Článek
Představte si, že v naší společnosti něco znamenáte a že tedy patříte ke dvěma procentům nejbohatších.
A následně se zkuste vmyslet do stavu, kdy máte skrze svůj majetek opravdu mocensky určující pozici, řadíte se k 0,013 % nejbohatších (to jest do první, nebo druhé stovky vlastníků), patří vám média, platíte si politické strany, veřejné osobnosti, „experty“ atd.
Co uděláte pro udržení své moci? Zaplatíte si různé přicmrdávače, podržtašky a leštiče klik či bot v médiích a politice? Jak se pokusíte přivést různé vrstvy a skupiny poddaných, aby pro vás hlasovaly?
V českém království „pokorných“
A teď udělejme střih zpátky k českému dění, respektive k tomu, co koluje veřejným prostorem a v hlavách lidí.
Je jisté, že proti mé ironické formulaci „koho smíme volit“ se reflexivně ozve mnohý poddaný, ideolog i jeho nadřízený s tím, že „přeci máme demokracii!“. Ale to není rozpoznán můj ironický osten - který věřím mít podložený ověřitelnými fakty a tendencemi naší společnosti.
Když si pročtete to či ono oligarchické médium - i média tzv. veřejnoprávní, která jsou skrze autory s těmi oligarchickými významně propojena - rozhodně budete moct stanovit alespoň množinu stran, či jednu konkrétní, kterou „máte volit“ (různí „komentátoři“ a různá média jsou do různé míry konkrétní).
Řekněte: nacházíte někde stejnou otevřenost ve prospěch volby například SOCDEM nebo Strany Zelených jako vůči volbě celé dlouhé řady pravicových stran? Otevřete si „sofistikovaný“ Respekt vlastněný částečně stejnými oligarchy jako „nezávislý“ Deník N, otevřete si nejčtenější Blesk oligarchy Křetínského - a položte si otázku, kdo je vám sugerován k volbě.
A vnímejte to co možná v celé komplexnosti. Takže najdete i „opoziční“ oligarchy, jako je pan Zach vlastnící CNN Prima News, kam je občas dovoleno vstoupit právě třeba SOCDEM nebo Zeleným, ale v předvolebním finiši je to nakonec Turek, Macinka, Šlachta.
Příliš velké množství polovičních, tříčtvrtinových i úplných fašistů odrazuje určitý typ voliče, kterému to přeci jen neštymuje s jinak vynášenou „slušností“, kultem Václava Havla apod. Ale většinou jsou nakonec volící poddaní dovedeni tam, kde je jejich pravicoví nadřízení potřebují mít.
Spojuje se, rozpojuje a přepojuje pravicová moc.
Kolik procent fašistů zajišťuje lepší výsledek?
Dle reklamních sloganů před volbami 2021 hlavní strana „demokratů“, ODS, se rozhodla, že nevyloučí starostu Řeporyjí, Pavla Novotného, od nějž vyšla celá řada výroků, které již nelze popsat jinak než jako fašistické.
Takže je nyní ODS spíše pro „demokraticky“, nebo pro fašisticky laděné voliče? (Vtip je v tom, že - ponechávaje ty uvozovky - svým způsobem pro obé, dle svého programu a kroků je ale vhodná jen pro extrémně bohaté. Velké množství lidí ji volí proti svým zájmům, na základě iluzí.)
Bylo by také velice zajímavé vyčíslit, jak s volebním výsledkem „Přísahy a Motoristů“ zahýbalo - již výslovné - zjištění o zálibě Filipa Turka ve fašismu. Jeho angažmá ve prospěch vlastníků části automobilek a fosilního průmyslu kvituje „demokrat“ Alexandr Vondra z ODS jako „programovou blízkost“. Od „liberální“ části prakticky té samé pravicové moci může vůči tomuto zaznít dokonce i dílčí vymezení, ale pravicová nadvláda bude opět mít se poskládat podle potřeb těch, kdo v naší společnosti něco znamenají.
Revolta a její kroky B, C, D, E…
Hněv, slušně řečeno naštvanost, frustrace, pocit ponížení, nespravedlnosti, nesmyslnosti, existenční obavy. Kdo by ještě chtěl popírat široké rozšíření těchto pocitů ve společnosti.
A když je položíte vedle doložitelných tendencí k růstu nerovností a stále větší koncentraci bohatsví u hyperbohaté vlastnické třídy, tak lze také uznat bezprostřední oprávněnost těchto pocitů.
Kdo by dnes nebyl alespoň v nějakém bodě naštvaný na „ty nahoře“! Zároveň je nutné si uvědomit, že demagogické metody skutečně mocných, jak odvrátit tento vztek od sebe - a přenést ho tu na muslimy, tu na Židy, tu na imigranty, tu na staré lidi, tu na „dezoláty“, tu na ekology - nevznikly včera a stále jsou zdokonalovány v technickém provedení.
Takže někdo z naštvání na jednu část pravice zvolí Turka se Šlachtou a někdo podobnou věc udělá v případě sporu mezi oligarchou Babišem a pravicovými stranami jdoucími na ruku zájmu vlastnické třídy (včetně Babiše). A časem se třeba dozví, jaké dopady má pravicová politika na dostupnost zdravotní péče, vzdělání, na jeho postavení v práci, na zvyšování ozbrojeného napětí, na několikačetný globální rozvrat v důsledku klimatických změn, oligarchizace, militarizace.
Ano, volba fašistů - a různých Brexitů, Trumpů apod. - na čas znérvózní etablovanou moc. Ale nakonec jsou do ní vždy integrováni - jako třeba u partnerské strany ODS, Fratelli d'Italia - vládnoucí v Itálii.
Jsem přesvědčen, že to jde dělat lépe.
