné vlády.) Budu opravdu rád za nějaký doklad „precizních intelektuálů“, kteří se podstatně vzdálili běžné propagandě a marketingu. Krom toho, že ač autor ujišťuje, že kamarádem nepohrdá, zde naznačuje, že kamarád vlastně Babiše volil pro určitou svou hloupost a neschopnost.
Druhá pasáž, kterou jsem si z prvního textu poznamenal: „Když máte takového hrdinu, jsou vám rostoucí veřejný dluh, zahraniční politika nebo Green Deal úplně jedno. A když věříte v produkt, nezajímá vás ani špinavá marketingová kampaň.“ Předpokládám, že autor má nějaké „závazné“ (tj. mainstreamově indoktrinované) mínění o rostoucím veřejném dluhu (který je v evropském srovnání stále dosti nízký, ale zvyšují ho nízké daně pro bohaté, což je tradiční politika pravice). O Green Dealu píši v souvislosti s Petrem Fialou v tomto textu v bodě 7 a nejsem si tedy jist, co si má autorův kamarád o něm správně (rozuměj: stádně) myslet. A co se týče „produktu“, tak prosím zvažme, kolik bylo investováno peněz do „vytvoření“ kandidáta Pavla a jak se lidé vztahují k němu. Jak můžeme předstírat, že v boji mezi pepsi a coca colou jde o něco „hlubokého“?
Již jsem to naznačil: myslím, že je zde – a u tisíce podobných paternalistických shlížení k těm chudáčkům volícím Babiše – zaměňována stádnost a hegemonický pravicový a prooligarchický marketing za „kritické myšlení“ a politickou angažovanost ve prospěch drtivé většiny společnosti. Samozřejmě není vůle všech těchto „kamarádů kamarádů“ stoprocentně zlá. Kratičce se dá říci: pokud se spojí to poctivé ze vzývaného „kritického myšlení“ a vědomí neprivilegované, tj. proletářské pozice převážné většiny obyvatelstva, mohou se začít dít věci.
V druhém textu se autor Igor Adamovič vydává milionkrát replikovaným směrem, směrem naprosto konformním a stupidním – a i mezi těmito dvěma texty přitakávajícími Petru Pavlovi lze najít odlišnosti, ponejprv v tónu, které možná můžou mít jiné politické konsekvence, anebo právě vůbec ne, to je otevřená otázka.
Autor nejdřív afirmativně cituje text A. Mitrofanova o tom, že prý až teď byl dovršen listopad 1989, který podle mě svědčí o tom, že panu Mitrofanovi spíše prostě přestala fungovat hlava a z karikatury se stal karikaturou karikatury.
Text považuji za stupidní s ještě větším stádním akcentem nežli text první, ale poměrně děsivé jsou zde aluze na vojenskou disciplínu a boj proti jakýmkoli odchylkářům a „silám babišismu“, které zní jak z úst stalinisty, který se zhlédl v ODS (a TOP 09, STANu atd.).
Facit
Zdá se, že jsme pokročili o stupínek v politizaci dále. Tím padá jedna ze silných stránek etablované moci: konzumní depolitizace. Vládnoucí třída se znovu bude snažit skrze svá média, ideology atd. učinit „politiku nepolitickou“, jak by řekl zmrtvýchvstalý pan Havel, což se jí ale nemusí povést. Politizace potom může porodit i nastolení sociální otázky a otázky masivního přerozdělení bohatství. Ale to si části a zbytky „levice“ v ČR budou muset vytáhnout línou hlavu ze zadnice pana generála.
